14.3.2009
Tři čuníci jdou, v řadě za sebou ..... tak nějak by se dal nazvat i můj dnešní lov. Brzy ráno počasí nic moc, sice se na chvíli ukázalo slunce, ale je docela oblačno. Beru pouze tele, sedačku, novou maskovací síť a jedu do "pralesa" (viz minulý článek).  Asi za půlhodiny již hledám vhodné místo k zamaskování, usedám pod velký buk v místě, kde končí volná voda rybníčku a začínají mokřiny potůčku v očekávání, že ať přijde k rybníčku cokoliv, spíš než přes vodu to něco půjde přes mokřiny. Aha, zapomněl jsem poznamenat, že během předchozí návštěvy jsem v blízkosti viděl stádečko daňků a tak jsem doufal, že se objeví znovu, zvláště když jsem je při příchodu slyšel nedaleko. Sedím přikryt maskovačkou jen chvíli a už se nad mou hlavou perou sýkorky s brhlíkem o malou budku, která je na "mém" stromě asi dva metry nade mnou. Každý na chvíli vyhrává a hned si zařizuje bydlení, mého posezení pod sítí si vůbec nevšímají.

Asi hodinu sedím a začíná drobně pršet. Uvažuji, že toho nechám a vrátím se za lepšího počasí. Koutkem oka však zahlédnu asi 150 metrů ode mne v husté mladé bučině rychlý pohyb. Tlupa čtyř nebo pěti divočáků běží v řadě podél rybníčku, bohužel směrem ode mne. Safra, to si nemohli zvolit lepší směr? Jak tak lamentuji, asi dvacet vteřin po jejich proběhnutí jsem zahlédl další pohyb 80 metrů přede mnou v místě, kde pás mladého smrčí končí na vyvýšeném břehu kousek od hladiny rybníka. Skoro nestačím ani otočit objektivem a už se první kusy vrhají skokem ze svahu přímo do vody! Docela mi to připomnělo jednu hodně známou fotku tahu buvolů z fotoaparat.cz,musel jsem se tomu zasmát :-). Tuhle situaci jsem nestihnul, všechno probíhalo hodně rychle, tak fotím alespoň překonávání vody. Asi dvacet metrů a jsou na druhé straně, vybíhají do strmého svahu a rychle mizí v lese.


Uf, bylo to tak tak. Snad se nějaký snímek povede, setina vteřiny není moc krátký čas, clona taky jen na 5,6, ISO 400, ruce se klepou i se stativem .....
Ještě asi hodinku sedím, jestli náhodou něco ......, ale nic se neděje, takže balím. Během zpáteční cesty ještě obcházím okolím a hledám známky přítomnosti zvěře, čerstvě vyšlapaných chodníčků je poměrně dost, vypadá to na zajímavou lokalitu.
Doma u počítače jsem ale zjistil, že jedna tenká větev, o které jsem vůbec netušil, přetíná většinu fotek právě v místě očí "koupajících" se prasat! Uklidňuji se, že stejně bych to nemohl nafotit jinak, byl to opravdu fofr. A aspoň mám hodně dobrý důvod si tohle místo vyzkoušet znovu.

9.3.2009
Taky bylo u vás tak deštivo? Přesně jak psali v tisku - letošní zima byla hodně skoupá na slunce. Navíc předpověď na víkend = tradiční déšť. Ale v neděli během dopoledne sem tam vysvitlo slunce, teplota začala stoupat na "neuvěřitelných" 7 stupňů nad nulou a tak jsem po obědě neměl stání. Jedu fotit. Vzal jsem si tentokrát jen novou Tokinu a vydal se do jednoho smíšeného lesa v blízkém okolí, kde je jedno místo krásného bukového lesa, sice malé, ale zato hezky "pralesní". Odpolední slunce již bylo docela nízko a tak jsem měl docela problém najít něco, co bylo zároveň hezké a aspoň trochu nasvícené. Tedy což o to, hezkého bylo dost, jen toho světla pomálu. Je to zajímavé místo ne jen na fotky pralesní, ale podle hodně vyšlapaných stezek zvěře

i na něco živého, minimálně srnčí a černá zvěř tudy často prochází k rybníčku a bahnitému potůčku. Určitě se sem ještě několikrát vypravím. A budoucí návštěva má ještě jeden důvod - po předchozím domácím focení jsem si zapomněl přenastavit foťák a tak jsem všechno pořídil do jpg a ještě s malým rozlišením. To bylo doma překvapení :-)

