14.12.2008
Tak zima stále ještě nepřichází v takové podobě, jak si zimu představuji. Tedy alespoň u nás na severní Moravě. V sobotu panovalo na horách nádherné inverzní počasí, mraky a mlha dosahovaly výšky zhruba 600-700, nad nimi už bylo jen slunce a rozhledy opravdu daleko. Tohle jsem zjistil ale jen pomocí internetu, vánoční přípravy jsou již v plném proudu a tak jsem se věnoval činnostem jiným.
Neděle však byla nachystána k focení, jenže počasí se samozřejmě docela změnilo, inverzní oblačnost zmizela a mraky se přesunuly do svých obvyklých výšek, jejich dolní hranice byla asi v 1200 metrech a vrcholek Lysé hory se neustále schovával, mlha nebyla téměř vůbec. Nicméně jsem to nevzdal a aspoň si zajel na známou beskydskou horu Smrk. Z jeho úbočí vznikl tenhle jeden snímek, vlastně jsou 4, ale spojené v panoráma, foceno směrem na sever, do údolí Ostravice a Čeladné a Frýdlantu. Více mi počasí neumožnilo, za chvíli se zatáhlo úplně, snad mi to vyjde příště. Nečekejte kvalitu snímku, jde především a dokreslení krásných výhledů.


Kdo má zájem o větší obrázek, najde jej zde.., ale pozor, soubor má velikost 2,8 mega, nicméně detailů najdete po zvětšení více.

18.11.2008
Světla rychle ubývá a hezký barevný podzim je většinou za námi. Než napadne sníh a zamrznou potůčky, ještě to asi chvíli potrvá. Přes zimu toho asi moc z živé přírody nenafotím, většinou se budu věnovat přírodním fotkám z mých oblíbených zimních lokalit. Už se těším na ty namáhavé výstupy do hor, klouzání po namrzlých kamenech v potocích, na jiskřivý sníh v ranním slunci kdesi na vrcholu kopce ....
        Několika snímky se ale ještě vracím k podzimní náladě (protože nic
nového nemám :-)), kterou jsem nafotil při čekání na daňčí zvěř v místě příhodně nazvaném Bukovina.


 

27.10.2008
Vysoký vodopád na Studeném potoce se nachází kousek od obce Bělá pod Pradědem, asi 4 kilometry po modré značce směrem na Švýcárnu. Návštěva tohoto místa byla výroční, dva mí přátelé fotografové právě zde před dvěmi lety začali fotit vodopády, kaskády a potůčky (www.potucky.com) a já jako zvaný host jsem nemohl odmítnout. Stoupání po značce bylo v ranním chladu docela příjemné, i když náročné. Již při stoupání jsme si vyhlíželi místa, která byla fotogenická a která jsme chtěli později při sestupu navštívit a vyfotit. Samotný Vysoký vodopád je na Jesenické poměry opravdu vysoký, podle popisných cedulí má 45 metrů, ale moc se na focení nehodí. Možná, že v zimě, když je z něj ohromný ledopád, je atraktivnější.
Co ale chybělo samotnému vodopádu, to bylo navíc v jeho okolí. A tak jsem se tentokrát, kromě standardních "potokovek", věnoval focení toho ostatního. Hned v malém zářezu vedle vodopádu jsem objevil mechový ráj, který vytvářelo několik ohromných kamenných desek velikosti velkého jídelního stolu společně s mnoha









balvany a kameny. To vše bylo nádherně porostlé několika druhy mechu, který v ranním vlhkém vzduchu, obalen kapičkami rosy, zářil drobnými světýlky a vytvářel na kamenných plotnách miniaturní krajiny. Něco takového jsem ještě neviděl a to mám prolezlé docela značné množství různých zajímavých míst.
Cestou zpět jsme fotili předem vytipovaná místa a sem tam zabloudili na chvíli i do různých zářezů malých přítoků a hledali netradiční nebo pro tato místa charakteristická zákoutí. Snad se nám to alespoň trochu podařilo.

