14.12.2008
Tak zima stále ještě nepřichází v takové podobě, jak si zimu
představuji. Tedy alespoň u nás na severní Moravě. V sobotu panovalo na
horách nádherné inverzní počasí, mraky a mlha dosahovaly výšky zhruba
600-700, nad nimi už bylo jen slunce a rozhledy opravdu daleko. Tohle jsem
zjistil ale jen pomocí internetu, vánoční přípravy jsou již v plném proudu
a tak jsem se věnoval činnostem jiným.
Neděle však byla nachystána k focení, jenže počasí se samozřejmě docela
změnilo, inverzní oblačnost zmizela a mraky se přesunuly do svých
obvyklých výšek, jejich dolní hranice byla asi v 1200 metrech a vrcholek
Lysé hory se neustále schovával, mlha
nebyla téměř vůbec. Nicméně jsem to nevzdal a aspoň si zajel na známou beskydskou horu
Smrk. Z jeho úbočí vznikl tenhle jeden snímek, vlastně jsou 4, ale spojené
v panoráma, foceno směrem na sever, do údolí Ostravice a Čeladné a
Frýdlantu. Více mi počasí neumožnilo, za chvíli se zatáhlo úplně, snad mi
to vyjde příště. Nečekejte kvalitu snímku, jde především a dokreslení
krásných výhledů.

Kdo má zájem o větší obrázek,
najde jej zde.., ale pozor, soubor má
velikost 2,8 mega, nicméně detailů najdete po zvětšení více.
18.11.2008
Světla rychle ubývá a hezký barevný podzim je většinou za námi. Než
napadne sníh a zamrznou potůčky, ještě to asi chvíli potrvá. Přes zimu
toho asi moc z živé přírody nenafotím, většinou se budu věnovat přírodním
fotkám z mých oblíbených zimních lokalit. Už se těším na ty namáhavé
výstupy do hor, klouzání po namrzlých kamenech v potocích, na jiskřivý
sníh v ranním slunci kdesi na vrcholu kopce ....
Několika snímky se ale ještě vracím k
podzimní náladě (protože nic
nového nemám :-)), kterou jsem nafotil při
čekání na daňčí zvěř v místě příhodně nazvaném Bukovina.


27.10.2008
Vysoký vodopád na Studeném potoce se nachází kousek od obce Bělá pod Pradědem, asi 4
kilometry po modré značce směrem na Švýcárnu. Návštěva tohoto místa byla
výroční, dva mí přátelé fotografové právě zde před dvěmi lety začali fotit
vodopády, kaskády a potůčky (www.potucky.com) a já jako zvaný host jsem
nemohl odmítnout. Stoupání po značce bylo v ranním chladu docela příjemné,
i když náročné. Již při stoupání jsme si vyhlíželi místa, která byla
fotogenická a která jsme chtěli později při sestupu
navštívit
a vyfotit. Samotný Vysoký vodopád je na Jesenické poměry opravdu vysoký,
podle popisných cedulí má 45 metrů, ale moc se na focení nehodí. Možná, že
v zimě, když je z něj ohromný ledopád, je atraktivnější.
Co ale chybělo samotnému vodopádu, to bylo navíc v jeho okolí. A tak jsem
se tentokrát, kromě standardních "potokovek", věnoval focení toho
ostatního. Hned v malém zářezu vedle vodopádu jsem objevil mechový ráj,
který vytvářelo několik ohromných kamenných desek velikosti velkého
jídelního stolu společně s mnoha

balvany a kameny. To vše bylo nádherně porostlé několika druhy mechu,
který v ranním vlhkém vzduchu, obalen kapičkami rosy, zářil drobnými
světýlky a vytvářel na kamenných plotnách miniaturní krajiny. Něco
takového jsem ještě neviděl a to mám prolezlé docela značné množství
různých zajímavých míst.
Cestou zpět jsme fotili předem vytipovaná místa a sem tam zabloudili na
chvíli i do různých zářezů malých přítoků a hledali netradiční nebo pro
tato místa charakteristická zákoutí. Snad se nám to alespoň trochu
podařilo.

