17.8.2008
Nedá mi to, abych sem nevložil další snímky ledňáčků. Mám pro ně zkrátka slabost.  Tahle série vznikla z několika návštěv a za různého počasí. Ledňáčci lovili na pahýlech stromů, ve vrbičkách, na různých klaccích vystupujících z vody. Zkoušel jsem je zachytit i při lovu rybek, nakonec z toho byly jen dva ne příliš povedené snímky. Nebylo to totiž tak jednoduché. Ledňáčci se sice poměrně často vrhali střemhlav do vody, ale tentokrát na naprosto nepředvídatelných místech, klidně i dva metry daleko od svého posezu, takže se povedly jen dvě jakž takž shlédnutelné. Na první fotce je zachycen ledňáček v okamžiku, kdy se noří do vody, na druhé jak z ní pomocí křídel vylétá ven.
Jak jsem psal posledně, někdy jich tam bylo "namačkáno" docela dost, sem tam se i poprali o lepší větev, ale byla do hezká a zajímavá podívaná.



 

10.8.2008
Tak, dlouhé období, kdy jsem nevkládal nové fotky, je snad za mnou.  Měsíc je hodně dlouhá doba, snad se ale následující snímky budou návštěvníkům mých stránek líbit.
Nových fotek je poměrně dost, takže jejich zpracování zase chvíli potrvá, ale postupně je sem budu vkládat a podělím se s vámi mými minipříběhy, které jsem při svých fotografických toulkách zažil.
Několikrát jsem v posledních dvou týdnech navštívil své oblíbené místo na Slezské Hartě, vždy hodě časně ráno, abych nic zajímavého z vodního hemžení nezmeškal. Naposledy jsem tam fotil volavky a černé čápy, tentokrát jsem se chtěl zaměřit hlavně na ledňáčky a vlastně vůbec na cokoliv, co bych potkal. Pokaždé byla ráno za svítání ještě při hladině mlha, z které vystupovaly kořeny bývalých stromů. Vypadalo to docela tajemně a atmosféru umocňovaly volavky popelavé, které na těchto kořenech sedávaly a sem tam se ozval mlhou jejich skřek. Našel jsem si místo kousek nad hladinou s výhledem na vlnou plochu i okraj jezera s krásnými mechovými pařezy, u kterých jsem doufal, že by na ně mohlo něco usednout. Mlha ale postupně s přibývajícím světlem ustupovala a objevovala se další a další zajímavá místa i s jejich obyvateli. Sem tam jak parník přeplula kachna s mladými, začali pískat konipasové, i volavek přibývalo. Jediný, kdo na scéně zatím chyběl, byl ledňáček.
Sedím už na stejném místě nějakou tu hodinku, když v tom slyším za sebou něco jako kradmé kroky v křovinách. Říkám si - to bude buďto rybářský pytlák (v těch místech se chytat nesmí) nebo nějaký stejný blázen s foťákem jako jsem já. Drobné lámání větviček se blíží, ještě chvíli čekám a když jsou kroky tak 5 metrů ode mne, raději se zvedám a dávám o sobě vědět, neočekávané setkání by nemuselo dopadnout dobře. A už vidím "pachatele" - maskovací oblečení, maskovací šála, solidní dřevěný stativ a v ruce Canona s čtyřstovkou! Dali jsem se do řeči, co kdo proč jak a za pár minut se příchozí zeptal na mé jméno. A hned po vzájemném představení bylo jasno! Já znal jeho, příchozí znal mě! A známe se z jednoho internetového diskuzního fóra pod svými přezdívkami, pod kterými tam zveřejňujeme své příspěvky včetně fotek! Takže ještě chvíli povídáme, pak se rozcházíme, kolega jde asi 50 metrů vedle posadit se také na břeh a "lovit" okolní dění.
Ten den jsme se již nepotkali, okolní křoviny jsou tak husté, že ani nevím, kdo odešel dříve. Asi kolem desáté hodiny jsem se přesunul kousek jinam, do míst, kde jsem zahlédnul ledňáčka. A tentokrát jsem měl opravdu štěstí, narazil jsem na ledňáččí ráj - na území asi 50x50 metrů lovilo najednou až pět jedinců! Těmto nádherným ptačím skvostům se zde budu věnovat příště podrobněji.
Nabízím nyní k nahlédnutí jen pár snímků, tahle rána u vody mě nadchla a tak jsem se ještě několikrát vrátil.  Ale o tom zase příště.