19.10.2008
Tak po dlouhém období mám na fotkách konečně něco, co má srst! Sice ze většina fotek moc nepovedla :-), ale přikládám je k dokreslení dnešního příběhu. Je trochu delší, než bývá mým zvykem, ale událo se toho tolik zajímavého, že je škoda se nerozvykládat.
Nedělní sice chladný, ale slunečný den, mě nalákal si trochu přivstat a zajet obhlédnout situaci na kopcích nad řekou Moravice, poblíž Žimrovic, kde jsem byl naposledy v červenci fotograficky neúspěšný. Že je tam ale dobrý potenciál zvěře, jsem si dneska ověřil. A všechno opravdu z volné přírody.
Slunce bylo těsně nad obzorem a já jsem notně zadýchán prudce stoupal okrajem krásného bukového lesa na jeden z kopců. Vrcholek je už kousek a v tom jsem vlevo  spíš podvědomě uviděl jakýsi pohyb. Asi 100 metrů ode mne se zvedly tři danělky, fotit se nedalo, bylo ještě docela šero, ale jeden snímek jsem narychlo udělal "z ruky" v okamžiku, kdy mizely za kopcem. Ještě asi 300 metrů a jsem nahoře. Zvolna procházím krásným bukovým lesem, polovina listí je již na zemi a druhá na stromech krásně osvícená ranním sluncem. Vybírám si místo, kde je trošku výhled po lese a sotva sundám batoh, slyším asi 80 metrů někde přede mnou v listí typické šustění klusající zvěře. A je to tady! Stativ v batohu, naštěstí mám foťák s čtyřstovku alespoň trochu nachystaný, tak honem zakleknout a čekat, co bude. V tom se přede mnou snad 30 metrů z poza mírné terénní vlny mezi stromy vynořilo nejdříve nádherné paroží a pod ním daněk! Byl tak blízko, že jsem neměl šanci jej celého dostat do hledáčku a stále mířil na mne! Stihnul jsem jen dva snímky, prohnal se snad 20 metrů ode mne, vůbec mě neviděl a zmizel mezi stromy. Bylo mi jasné, že fotky ostré nebudou, čas z ruky 1/50 a zvíře v klusu není ideální kombinace. Ale liboval jsem si, jak to dobře začíná! Takže vyndám z batohu maskovačku, židličku a stativ - a zase! Ze stejného místa šš-šš-šš-šš-šš, to už jsem věděl, co bude následovat. Ze stejného místa stejně nádherný daněk! Zřejmě šel po pachu toho prvního, čas říje je mocný čaroděj. Takže opáčko, z ruky, 1/50, daněk v klusu mezi stromy, autofokus se chytá všeho možného, jen ne paroží, minul mě zase na těch 20 metrů, ale tentokrát jsem







stihnul fotek trochu víc a snad o něco lepších. Pak jsem jej viděl ještě tak 150 metrů daleko, jak se vrací velkým obloukem někam.
Konečně jsem se pak dostal k tomu, abych si u paty většího buku udělal "hnízdo" a nachystal všechno podle představ. Dívám se do nádherných bučin, které sem tam prosvítí slunce a poslouchám, jestli se zase někde neozve šustivý zvuk listí. Asi hodinku nikde nic, pak někde za sebou zaslechnu zašustění a lupnutí zlomené větvičky. Za chvíli o něco blíž, ale nechtěl jsem se otáčet a vyhlížet zpoza buku, jen jsem čekal, co bude. Najednou ZASE asi 30 metrů ode mne vyšel mezi stromy daněk, tentokrát mladý kus, krásně tmavě zbarvený v zimní srsti. Na chvíli se zastavil - něco se mu nezdálo, došlo mu, že asi nejsem daněk a tak s frknutím odběhl kousek zpátky a věnoval mi jeden upřený pohled. Všechny tyhle snímky jsou téměř bez ořezu.
Další hodinka čekání ale už nic nového nepřinesla a tak jsem se přesunul na další místo na kraj lesa k pasece. Když jsem tak přecházel, najednou se mezi stromy něco mihlo, tentokrát ne daňci, ale mufloni! A celé malé stádo, snad 3 samice, jeden beran a několik mladých, jedno bylo úplně malinké a téměř nestíhalo. V trysku přeběhli okolo mne, fotit jsem nestačil, jen jedna fotka berana se trochu vydařila. A za nimi kráčel jeden vzrostlý houbař :-), to byl důvod jejich úprku.
Čekám v novém krytu asi půl hodiny, okolo rychle prošla na svahu pode mnou jedna danělka a zmizela ve vysoké trávě paseky.
Můj čas se naplnil, takže balím. Pro jistotu nechávám foťák venku, co kdyby něco. Při sestupu stejnou cestou do údolí jsem překvapil, ve stejném místě jako při výstupu danělky, dva krásné mufloní berany. Jenže i oni překvapili mě a tak honem z velké dálky jeden snímek jejich hnědobílého pozadí.