19.10.2008
Tak po dlouhém období mám na fotkách konečně něco, co má srst! Sice ze
většina fotek moc nepovedla :-), ale přikládám je k dokreslení dnešního
příběhu. Je trochu delší, než bývá mým zvykem, ale událo se toho tolik
zajímavého, že je škoda se nerozvykládat.
Nedělní sice chladný, ale slunečný den, mě nalákal si trochu přivstat a
zajet obhlédnout situaci na kopcích nad řekou Moravice, poblíž Žimrovic,
kde jsem byl naposledy v červenci fotograficky neúspěšný. Že je tam ale
dobrý potenciál zvěře, jsem si dneska ověřil. A všechno opravdu z volné
přírody.
Slunce bylo těsně nad obzorem a já jsem notně zadýchán prudce stoupal
okrajem krásného bukového lesa na jeden z kopců. Vrcholek je už kousek a v
tom jsem vlevo spíš podvědomě uviděl jakýsi pohyb. Asi 100 metrů ode
mne se zvedly tři danělky, fotit se nedalo, bylo ještě docela šero, ale
jeden snímek jsem narychlo udělal "z ruky" v okamžiku, kdy mizely za
kopcem. Ještě asi 300 metrů a jsem nahoře. Zvolna procházím krásným
bukovým lesem, polovina listí je již na zemi a druhá na stromech krásně
osvícená ranním sluncem. Vybírám si místo, kde je trošku výhled po lese a
sotva sundám batoh, slyším asi 80 metrů někde přede mnou v listí typické
šustění klusající zvěře. A je to tady! Stativ v batohu, naštěstí mám foťák
s čtyřstovku alespoň trochu nachystaný, tak honem zakleknout a čekat, co
bude. V tom se přede mnou snad 30 metrů z poza mírné terénní vlny mezi
stromy vynořilo nejdříve nádherné paroží a pod ním daněk! Byl tak blízko,
že jsem neměl šanci jej celého dostat do
hledáčku
a stále mířil na mne! Stihnul jsem jen dva snímky, prohnal se snad 20
metrů ode mne, vůbec mě neviděl a zmizel mezi stromy. Bylo mi jasné, že
fotky ostré nebudou, čas z ruky 1/50 a zvíře v klusu není ideální
kombinace. Ale liboval jsem si, jak to dobře začíná! Takže vyndám z batohu
maskovačku, židličku a stativ - a zase! Ze stejného místa šš-šš-šš-šš-šš,
to už jsem věděl, co bude následovat. Ze stejného místa stejně nádherný
daněk! Zřejmě šel po pachu toho prvního, čas říje je mocný čaroděj. Takže
opáčko, z ruky, 1/50, daněk v klusu mezi stromy, autofokus se chytá všeho
možného, jen ne paroží, minul mě zase na těch 20 metrů, ale tentokrát jsem

