5.6.2008
Ještě jednou se vrátím k volavkám popelavým ze Slezské Harty. Tentokrát bylo vody zase o něco více než posledně před 14 dny, takže zase o něco méně možností najít slušné místo k focení. Nicméně pár volavek se objevilo na tom správném místě, i když trošku dál.
Nad vodou byl zpočátku takový mlžný opar a brzké slunce bylo trošku v protisvětle, ale zase to nabízelo zajímavé pohledy na volavky, čekající až slunce maličko prohřeje hladinu a přiláká ryby. Za nějakou chvíli se začalo ozývat z rákosin hlasité šplouchání ryb, snad cejnů, zřejmě se třely a podle hřbetů, které jim sem tam vykoukly nad hladinu, to byli docela mackové. Volavky zaujaly strategické postavení a vyhlížely, kde se něco poblíž objeví.


 

 

Bylo opravdu na co se dívat, protože tentokrát jsem neviděl, že by nějaká z nich ulovila nějakou menší rybu, kterou by mohla sežrat. Všechno to byly ryby nad jejich možnosti a právě tím byl lov zajímavý. Volavka

 

 


 uchopila zobákem rybu, vyhodila ji na "mělčinu" v rákosí, ale protože sebou ryba házela a volavka z ní  asi dostala trochu strach, rozhodla se rybu nejdříve zabít. Několikrát bodla zobákem a propíchla ji skrz - střídavě horním i dolním "kopím" zobáku., dokud nebyla ryba mrtvá (všimněte si toho na fotkách). Pak teprve se ji pokusila sežrat, ale prostě měla smůlu, tak velký úlovek do sebe nedokázala nasoukat. Tohle se několikrát opakovalo a tímto způsobem chycených a usmrcených ryb bylo snad pět! Když se to přepočítá na počet volavek (v tu dobu asi 5, ale bývá jich tak 10) a počet dnů, v kterých loví, vychází opravdu zajímavé číslo!


 

2.6.2008
Týden se s týdnem sešel a tak byl čas zajít si na nějaké vhodné místo udělat si pro potěchu svou několik fotek. Při poslední návštěvě Slezské Harty bylo docela mizerné počasí a tak jsem si nezašel na jedno z míst poblíž - na lávový proud u Meziny. Tentokrát počasí přálo. Je to bývalý lom, dnes již opuštěný, tvořený čedičovými sloupy. Skalní stěna je ca 100 metrů dlouhá a tak 15 metrů vysoká, obrácená zhruba na jih a tak je notně vyhřívaná sluncem. Zajímavé místo. Původně jsem se jen chtěl podívat, jak to všechno vypadá, ale když jsem chodil po kamenech, balvanech a svazích lomu, sem tam přeběhla krásná ještěrka, zřejmě obecná. Potvůrka se stále schovávala mezi kameny a pod listím, nicméně sem tam vykoukla a já měl příležitost na pár snímků.
       Při jejím "nahánění" a focení jsem si všimnul ještě jedné drobné zajímavosti - malého vosího hnízda. Nejdříve jsem si myslel, že se jedná o staré, již opuštěné a rozbité hnízdo, ale po chvíli jsem zjistil, že je hnízdo obydleno jednou vosičkou a pečlivě hlídáno! A těch hnízd tam bylo hned více. Několik komůrek bylo vždy na svislé stěně  kamene obráceného ke slunci přilepeno takovou "hrazdičkou" v místě, které bylo trošku stíněno travou. Vypadalo to trochu legračně, ale asi to mělo svůj účel, možná kdyby bylo přímo na kameni, tak by zase bylo od rozpáleného kamene příliš horko. A malá vosička neúnavně komůrky obíhala a chladila vířením křídel. Naštěstí nebyla agresivní a tak se dalo vše docela dobře nafotit.
Tentokrát jsem neměl moc času, tak jsem se zdržel jen chvíli, ale jistě je to místo, které stojí za pečlivější fotografickou návštěvu.