A to byl definitivní konec. Pocity, které jsem ale prožíval byly parádní, adrenalin v krvi jen bublal a pokud počasí dovolí, jsem za týden zpátky.

 

13.10.2008
Podzim nás nechal hodně dlouho čekat na krásné teplé počasí! Listí na horách už je dávno zlatavé, jen ty barvy v mlhavém a deštivém počasí tak nevyniknou. Tento víkend však slibovala předpověď konečně babí léto a tak mě to vytáhlo do Jeseníků, na jedno oblíbené místo poblíž Vrbna, na skalky Plošiny a Žárového vrchu. V okolí je několik lokalit, kde jsou po hřebenech a úbočích rozesety skupiny různě velkých skal, je to opravdu malebné podívání - stačí se podívat na mapu a o několik celodenních výletů je rázem postaráno. Jsou odtud krásné výhledy na Praděd, Medvědí vrch, Orlík a další malebné kopce. Obloha byla jasně modrá a kontrastovala s žlutou trávou, zlatými listy javorů, rudými listy buků a svěží zelení mladých smrčků. Takové jasné a svěží barvy jsem opravdu dlouho neviděl! Nahoře na skalkách bylo teplo, téměř bezvětří, slunce se opíralo do skal a vyhřívalo je na příjemnou teplotu. Stačilo si sednou, zavřít oči ..... to by se spalo :-).  Hodinka focení a odpočinku utekla jako voda, ještě zkontrolovat, jestli je všechno správně nafoceno a zase někdy příště!

1.10.2008
Delší dobu jsem zde nepřidával žádné nové fotografie. Prostě nic nového nemám, počasí za moc nestálo a nějak ani toho času nebylo nazbyt. Takže tentokrát žádná fotka, jen krátký příběh.

Asi v polovině září jsem navštívil jeden bývalý lom v okolí Bruntálu, v kterém jsem již jednou byl počátkem léta. Tehdy vzniklo v tomto zajímavém místě pár fotek, spíš makro, než "normální" snímky. Místo je to ale zajímavé a tak jsem se na něj vrátil, i když to bylo spíš dílem náhody a ne cíleného fotovýletu. Pod mohutnou stěnou lomu leží hromady poměrně velkých balvanů a tak jsem je prolézal jen tak ze zvědavosti, jestli narazím na něco zajímavého. Sem tam ještěrka, sem tam rozbité pivní láhve, ostružiny .... a pak jsem si všiml jednoho balvanu, který jakoby ve svahu vyčníval nad ostatní a nahoře měl jakousi plošinu asi půl metru čtverečního. A ten kámen byl z jedné strany docela slušně označen bílými ptačími výkaly. Je tam ze zvědavosti jsem k němu šel a kousek od něj nalézám nějaké peří, evidentně z letek nějakého dravce, snad káněte. Pak i sem tam nějakou vybělenou kost, další peří, pařát dravce s drápy, čím blíž kamene, tím větší nálezy. Když jsem prohlédl celé blízké okolí kamene, napočítal jsem podle počtu pařátů zbytky asi pěti nějakých dravců! Většina pařátů měla žlutou barvu kůže, jak je u našich dravců obvyklé, ale jeden pár měl barvu černou. Když jsem se jen jako laik díval na různé naše dravce do atlasu, snad jen orlík krátkoprstý má černé zbarvení pařátů. Zajímavé bylo, že lebky ptáků jsem nenašel nikde.
Nahoře na tom kameni mezi trochou trávy a malých kamenů ležely i zbytky ježků, vlastně spíš jejich kůže i s bodlinami. A kousek vedle toho kamene, v takové štěrbině, zbytek nějakého většího dravého ptáka, poměrně velké křídlo, kosti a pařáty. A co bylo ale zajímavé, kůže pařátů nebyla holá, jako u předchozích nálezů, ale porostlá takovým bílým peřím, jakoby srstí! Drápy byly narozdíl od těch jiných, asi maximálně 1,5cm dlouhých, podstatně větší. Měřily odhadem tak skoro 3 centimetry!  A kousek vedle ležel vývržek peří snad 2 cm v průměru. V tu chvíli jsem si uvědomil, že při mé dřívější návštěvě jsem vyplašil na skále sedícího dravce, zahlédl jsem jej jen tak periferním viděním, ale zdál se mi podstatně větší než káně a tehdy jsem usuzoval, že by to mohl být výr. Nejsem žádný odborník na ptáky, mohu se mýlit. Pokud máte někdo patřičné znalosti, rád se poučím.