stihnul fotek trochu víc a snad o něco lepších. Pak jsem jej viděl ještě
tak 150 metrů daleko, jak se vrací velkým obloukem někam.
Konečně jsem se pak dostal k tomu, abych si u paty většího buku udělal
"hnízdo" a nachystal všechno podle představ. Dívám se do nádherných bučin,
které sem tam prosvítí slunce a poslouchám, jestli se zase někde neozve
šustivý zvuk listí. Asi hodinku nikde nic, pak někde za sebou zaslechnu
zašustění a lupnutí zlomené větvičky. Za chvíli o něco blíž, ale nechtěl
jsem se otáčet a vyhlížet zpoza buku, jen jsem čekal, co bude. Najednou
ZASE asi 30 metrů ode mne vyšel mezi stromy daněk, tentokrát mladý kus,
krásně tmavě zbarvený v zimní srsti. Na chvíli se zastavil - něco
se
mu nezdálo, došlo mu, že asi nejsem daněk a tak s frknutím odběhl kousek
zpátky a věnoval mi jeden upřený pohled. Všechny tyhle snímky jsou téměř
bez ořezu.
Další hodinka čekání ale už nic nového nepřinesla a tak jsem se přesunul
na další místo na kraj lesa k pasece. Když jsem tak přecházel, najednou se
mezi stromy něco mihlo, tentokrát ne daňci, ale mufloni! A celé malé
stádo, snad 3 samice, jeden beran a několik mladých, jedno bylo úplně
malinké a téměř nestíhalo. V trysku přeběhli okolo
mne,
fotit jsem nestačil, jen jedna fotka berana se trochu vydařila. A za nimi
kráčel jeden vzrostlý houbař :-), to byl důvod jejich úprku.
Čekám v novém krytu asi půl hodiny, okolo rychle prošla na svahu pode mnou
jedna danělka a zmizela ve vysoké trávě paseky.
Můj čas se naplnil, takže balím. Pro jistotu nechávám foťák venku, co
kdyby něco. Při sestupu stejnou cestou do údolí jsem překvapil, ve stejném
místě jako při výstupu danělky, dva krásné mufloní berany. Jenže i oni
překvapili mě a tak honem z velké
dálky
jeden snímek jejich hnědobílého pozadí.
A to byl definitivní konec. Pocity, které jsem ale prožíval byly parádní,
adrenalin v krvi jen bublal a pokud počasí dovolí, jsem za týden zpátky.
13.10.2008
Podzim nás nechal hodně dlouho čekat na krásné teplé počasí! Listí na
horách už je dávno zlatavé, jen ty barvy v mlhavém a deštivém počasí tak
nevyniknou. Tento víkend však slibovala předpověď konečně babí léto a tak
mě to vytáhlo do Jeseníků, na jedno oblíbené místo poblíž Vrbna, na skalky
Plošiny a Žárového vrchu. V okolí je několik lokalit, kde jsou po
hřebenech a úbočích rozesety skupiny různě velkých skal, je to opravdu
malebné podívání - stačí se podívat na mapu a o několik celodenních výletů
je rázem postaráno. Jsou odtud krásné výhledy na Praděd, Medvědí vrch,
Orlík a další malebné kopce. Obloha byla jasně modrá a kontrastovala s
žlutou trávou, zlatými listy javorů, rudými listy buků a svěží zelení
mladých smrčků. Takové jasné a svěží barvy jsem opravdu dlouho neviděl!
Nahoře na skalkách bylo teplo, téměř bezvětří, slunce se opíralo do skal a
vyhřívalo je na příjemnou teplotu. Stačilo si sednou, zavřít oči ..... to
by se spalo :-). Hodinka focení a odpočinku utekla jako voda, ještě
zkontrolovat, jestli je všechno správně nafoceno a zase někdy příště!
1.10.2008
Delší dobu jsem zde nepřidával žádné nové fotografie. Prostě nic
nového nemám, počasí za moc nestálo a nějak ani toho času nebylo nazbyt.
Takže tentokrát žádná fotka, jen krátký příběh.
Asi v polovině září jsem navštívil jeden bývalý lom v okolí Bruntálu, v
kterém jsem již jednou byl počátkem léta. Tehdy vzniklo v tomto zajímavém
místě pár fotek, spíš makro, než "normální" snímky. Místo je to ale
zajímavé a tak jsem se na něj vrátil, i když to bylo spíš dílem náhody a
ne cíleného fotovýletu. Pod mohutnou stěnou lomu leží hromady poměrně
velkých balvanů a tak jsem je prolézal jen tak ze zvědavosti, jestli
narazím na něco zajímavého. Sem tam ještěrka, sem tam rozbité pivní láhve,
ostružiny .... a pak jsem si všiml jednoho balvanu, který jakoby ve svahu
vyčníval nad ostatní a nahoře měl jakousi plošinu asi půl metru
čtverečního. A ten kámen byl z jedné strany docela slušně označen bílými
ptačími výkaly. Je tam ze zvědavosti jsem k němu šel a kousek od něj
nalézám nějaké peří, evidentně z letek nějakého dravce, snad káněte. Pak i
sem tam nějakou vybělenou kost, další peří, pařát dravce s drápy, čím blíž
kamene, tím větší nálezy. Když jsem prohlédl celé blízké okolí kamene,
napočítal jsem podle počtu pařátů zbytky asi pěti nějakých dravců! Většina
pařátů měla žlutou barvu kůže, jak je u našich dravců obvyklé, ale jeden
pár měl barvu černou. Když jsem se jen jako laik díval na různé naše
dravce do atlasu, snad jen orlík krátkoprstý má černé zbarvení pařátů.
Zajímavé bylo, že lebky ptáků jsem nenašel nikde.
Nahoře na tom kameni mezi trochou trávy a malých kamenů ležely i zbytky
ježků, vlastně spíš jejich kůže i s bodlinami. A kousek vedle toho kamene,
v takové štěrbině, zbytek nějakého většího dravého ptáka, poměrně
velké
křídlo, kosti a pařáty. A co bylo ale zajímavé, kůže pařátů nebyla holá,
jako u předchozích nálezů, ale porostlá takovým bílým peřím, jakoby srstí!
Drápy byly narozdíl od těch jiných, asi maximálně 1,5cm dlouhých,
podstatně větší. Měřily odhadem tak skoro 3 centimetry! A kousek
vedle ležel vývržek peří snad 2 cm v průměru. V tu chvíli jsem si
uvědomil, že při mé dřívější návštěvě jsem vyplašil na skále sedícího
dravce, zahlédl jsem jej jen tak periferním viděním, ale zdál se mi
podstatně větší než káně a tehdy jsem usuzoval, že by to mohl být výr.
Nejsem žádný odborník na ptáky, mohu se mýlit. Pokud máte někdo patřičné
znalosti, rád se poučím.
Po příjezdu domů jsem se "doptal" na nějaké informace internetu a ty mě
utvrdily v mém názoru, že na tom místě hodoval nějakou dobu nejspíš výr -
má v oblibě ježky a loví v noci i dravce, spící na větvích stromů.
Vzhledem k stavu zbytků odhaduji, že to bylo naposledy tak před měsícem.
Je jen záhadou, zbytky jaké sovy jsem našel, zda toho výra, který tam žil
a z nějakého důvodu uhynul nebo zbytky nějaké jiné velké sovy, kterou
ulovil. V každém případě tam nebylo nikde vidět jiné zbytky ptáků,
čerstvější kořisti.
Rozhodně se na tohle místo ještě vrátím, asi až příští rok na jaře, možná
budu mít štěstí a tajemného obyvatele, pokud přežil, uvidím znovu.
6.9.2008
Letos zřejmě naposledy jsem navštívil mé ptačí "loviště".
Tradiční ranní mlha halila vodní plochu do výšky asi jednoho metru a
celkově jakýsi opar již připomínal opravdu podzim. Tentokráte jsem si asi
ve čtvrt na sedm ráno vybral pro focení protější břeh, než jsem využíval
jindy, protože stav vody byl docela nízký a mě se zdálo, že tohle místo
bude tentokrát výhodnější.
Při příchodu jsem si ale všimnul, že jsem nevyplašil žádné volavky, ale
větší pozornost jsem tomu nevěnoval. Takže zamaskovat, dát si k ruce
všechno potřebné a pak jen čekat. Netrvalo dlouho přiletěla první volavka
popelavá,
za ní druhá, pak okolo proletěl ledňáček a několik konipasů usedlo na
blátivý břeh. Ale stále byla mlha, takže jsem si vyfotil jen jednoho
ledňáčka v jejím závoji.
Za chvíli se ale mlha maličko zvedla a já jsem na protějším břehu uviděl
něco, co tam jaksi nepatřilo - maskovací síť! Takže použitím teleobjektivu
tentokrát jako dalekohledu jsem opravdu našel další ranní ptáče chtivé
fotek!
Nějak
jsem začal tušit, kdo by to mohl být, i když se známe jen podle fotek a
sem tam nějaké diskuze. Na protější břeh již svítilo slunce a to přilákalo
ledňáčka, který usednul na větev kousek od jeho maskovačky. Když se
podávíte pozorněji na mou fotku, jistě jej najdete. Pak ještě na stejnou
větev na chvíli usedla i volavka. Doufám, že se kolegovi jejich snímky
vydařily!
Slunce pomalu zahnalo mlhu i z ostatních částí vody. Přiletěly další
volavky a začaly lovit mezi vrbičkami. Ale žádnou opravdu zajímavou fotku
se mi nafotit nepodařilo. Asi po hodince čekání se najednou začaly volavky
postupně zvedat, něco je muselo vyplašit. Pak jsem si všimnul pohybu mezi
vysokou travou tam, kde přitéká potok. A jaké překvapení! V jednom místě,
kde jsem v brzkém létě naháněl své první letošní ledňáčky, se postavil
další fotograf, chvíli se rozhlížel a pak si začal balit svou maskovací
síť a po chvíli odešel. I tady jsem
měl
jakýsi tip na jméno, ale později jsem zjistil, že jsem se nejspíše spletl,
možná se někdy dozvím, kdo to byl.
Začíná na tom místě být nějaký nával! My dva zbylí jsme ještě chvíli
seděli, ale už to asi nemělo význam. Kolega
na
druhém břehu se zvednul a také začal balit, já toho využil a zavolal na
něj. Legrace byla, že on také tušil, kdo jsem, takže vzájemné představení
bylo rychlé a opravdu mě potěšilo. Snad se někdy, Martine, potkáme i na
kratší vzdálenost :-), těším se na to!
Jelikož jsem chtěl využít volného času, na chvíli jsem se přesunul na
druhý břeh na svá známá místa a netrvalo dlouho a pár fotek mého
oblíbeného ptáčka a jedné volavky se přesunulo na paměťovou kartu Canonu.