 

25.5.2008
Tak zase víkend za námi....Tentokrát moc času na focení nebylo, přeci jen je potřeba sem tam udělat práce, na které nezbyl jindy čas, ale jedno ráno jsem si vyšetřil. Zašel na svá staré známé místo u Albrechtic, jen tak se podívat, jak jde zvířecí život, protože mi bylo jasné, že louka, na které jsem posledně úspěšně fotil, již bude hodně zarostlá a tak se v ní zajíci, lišky i srnčí téměř ztratí. Potvora slunce vstává dřív a dřív a tak i já se musel donutit být ranním ptáčetem. Naštěstí jsem stihnul přijít na místo včas, abych opět viděl nezapomenutelné okamžiky rodícího se dne. Kdo to nezažil na vlastní oči, přichází opravdu o hodně. Těch několik minut, které běží mezi "slunce ještě nevyšlo" a "slunce je již na obzoru", jsou nádherné a barvy se mění opravdu téměř každou vteřinou. Nejdříve mlha "klasická", která se s chladným ránem

 
válí v údolí a následně mlha prosvícená zlatými paprsky slunce kreslí pomocí stínů ....
Snad jsem vám, návštěvníkům mých stránek, alespoň trošku přiblížil mé pocity a krásu, kterou takto prožívám na svých toulkách časnými rány.

18.5.2008
Přehrada Slezská Harta se nachází kousek od Bruntálu v podhůří Jeseníků a navštívil jsem ji naposledy loni při focení ledňáčků. Tehdy jsem si slíbil, že tam opět zavítám - takže budíček v 3:30 a ještě před východem slunce jsem byl na místě. Ale ouha, loni měl přehrada podstatně méně vody a tak v "mém" konci přehrady bylo dost míst, kde se zdržovali různí brodiví ptáci a lovil ledňáček. A tentokrát byl plný stav vody a tak téměř nikde žádná hodně mělká voda nebyla. Takže jsem musel hledat nová místa, což zabralo hodně času, protože na každém tom místě jsem se zdržel v krytu skoro 2 hodiny, abych vůbec zjistil, jaká je šance a co se objeví. Aniž jsem cokoliv vyfotil, uběhlo snad 6 hodin! Ne, že by ptáci nebyli, ale všichni daleko, v křoví, za větvemi stromů a podobně - prostě nefotitelní.
Teprve asi v poledne jsem našel dostatečně slibnou lokalitu v místě, kde se vléval do přehrady jeden z přítoků. Při příchodu jsem samozřejmě vyplašil všechno živé, včetně asi deseti volavek a jednoho černého čápa. Zamaskoval jsem se na kraji vody pod malým stromkem, nachystal stativ a další vybavení a nezbylo než čekat. Asi po hodině začaly na stanoviště přilétal volavky, ale průšvih! Kousek jinam, než kam jsem měl dobrý výhled! Přesunout se šance nebyla a tak jsem aspoň vyfotil pár snímků skrz vrbové větve, což samozřejmě jejich kvalitu poznamenalo.
Můj nepatrný pohyb volavky opět vyplašil (jsou to potvůrky opravdu hodně všímavé:-)) a tak jsem toho využil k přemístění na lepší stanoviště. A zase čekání ....... po další hodince bez jediného pírka jsem to už vzdával. Pomalu začínám balit a v tom si všimnu, že z protějšího křoví vychází čáp černý! A ne jen jeden! Hned celá rodinka - mamka, taťka a menší mládě! 

 


 












Nevím, zda jsem se nemýlil, ale rozhodně bylo o něco menší a v hnědé barvě, což odpovídá mladému ptákovi. Vše se odehrávalo poměrně daleko, takže jsem musel ke čtyřstovce použít konvertor 1,5x. Stihnul jsem jen pár fotek a rodinka zmizela tam, odkud se nenadále objevila. Takový úlovek jsem nečekal ani náhodou, takže jsem odjížděl spokojen i když jsem na ledňáčka tentokrát nedosáhnul.

13.5.2008
Jak jsem psal včera, potuloval jsem se o víkendu po horách a kroky mne zavedly kousek od Vrbna, do oblasti nad Bílým Potokem, kde je na hřebeni několik skalních uskupení a Karliny skály jsou z nich snad nejhezčí. Výstup sem je sice trochu náročný, přece jen musíme vystoupat do výšky 1200 metrů, ale vše bude vynahrazeno. Z jejich vršků se otvírají nádherné pohledy na masiv Pradědu na jedné straně a na straně druhé na Medvědí vrch a Orlík, mezi nimi na údolí s Vrbnem. Počasí opravdu přálo, sice bylo trochu větrno, ale v závětří už slunce dalo pocítit svou sílu. Svádělo to k lehnutí si někam do trávy, chvíli se jen dívat okolo a sem tam i zdřímnout :-). Já u toho ještě i trochu fotil, snad se aspoň něco povedlo.