2.3.2009
Předpověď počasí slibovala o víkendu na horách ještě krásné zimní podmínky a já napětím sledoval denní teploty ve výšce cca 1000 metrů. Celý týden se držely pár stupňů pod bodem mrazu a naštěstí vydržely i v sobotu. Takže zabalit do batohu vše potřebné, pozvat fotografického kolegu (své fotky vystavuje na www.potucky.com) a jedeme. Aha, ještě jsem se nezmínil o jedné záležitosti - dolar úspěšně stoupá a koruna oslabuje, takže jsem si koupil raději včas objektiv, o který jsem měl nějakou dobu zájem a jehož cena se šplhá v posledních dnech nahoru - Tokinu 11-16/2,8. Tím jsem získal parádní široké sklo, které i na cropu 1,6 vypadá opravdu skvěle! A aby mu bylo dobře spolu s dalšími objektivy, současně jsem koupil i brašnu Lowepro Inverse 200AW (viz "vybavení"), do které se mi vejde Canon 70-200 i s nasazeným tělem, Tamron 17-50 i nová Tokina.
Takže ráno parkujeme kousek za Vrbnem, věšíme na sebe všechno možné  a vyrážíme zasněženou cestou na Plošinu a Žárový vrch. Na nich jsou krásné skalky, mám je nafoceny hlavně na podzim, ale jak vypadají v zimě, to ještě nevím. Zpočátku stoupáme po uježděné lesní cestě, ale po dvou kilometrech musíme odbočit směrem na hřeben. Takže nazouváme sněžnice a stoupáme trochu vlhkým hlubším sněhem. Za chvíli přechází sníh v krásný prašan, pomalu ho přibývá a v místě, kde se hřeben srovnává a začínají skály, je sněhu tak 70-80 centimetrů. Cestu nám kříží jen čerstvé stopy jelení zvěře a sem tam i divokých prasat. Nedalo mi, abych si nevyfotil jeden takový zářez, který v hlubokém sněhu zanechal divočák, málem se mu podařil tunel :-)

Obloha je sem tam děravá a vykukuje slunce, sníh jiskří, všude ticho, jen dva blázni ruší neposkvrněnou bílou pokrývku svými stopami yetiho. Kdyby nás někdo podle těch stop sledoval, asi by se fakt divil, o co tady šlo :-)

Motali jsme se totiž často kolem dokola při hledání toho nejlepšího záběru a někdy jsme si připadali opravdu jak cvoci. První hromada skal byla na Plošině, pak na půl cesty k Žárovému vrchu a poslední série vznikla právě na Žárovém. Fotíme, fotíme a fotíme. Cesta nahoru nám dala docela zabrat, takže zpáteční cestu volíme přímo dolů svahem. V hustém smrkovém lese narážíme na krásný ohromný javor, který si drží ostatní stromy v uctivé vzdálenosti, takže ještě nesmí chybět jeho snímek a pak po zapadané silničce (tady s malým občerstvením ze zbylých zásob) k bodu startu.

15.2.2009
Zima, sníh, led, fujavice, málo slunce - letošní zima to zatím vzdát nemíní. Nebýt minulou sobotu 14 nad nulou a sluníčko, člověk by ani nevěděl, že je i něco jiného. Dnes na chvíli přestalo sněžit a tak jsem se na chvíli vypravil do okolních lesů. Tak slovo "les" je asi trošku silné, nejsou to horské hluboké lesy, ale takové naše příměstské ano. Neměl jsem žádný plán, kam zajít a co nafotit, vzal jsem si s sebou jen čtyřstovku objektiv a čekal spíš co mi náhoda přihraje.
Prošel jsem několik lokalit, kam chodívám na srnčí, ale vidět nebylo ani kopýtko. Až chvíli před návratem, když jsem měl už foťák v batohu, jsem v hustém mladém lese zahlédl mezi stromy nějaký pohyb - jeden roční srnec a druhý jeho starší brácha, oba nové parůžky v lýčí. Tak honem na zem, z batohu vyndat Canona a narychlo z ruky čtyři snímky. Víc jsem nestačil, srnci mě sice necítili, ale pro jistotu a klid duše odklusali kousek bokem.
Takže po hodně dlouhé době mám aspoň dokumentační snímek, že tam stále ještě jsou a na jaře si zase na ně počkám.