1.9.2008
Jeseníky jsou protkány sítí potoků a potůčků, klidných i těch
divokých. Mezi ty druhé patří i malý, zřejmě bezejmenný potůček, pramenící
kousek pod Pradědem a napájející Divokou Desnou. S kolegou (viz foto), s
kterým jsem
tam
ráno vyrazil, jsme si jej pracovně pojmenovali Kluzký. Mělo to trochu svůj
důvod, protože kameny v něm byly hodně klouzavé, i ty zdánlivě suché a
paradoxně neklouzaly jen tam, kde na nich rostl promáčený mech.
Zpočátku teče potůček jen malým proudem v krásném mechovém korýtku,
postupně nabírá na síle, protéká množstvím krásných, mechem porostlých
kamenů a nakonec divokým chaosem kamenů, padlých stromů a krásných peřejí.
Cestou vzhůru jsem v jednom okamžiku zahlédnul pod jedním z kamenů (jakoby
v jeskyňce) malé, svítící, jasně zelené oči. Ale co to je, to jsem v tu
chvíli netušil. Při bližším pohledu jsem odhalil původce - kapky vody na
zeleném mechu, které byly osvětleny z vchodu jeskyňky. Bylo to až
strašidelné podívání :-), na jednom snímku jsem kukadla zvěčnil.