 





 

 

12.5.2008
Tento prodloužený víkend jsem se zaměřil spíš na  "přírodní snímky". Na horách v Jeseníkách bylo totiž ideální počasí s téměř čistými výhledy, mraky tak akorát v dobrém poměru s modrou oblohou a sem tam slunce. Ale horské pohledy budou k nahlédnutí později, tohle je jen upoutávka :-). Jedno dopoledne jsem se věnoval jednomu potůčku, který teče kousek od Rejvízu, jmenuje se Slučí potok a vlévá se do Černé Opavy.
Dopolední slunce sem tam prosvětlilo jeho tok a blízké okolí, takže se objevovaly krásné kontrasty barev mechů, kamenů a vody.

Jestli se někdy dostanete do těchto míst, najděte si nějakou hodinku a projděte se kolem některého z blízkých potoků, je na co se dívat....

 

 

 

5.5.2008
Ty pauzy mezi vkládáním nových fotek jsou nějaké dlouhé! Snad teď nastane trošku úspěšnější období ....
Letos poprvé jsem se vydal na svá známá místa poblíž Města Albrechtice, musel jsem zkontrolovat, co kde žije, na co se přes léto zajít podívat. Ještě před svítáním jsem si sednul na kraj lesa u rozlehlé louky, samá pampeliška, svěží tráva .... Už při příchodu jsem vyrušil asi 10 kusů srnčího a několik zajíců. Co ale vidět nebylo, to jsou lišky, které loni na téhle louce lovily. Snad je někdo nevystřílel!
Asi po 45 minutách z kraje lesa začaly postupně vycházet mladší kusy srnčího, za nimi starší mamky a nakonec i taťci srnci s novými parůžky. Vítr byl naprosto dokonalý, takže i když mě bylo určitě trochu vidět, začaly se pást v klidu. Loňští výrostci ještě dováděli mezi sebou, mamkám se už docela kulatí bříška a srnci spíš pátravě prohlíželi okolí, zda je všechno v pořádku. Z lesa vyhopkalo také pár zajíců, ale zůstávali docela daleko, fotit se zatím nedali. Naopak srnčí se po louce procházelo docela bezstarostně a sem tam někdo zabrousil i do mé blízkosti. Poprvé jsem vlastně měl možnost v praxi trochu více použít tele 400/5,6 a těšil se, co z foťáku "vypadne".

 

Druhý den ráno jsem návštěvu místa zopakoval, to jsem použil čtyřstovku i s telekonvertorem 1,5x a také to vypadalo, že není žádný problém. Jen bylo trochu legrační sledovat, jak se srnčímu ztrácí zimní srst, sem tak už prohlídla i nová letní, byli takoví rozčepýření.
Už se těším, až pojedu znovu, je to pohoda sledovat, co se na louce děje, kde kdo je, jak se chová, jaké má zvyky a jak vůbec vzniká celý nový den ....

 

 

 

6.4.2008
Zhruba před 6 týdny jsem si při jedné procházce vyhlédnul na kopcích okolo řeky Moravice místo, kde se zdržují mufloni. Od té doby jsem se na ně chystal, ale počasí a moje neochota čekat hodiny v mraze posunula focení až na dnešní den. Ráno slibovalo pěkný den a tak jsem brzy ráno dorazil na místo. Slunce pomalu začínalo barvit vršky kopců, když jsem začal stoupat žlabem malého potoka. Ale nepříjemné překvapení - tam, kde bylo dříve místo přebývání muflonů, byl nyní docela vydatný polom. Množství vyvrácených smrků a dokonce i mohutných buků udělal z tohoto místa téměř neprostupnou divočinu. Takže jsem si musel najít nějaké jiné, a to nebylo tak narychlo jednoduché.
Zašel jsem do vysokého bukového lesa, kde bylo vidět, že tudy mufloni a daňci protahují a zvolil si jedno ze dvou možných míst. A samozřejmě volba byla špatná. Asi po hodině čekání se přesně na tom prvním místě objevilo asi 7 danělek, volně přecházely sem a tam a vyhřívaly se v paprscích slunce. Udělal jsem na vzdálenost snad 200 metrů pár fotek, jen abych ukázal, že tam byly. Ještě jsem chvíli počkal, jestli náhodou nepůjdou mým směrem, ale ne, odešly za horizont opačným směrem.
Pomalu jsem pak procházel lesní cestou na rozhraní bukového a smrkového lesa a v jedné zatáčce mě málem trefilo. Tak jsem se leknul! Když jsem vyšel z ostré z atáčky, asi 3 metry ode mne rylo pod malým smrčkem divoké prase. Oba jsem se lekli pořádně, já rychle přidřepnul s foťákem v ruce, prase zafunělo a zaběhlo jen 2 metry do houští. Když jsem se podíval pozorněji, viděl jsem ve vyšší trávě za mohutným pokáceným smrkem asi 4 další prasata, která mě vůbec nezaregistrovala, byla snad 6-7 metrů ode mne. Bohužel vítr foukal špatným směrem a tak mě zřejmě ucítila a poklusem zmizela. Stačil jsem udělat jen jeden snímek, opět jen jako dokument, že si nevymýšlím. Jo a kdyby jste nevěděli, kde to prase je, tak hned pod kmenem a hlavu má vpravo skloněnou :-))
Snad to příště vyjde lépe, už se na ně těším.