7.7.2008
Tento víkend byl ve znamení dlouhých pochůzek, deště i slunce a  mnoha zajímavých chvil.  Cesta mne zavedla k jednomu zajímavému člověku v podhůří Beskyd, který před několika lety chodíval do strmých svahů pod beskydské vrcholy za zvěří a s mnoha dalšími se po dlouhá léta setkával na jedné lovecké chatě. Společný koníček fotografování divoké přírody umožnil, že i já jsem se na jeho pozvání dostal do krásných míst, která běžný turista hned tak nenavštíví. A hlavně jsem díky němu získal informace, které rád využiji při svých dalších toulkách těmito místy.
Sobotní déšť ustal během dopoledne a tak padlo rozhodnutí vyrazit na loveckou chatu hned po obědě. Ubytovali jsme se, zatopili, nachystali si fotovybavení a schválili si plán cesty. Vrcholky hor sice skrývaly mraky a v brzkém odpoledni ještě asi 15x sprchlo, ale kolem páté hodiny večer se začalo vyjasňovat a tak nás v chatě nic nemohlo udržet. Po loveckých chodnících i lesních cestách jsme prošli nádherná místa, viděli sem tam i nějakou zvěř, sem tam se podařilo i něco nafotit, sem tam i slunce zasvítilo. Vraceli jsem se až skoro za tmy už při úplně vymetené obloze a těšili se na brzké ráno.
Druhý den vstáváme ještě téměř za tmy, balíme vybavení a bez snídaně (proč ztrácet čas, že) obsazujeme jeden posed asi kilometr daleko. Místo zajímavé, včera jsme zde našli množství čerstvých stop jelení zvěře, tak se snad něco podaří. Bohužel to ale nevyšlo úplně podle našich představ, okolo nás prošel jeden srnec a za chvíli i srna, ale světla bylo ještě málo. Po dvou hodinkách čekání jsme se vydali na okruh vedoucí známými místy včerejší procházky a navíc jsme přidali další místo ve vysokých bučinách, kde bývalo kdysi spatřeno mnoho krásných kusů. Vyfotit se nám již nepodařilo nic, ale zradili jsme v těchto místech několik kusů vysoké, což je dobré znamení a příslib možných úlovků, až se sem zase v dohledné době vrátíme.

Tímto bych chtěl poděkovat mému průvodci Járovi za jeho pohostinnost a za to, že jsem měl možnost poznat další zajímavá místa. Věřím, že až se tam jednou vrátíme, podaří se nám oběma snímky, které uspokojí nejen nás.

29.6.2008
A zase nic. Nějak se stále nedaří ulovit to, na co mám políčeno. A tak jsem obhlížel, co je nového na zahradě chaty, která mi slouží jako základna pro mé výpady do Jeseníků. A nebylo to nadarmo. Poprvé se objevila poblíž zmije, kterou jsem jinak vídával pouze ve vzdálenějších lesích. Jednalo se sice tentokrát o malého jedince, snad jen 20 centimetrů, spíš taková žížalka, ale tvářil se docela agresivně.





 

Po posekaném trávníku pospíchal zase konipas, zřejmě krmil mladé, protože si odnášel nastřádán plný zobáček hmyzu. Mě se však tento okamžik nepodařilo zachytit.
A do třetice - ranní bohatá rosa překvapila na stonku trav malého broučka, který v protisvětle vypadal zajímavě.

23.6.2008
Tentokrát přišly na řadu hmyzí fotky. Ne, že bych nechtěl i něco jiného, ale štěstí mi tentokrát nepřálo a na místě, dříve relativně plném zvěře, nebyl ani chlup. Takže jsem se při čekání sem tam podíval i do trávy okolo sebe a několik drobných potvůrek nafotil. Měří sice jen milimetry, ale z blízka se tváři opravdu divoce. Vůbec netuším, jak se která jmenuje, to však v tuto chvíli není pro mne podstatné. Ale je to zajímavý svět malých šestinohých krasavců, sem tam se mezi nimi najdou i krvelační jedinci a pak jdou všechny ohledy stranou. No jo - ono "sežrat a nedat se sežrat" platí v divočině stále.
A příště se snad chlupatá stvoření povedou.