Byli jsme překvapeni nádherou potoka, balzám na duši - stačilo i jen
sednout a zaposlouchat se do jeho šumění. Chvíli před polednem již slunce
na azurové obloze dosáhlo dna zářezu potoka, což znamenalo konec focení.
Ještě jsme ale chvíli šplhali korytem proti proudu a nakonec se vrátili k
jeho pramenům.


25.8.2008
Tak další víkend je za námi a s nimi i čas fotografování. Tentokrát
bude má nabídka snímků ale trochu různorodá. Nejdříve se vrátím k mému
poslednímu fotografování u vody. Návštěva mého oblíbeného místa minulý
týden nebyla sice podle mých představ, protože byl po nedávných deštích
poměrně vysoký stav vody a tak bylo hodně míst, kde byly volavky, ledňáčci
i různí "bahenní" ptáci zvyklí lovit, zaplavených a navíc byla voda trochu
kalná.
Ráno bylo krásné a tak jsem si při čekání na "kořist" krátil čas
náladovkami.

Po zasednutí do krytu a relativně krátkém čekání začaly přilétat volavky,
moc pozornosti jsem jim nevěnoval, volavky popelavé již nafocené jakési
mám. Ale jaké bylo mé překvapení, když v mělké vodě přistály tři krásné
volavky bílé, které jsou zde poměrně vzácné! Bohužel dost daleko ode mne a
hlavně blízko silnice, takže čas na focení byl krátký, jakýkoliv cyklista
či chodec je beznadějně vyplaší! Honem pár fotek a jsou opravdu pryč.....
Jen tak pro zajímavost si všimněte těch oranžových skvrnek vlevo a vpravo
dole, jsou to ledňáčci sedící na suchých stvolech. Takže ptačí ráj :-)

Na jiném místě se na suchém zbytku pařízků usadil zřejmě jeden vodouš
bahenní a také pisík obecný, ale vůbec si nejsem jist jejich
správným názvem, takže kdo víte, pomozte mi s určením. Dík. A tenhle
pařízek byl docela obletován, chvíli po jespácích se na něm usadil
ledňáček, aby si slupnul čerstvou rybku.

Pár dní nato jsem si zajel na další mé tradiční místo, k Městu
Albrechtice, podívat se na louky nad městem. Poslední dobou se tam nic moc
nedělo, o tom jsem psal dříve a tak jsem doufal, že se něco změnilo. Ano
změnilo se, louka povyrostla :-) A to bylo asi tak vše. Zvěř se kamsi
vytratila, možná proto, že v okolí se docela vydatně loví černá zvěř a tak
se pro jistotu vše živé schovává. Jen těsně po východu slunce se přišla
podívat na klubání nového dne mladá srnečka. Druhý snímek je již večerní,
tuhle srnu jsem vyfotil vlastně náhodou, když jsem odcházel z jednoho
fotolovu.

A další zase někdy příště ....
|