31.3.2008
Po delší době jsem se vypravil do Jeseníků na nějaké kopečkové túry. V nížině již panovalo téměř jarní počasí, ale kopce stále pokrývala docela slušná vrstva sněhu. Vršky nad Zlatými Horami nebyly výjimkou, ale Hornické i Tábornické skály byly již bez sněhu a nabízely zajímavé pohledy. Tentokrát jsem se chvíli věnoval detailům, které byly narozdíl od okolního sněhového bíla krásně barevné. Snad se něco z toho bude líbit.

24.3.2008
Další víkend, navíc prodloužený, který zrovna nelákal k vycházkám. Aspoň tedy ne mě. Jeden večer jsem sice zašel na na chvíli do nedalekého lesíku na kraji pole, to zrovna chvíli zasvítilo slunce, ale pár získaných fotek bylo tak mizerných, že jsem je hned smazal.
     Za oknem právě nasněžilo, pošmourno, mokrý sníh, hodně od mrakem. Chvíli uvažuji, zda zajít ven, ale nakonec lenost zvítězila. Přeci jen jsem však nekončil den s prázdnou. Někdy uprostřed léta jsem tady dával fotky ptáků, kteří pravidelně nepravidelně sedají na jednu břízu před mým oknem. No a na tuto břízku si sedl krahujec, chvíli se rozhlížel okolo a asi po dvou třech minutách odletěl za svým. Ale to mi stačilo aspoň k jedné fotce, kterou jsem splnil svůj denní příděl drogy. Na kvalitu vůbec nehleďte, je to jen informační snímek pořízený za špatných podmínek proti světlu.
PS. původně jsem zde napsal, že to byla poštolka, ale díky upozornění pana Jiřího Liščáka (mimochodem má krásné fotky!) jsem změnil úlovek na krahujce obecného. To mě docela překvapilo, vůbec jsem jej tady na sídlišti ještě neviděl ....

 

16.3.2008
Silné abstinenční příznaky z nedostatku nových fotek na paměťové kartě mé zrcadlovky mě vyhnaly na dopolední vycházku. Navštívil jsem svá oblíbená příměstská místa smíšeného lesa. Nic konkrétního jsem nehledal a neočekával, spíš to měla být jakási jarní inventura co kde žije a co by se někdy dalo využít. Bylo zataženo, foukal docela silný vítr a v lese bylo úplně pusto. Sem tam jen nějaké pípnutí ptáčků, žádní zajíci, žádné srnčí .... snad lepší počasí a pozdější jaro bude štědřejší.
      Při prolézání různých údolíček jsem ale našel docela zajímavou část, kde malý potůček v starším listnatém lese bohatě meandroval. Na chvíli jsem se posadil na svah nad potokem, abych si udělal přehled, kde co se hýbe, kde co žije. Po chvilce jsem kousek před sebou ve větvích u vody zahlédnul malého neposedu - střízlíka. Chvíli jsem jej sledoval, zda prolétával jen náhodou nebo má nějaký cíl. A opravdu, pod břehem potůčku si zřejmě stavěl hnízdo. Našel jsem si tedy poblíž místo, kde jsem chtěl zamaskovat a pokusit o nějaké fotky. Když jsem tam přišel a začal si vybalovat nádobíčko, střízlík klidně dál létal k budoucímu hnízdu jako bych tam nebyl. Jen tak jsem tedy "střelil" jednu jeho fotku a věřil jsem, že jich bude podstatně víc. Ale chyba lávky, jakmile jsem se usadil v krytu, střízlík odletěl a trvalo dvě! hodiny, než jsem jej znovu zahlédnul. Jednou si dokonce vyzkoušel přílet na hnízdo a pak zase nic. Přitom jiní ptáci si ze mě nedělali nic a klidně poletovali okolo. Strakapoud byl jedním z nich. Po další půlhodince jsem to vzdal, když začalo trošku pršet.
Ale místo je to zajímavé, podle mnoha stop je často navštěvováno černou zvěří i srnčím, tak uvidím, zda se z něj dá formou fotek něco získat.