Po příjezdu domů jsem se "doptal" na nějaké informace internetu a ty mě utvrdily v mém názoru, že na tom místě hodoval nějakou dobu nejspíš výr - má v oblibě ježky a loví v noci i dravce, spící na větvích stromů.  Vzhledem k stavu zbytků odhaduji, že to bylo naposledy tak před měsícem. Je jen záhadou, zbytky jaké sovy jsem našel, zda toho výra, který tam žil a z nějakého důvodu uhynul nebo zbytky nějaké jiné velké sovy, kterou ulovil. V každém případě tam nebylo nikde vidět jiné zbytky ptáků, čerstvější kořisti.
Rozhodně se na tohle místo ještě vrátím, asi až příští rok na jaře, možná budu mít štěstí a tajemného obyvatele, pokud přežil, uvidím znovu.

6.9.2008
Letos zřejmě naposledy jsem navštívil mé ptačí "loviště".  Tradiční ranní mlha halila vodní plochu do výšky asi jednoho metru a celkově jakýsi opar již připomínal opravdu podzim. Tentokráte jsem si asi ve čtvrt na sedm ráno vybral pro focení protější břeh, než jsem využíval jindy, protože stav vody byl docela nízký a mě se zdálo, že tohle místo bude tentokrát výhodnější.
Při příchodu jsem si ale všimnul, že jsem nevyplašil žádné volavky, ale větší pozornost jsem tomu nevěnoval. Takže zamaskovat, dát si k ruce všechno potřebné a pak jen čekat. Netrvalo dlouho přiletěla první volavka popelavá, za ní druhá, pak okolo proletěl ledňáček a několik konipasů usedlo na blátivý břeh. Ale stále byla mlha, takže jsem si vyfotil jen jednoho ledňáčka v jejím závoji.

Za chvíli se ale mlha maličko zvedla a já jsem na protějším břehu uviděl něco, co tam jaksi nepatřilo - maskovací síť! Takže použitím teleobjektivu tentokrát jako dalekohledu jsem opravdu našel další ranní ptáče chtivé fotek! Nějak jsem začal tušit, kdo by to mohl být, i když se známe jen podle fotek a sem tam nějaké diskuze. Na protější břeh již svítilo slunce a to přilákalo ledňáčka, který usednul na větev kousek od jeho maskovačky. Když se podávíte pozorněji na mou fotku, jistě jej najdete. Pak ještě na stejnou větev na chvíli usedla i volavka. Doufám, že se kolegovi jejich snímky vydařily!

Slunce pomalu zahnalo mlhu i z ostatních částí vody. Přiletěly další volavky a začaly lovit mezi vrbičkami. Ale žádnou opravdu zajímavou fotku se mi nafotit nepodařilo. Asi po hodince čekání se najednou začaly volavky postupně zvedat, něco je muselo vyplašit. Pak jsem si všimnul pohybu mezi vysokou travou tam, kde přitéká potok. A jaké překvapení! V jednom místě, kde jsem v brzkém létě naháněl své první letošní ledňáčky, se postavil další fotograf, chvíli se rozhlížel a pak si začal balit svou maskovací síť a po chvíli odešel. I tady jsem měl jakýsi tip na jméno, ale později jsem zjistil, že jsem se nejspíše spletl, možná se někdy dozvím, kdo to byl.

Začíná na tom místě být nějaký nával!  My dva zbylí jsme ještě chvíli seděli, ale už to asi nemělo význam. Kolega na druhém břehu se zvednul a také začal balit, já toho využil a zavolal na něj. Legrace byla, že on také tušil, kdo jsem, takže vzájemné představení bylo rychlé a opravdu mě potěšilo. Snad se někdy, Martine, potkáme i na kratší vzdálenost :-), těším se na to!
Jelikož jsem chtěl využít volného času, na chvíli jsem se přesunul na druhý břeh na svá známá místa a netrvalo dlouho a pár fotek mého oblíbeného ptáčka a jedné volavky se přesunulo na paměťovou kartu Canonu.