1.2.2009
Poslední dva víkendy byly na horách hodně mlhavé a mlha mě k focení zrovna moc nelákala. Plány sice byly, ale snad se k jejich naplnění dostanu příště. Nicméně "pro jistotu" jsem se vydal do Beskyd na Lysou horu, jeden nikdy neví, co se třeba naskytne. Tentokrát však nic, vůbec nic. Takže jsem vzal zavděk potokem Mazák, podél něhož vedla cesta do údolí. Sice mrzlo jen málo, takže moc zaledněný nebyl, ale sem tam se dalo najít pár zajímavých detailů. Něco z nafocených "ledovek" předkládám k nahlédnutí, třeba se budou líbit a příště už URČITĚ :-) nafotím to, co plánuji několik víkendů.

12.1.2009
Krásné počasí láká k vycházkám a tak jsem ani já neodolal. V nížinách -10, na horách o něco tepleji a současně nádherné čistý vzduch s dalekými rozhledy. Tak tohle mě a stejně "zblblého" kolegu vylákalo na ranní výhledy z blízkosti nejvyšší hory Jeseníků. Slunce vychází sice ještě poměrně pozdě, ale první autobus vyjíždí na Ovčárnu až v 7 hodin a tak čas na to, dostat se na Vysokou holi, odkud je na východ slunce parádní výhled, byl zatraceně krátký.
Nazouváme sněžnice a rychlým výstupem, provázeným mžitkama před očima a nedostatkem kyslíku, směřujeme nejdříve na Petrovy kameny. Protože máme před sluncem maličko náskok, chceme se podívat na krásný zapadající měsíc a ten je právě z okolí "Petráků" vidět. Honem pár fotek a klušeme na Vysokou holi. Dorážíme naprosto přesně v
okamžiku, kdy slunce vykoukne nad Beskydami a nádhernou zlato-rudou září osvítí kopce.

Fotíme všechno možné ze všech různých pozic nebo jen tak koukáme a nemůžeme se té nádhery nabažit. V pozadí je ještě vidět Fatra a pod námi v údolí lehce zamlžené nižší kopce a inverze v údolí.
Přecházíme na druhou stranu hřebene, na výhledy směrem k nádrži Dlouhá stráň,   Králickému Sněžníku a úplně vzadu dokonce na Sněžku. To velké světlé kolo vpravo vedle






Sněžky je zapadající měsíc, v porovnání s ní je přímo obří! Jsme na větru a mraze už asi tři hodiny, slunce již má "standardní" barvu a tak se opět kolem Petrových kamenů vracíme na Ovčárnu. Na kamenech ještě posledních pár snímků a tak tak stíháme autobus na Hvězdu.
A nakonec se podívejte na jedno panorámko ....

1.1.2009
Rok 2009 je ve svých prvních hodinách a zaslouží si i nové fotky hned od začátku, je přece potřeba naplnit jedno z přísloví "Jak na Nový rok, tak po celý rok".
Níže uvedené fotky však vznikly několik dnů před koncem roku 2008, kdy jsem využil několika volných dnů k návštěvě Jeseníků. Počasí v údolích a nižších polohách sice moc slunečné nebylo, ale ve výškách nad 700 metrů sytě modrá obloha nádherně dokreslovala silně ojíněné všechno. Kam oko dohlédlo, všude námraza, které neuškodilo ani nízké polední slunce.
První snímek vznikl z vyhlídkové věže Zlatý Chlum, která se nachází nad městem Jeseník a je z ní krásný rozhled opravdu plných 360 stupňů na prakticky celé Jeseníky, včetně vzadu vykukujícího Kralického Sněžníku. Dole v údolí Jeseníku bylo výrazně chladněji a na fotce je vidět docela ostré rozhraní teplejšího vzduchu. Vlevo je hřeben Šeráku a Keprníku, uprostřed vzadu ta bílá čepička je Králický Sněžník.

Další snímky vznikly druhý den na pláních v okolí České Vsi u Města Albrechtice, ale narozdíl od předešlého osvětlovalo odpolední slunce celou zimní nádheru takovým zvláštním světlem, které dávalo sněhu i námraze žlutý nádech. Snad se mi podařilo tuhle krásu alespoň trošku zachytit a podělit se s vámi o moje mrazivé odpoledne.