Ranní čekání je sice často hodně dlouhé, ale je tak krásné, že jsem si neodpustil vložit jedno malé panoráma. Tohle zlaté protisvětlo trvalo snad asi jen minutu, kdy se den i vesnička probouzí ....

14.6.2008
Ještě nikdy jsem neměl dobrou možnost fotit káňata, natož ještě při lovu. Sem tam se mi samozřejmě stalo, že jsem je viděl a vyfotil, jak někde sedí vysoko ve větvích nebo plachtí na obloze, ale to vše byly fotky v podstatě nepoužitelné a z velké dálky. Ale nedávno jsem náhodou narazil na poměrně čerstvě pokosenou louku, na které bylo již z poloviny sklizeno i seno a vyplašil jsem na ní asi patnáct těchto dravců! Lovili samozřejmě myši, které díky pokosené louce byly snadnou kořistí. Jelikož jsem ale s sebou neměl svou fotovýbavu, řekl jsem si, že se na tohle místo musím ještě v nejbližší době vrátit.
Naštěstí hezké a teplé počasí pokračovalo i v dalších dnech. Nejvhodnější doba na focení bude asi hned z rána, kdy je ještě chladno a myši jsou zalezlé a tím pádem ještě nebudou na louce ani káňata, ta přiletí později v době, kdy už budu ležet zamaskován. Takže budíček ve čtyři ráno, rychlá snídaně a v 4:45 jsem již na místě. Sice jsem opět vyplašil několik káňat, ale věřil jsem, že se časem zase vrátí.  Použil jsem zbytků sena k zakrytí maskovací sítě, pod kterou jsem jsem ležel se svým vybavením, nasadil čtyřstovku s konvertorem 1,5x a pak jen čekal. Asi hodinu se toho moc nedělo, jen sem tam nějaká poštolka proletěla nade mnou a chvíli zůstala na místě třepotajíc křídly. Pak ze vzdáleného lesa přiletělo první káně a sedlo na zem asi 60 metrů ode mne. Což nebyla zrovna ideální vzdálenost, ale jeho přítomnost uklidnila i ostatní a tak se postupně na louku sneslo asi deset káňat,  vždy zhruba v dvacetimetrových rozestupech. Všechna však byla stále poměrně daleko, takže fotky nic moc. Naštěstí ptáci neseděli jen na jednom místě a neustále popolétávali asi po pěti metrech různými směry, kde si mysleli, že budou mít tučnější myši :-) a mému krytu nevěnovali vůbec žádnou pozornost. A tak také vznikl tenhle miniseriál jednoho káněte, které se dostalo poměrně blízko k mému úkrytu a jehož lov skončil úspěchem. Scénář byl vlastně u všech velmi podobný - prohlížení okolí, krátký let, rychlé přistání, chycení a usmrcení kořisti a s myší v zobáku nebo v pařátech odlet do bezpečí.
Bohužel další focení přerušil příchod nějaké paní, která na louce venčila své dva docela velké psy, ti volně pobíhali po okraji lesa i po louce a vyplašili všechno živé. Legrace byla, když jsem se znechuceně zvedl z krytu, jak rychle psy zavolala,  připnula na řemeny a téměř poklusem zmizela v dálce. Asi si myslela, že jsem nějaký myslivec na lovu a psy jí postřílím. Ale spíš by měla dostat za vyučenou ona.

 

9.6.2008
Sulovské skály jsou poměrně známým turistickým místem i vyhledávaným zdrojem námětů pro fotografy. V sobotu jsem se na tohle místo nedalo slovenské Bytče vypravil nejen se projít, ale také něco nafotit. Prochozenou vzdáleností to nebylo nic moc, ale neustálé strmé výstupy a sestupy vydaly za mnoho kilometrů. Ale to vše je vynahrazeno krásou místních skal, které se nejen vypínají nad strmé kopce, ale mnoho z nich je
 
ukryto v lese pod vzrostlými buky a jejich tvary jsou díky zvětrávání opravdu zajímavé.
Zpočátku bylo hezké letní počasí s množstvím "fotogenických" mraků, později se však zatáhlo a několikrát zahrozila i bouřka, ale i tyto tmavé a divoké mraky mají své kouzlo. Je to krásné místo a určitě se tam pokusím vrátit někdy na podzim, až zlatě zbarvené listí dubů dodá tu správnou atmosféru.