1.9.2008
Jeseníky jsou protkány sítí potoků a potůčků, klidných i těch divokých. Mezi ty druhé patří i malý, zřejmě bezejmenný potůček, pramenící kousek pod Pradědem a napájející Divokou Desnou. S kolegou (viz foto), s kterým jsem tam ráno vyrazil, jsme si jej pracovně pojmenovali Kluzký. Mělo to trochu svůj důvod, protože kameny v něm byly hodně klouzavé, i ty zdánlivě suché a paradoxně neklouzaly jen tam, kde na nich rostl promáčený mech.

Zpočátku teče potůček jen malým proudem v krásném mechovém korýtku, postupně nabírá na síle, protéká množstvím krásných, mechem porostlých kamenů a nakonec divokým chaosem kamenů, padlých stromů a krásných peřejí.

Cestou vzhůru jsem v jednom okamžiku zahlédnul pod jedním z kamenů (jakoby v jeskyňce) malé, svítící, jasně zelené oči. Ale co to je, to jsem v tu chvíli netušil. Při bližším pohledu jsem odhalil původce - kapky vody na zeleném mechu, které byly osvětleny z vchodu jeskyňky. Bylo to až strašidelné podívání :-), na jednom snímku jsem kukadla zvěčnil.
Byli jsme překvapeni nádherou potoka, balzám na duši - stačilo i jen sednout a zaposlouchat se do jeho šumění. Chvíli před polednem již slunce na azurové obloze dosáhlo dna zářezu potoka, což znamenalo konec focení. Ještě jsme ale chvíli šplhali korytem proti proudu a nakonec se vrátili k jeho pramenům.

25.8.2008
Tak další víkend je za námi a s nimi i čas fotografování. Tentokrát bude má nabídka snímků ale trochu různorodá. Nejdříve se vrátím k mému poslednímu fotografování u vody. Návštěva mého oblíbeného místa minulý týden nebyla sice podle mých představ, protože byl po nedávných deštích poměrně vysoký stav vody a tak bylo hodně míst, kde byly volavky, ledňáčci i různí "bahenní" ptáci zvyklí lovit, zaplavených a navíc byla voda trochu kalná.
Ráno bylo krásné a tak jsem si při čekání na "kořist" krátil čas náladovkami.

Po zasednutí do krytu a relativně krátkém čekání začaly přilétat volavky, moc pozornosti jsem jim nevěnoval, volavky popelavé již nafocené jakési mám. Ale jaké bylo mé překvapení, když v mělké vodě přistály tři krásné volavky bílé, které jsou zde poměrně vzácné! Bohužel dost daleko ode mne a hlavně blízko silnice, takže čas na focení byl krátký, jakýkoliv cyklista či chodec je beznadějně vyplaší! Honem pár fotek a jsou opravdu pryč..... Jen tak pro zajímavost si všimněte těch oranžových skvrnek vlevo a vpravo dole, jsou to ledňáčci sedící na suchých stvolech. Takže ptačí ráj :-)

Na jiném místě se na suchém zbytku pařízků usadil zřejmě jeden vodouš bahenní  a také pisík obecný, ale vůbec si nejsem jist jejich správným názvem, takže kdo víte, pomozte mi s určením. Dík. A tenhle pařízek byl docela obletován, chvíli po jespácích se na něm usadil ledňáček, aby si slupnul čerstvou rybku.

Pár dní nato jsem si zajel na další mé tradiční místo, k Městu Albrechtice, podívat se na louky nad městem. Poslední dobou se tam nic moc nedělo, o tom jsem psal dříve a tak jsem doufal, že se něco změnilo. Ano změnilo se, louka povyrostla :-) A to bylo asi tak vše. Zvěř se kamsi vytratila, možná proto, že v okolí se docela vydatně loví černá zvěř a tak se pro jistotu vše živé schovává. Jen těsně po východu slunce se přišla podívat na klubání nového dne mladá srnečka. Druhý snímek je již večerní, tuhle srnu jsem vyfotil vlastně náhodou, když jsem odcházel z jednoho  fotolovu.

A další zase někdy příště ....