5.6.2008
Ještě jednou se vrátím k volavkám popelavým ze Slezské Harty.
Tentokrát bylo vody zase o něco více než posledně před 14 dny, takže zase
o něco méně možností najít slušné místo k focení. Nicméně pár volavek se
objevilo na tom správném místě, i když trošku dál.
Nad
vodou byl zpočátku takový mlžný opar a brzké slunce bylo trošku v
protisvětle, ale zase to nabízelo zajímavé pohledy na volavky, čekající až
slunce maličko prohřeje hladinu a přiláká ryby. Za nějakou chvíli se
začalo ozývat z rákosin hlasité šplouchání ryb, snad cejnů, zřejmě se třely a podle
hřbetů, které jim sem tam vykoukly nad hladinu, to byli docela mackové.
Volavky zaujaly strategické postavení a vyhlížely, kde se něco poblíž
objeví.
Bylo opravdu na co se dívat,
protože tentokrát jsem neviděl, že by nějaká z nich ulovila nějakou menší
rybu, kterou by mohla sežrat. Všechno to byly ryby nad jejich možnosti a
právě tím byl lov
zajímavý.
Volavka

uchopila zobákem rybu,
vyhodila ji na "mělčinu" v rákosí, ale protože sebou ryba házela a volavka
z ní asi dostala trochu strach, rozhodla se rybu nejdříve zabít.
Několikrát bodla zobákem a propíchla ji skrz - střídavě
horním
i dolním "kopím" zobáku., dokud nebyla ryba mrtvá (všimněte si toho na
fotkách). Pak teprve se ji pokusila sežrat, ale prostě měla smůlu, tak
velký úlovek do sebe nedokázala nasoukat. Tohle se několikrát opakovalo a
tímto způsobem chycených a usmrcených ryb bylo snad pět! Když se to
přepočítá na počet volavek (v tu dobu asi 5, ale bývá jich tak 10) a počet
dnů, v kterých loví, vychází opravdu zajímavé číslo!
2.6.2008
Týden se s týdnem sešel a tak byl čas zajít si na nějaké vhodné místo
udělat si pro potěchu svou několik fotek. Při poslední návštěvě Slezské
Harty bylo docela mizerné počasí a tak jsem si nezašel na jedno
z míst
poblíž - na lávový proud u Meziny. Tentokrát počasí přálo. Je to bývalý lom, dnes již opuštěný,
tvořený čedičovými sloupy. Skalní stěna je ca 100 metrů dlouhá a tak 15
metrů vysoká, obrácená zhruba na jih a tak je notně vyhřívaná sluncem.
Zajímavé místo.
Původně
jsem se jen chtěl podívat, jak to všechno vypadá, ale když jsem chodil po
kamenech, balvanech a svazích
lomu,
sem tam přeběhla krásná ještěrka, zřejmě obecná. Potvůrka se stále
schovávala mezi kameny a pod listím, nicméně sem tam vykoukla a já měl
příležitost na pár snímků.
Při jejím "nahánění" a focení jsem si
všimnul ještě jedné drobné zajímavosti - malého vosího hnízda. Nejdříve
jsem si myslel, že se jedná o staré, již opuštěné a rozbité hnízdo, ale po
chvíli jsem zjistil, že je hnízdo obydleno jednou vosičkou a pečlivě
hlídáno! A těch hnízd tam bylo hned více. Několik komůrek bylo vždy na
svislé stěně kamene obráceného ke
slunci
přilepeno
takovou "hrazdičkou" v místě, které bylo trošku stíněno travou. Vypadalo
to trochu legračně, ale asi to mělo svůj účel, možná kdyby bylo přímo na
kameni, tak by zase bylo od rozpáleného kamene příliš horko. A malá
vosička neúnavně komůrky obíhala a chladila vířením křídel. Naštěstí
nebyla agresivní a tak se dalo vše docela dobře nafotit.
Tentokrát jsem neměl moc času, tak jsem se zdržel jen chvíli, ale jistě je
to místo, které stojí za pečlivější fotografickou návštěvu.
25.5.2008
Tak zase víkend za námi....Tentokrát moc času na focení nebylo, přeci
jen je potřeba sem tam udělat práce, na které nezbyl jindy čas, ale jedno
ráno jsem si vyšetřil. Zašel na svá staré známé místo u Albrechtic, jen
tak se podívat, jak jde zvířecí život, protože mi bylo jasné, že louka, na
které jsem posledně úspěšně fotil, již bude hodně zarostlá a tak se v ní
zajíci, lišky i srnčí téměř ztratí. Potvora slunce vstává dřív a dřív a
tak i já se musel
donutit
být ranním ptáčetem. Naštěstí jsem stihnul přijít na místo včas, abych
opět viděl nezapomenutelné okamžiky rodícího se dne. Kdo to nezažil na
vlastní oči, přichází opravdu o hodně.
Těch
několik minut, které běží mezi "slunce ještě nevyšlo" a "slunce je již na
obzoru", jsou nádherné a barvy se mění opravdu
téměř
každou vteřinou. Nejdříve mlha "klasická", která se s chladným
ránem
válí v údolí a následně mlha prosvícená zlatými paprsky slunce kreslí
pomocí stínů ....
Snad jsem vám, návštěvníkům mých stránek, alespoň trošku přiblížil mé
pocity a krásu, kterou takto prožívám na svých toulkách časnými rány.
18.5.2008
Přehrada Slezská Harta se nachází kousek od Bruntálu v podhůří
Jeseníků a navštívil jsem ji naposledy loni při focení ledňáčků. Tehdy
jsem si slíbil, že tam opět zavítám - takže budíček v 3:30 a ještě před
východem slunce jsem byl na místě. Ale ouha, loni měl přehrada podstatně
méně vody a tak v "mém" konci přehrady bylo dost míst, kde se zdržovali
různí brodiví ptáci a lovil ledňáček. A tentokrát byl plný stav vody a tak
téměř nikde žádná hodně mělká voda nebyla. Takže jsem musel hledat nová
místa, což zabralo hodně času, protože na každém tom místě jsem se zdržel
v krytu skoro 2 hodiny, abych vůbec zjistil, jaká je šance a co se objeví.
Aniž jsem cokoliv vyfotil, uběhlo snad 6 hodin! Ne, že by ptáci nebyli,
ale všichni daleko, v křoví, za větvemi stromů a podobně - prostě
nefotitelní.
Teprve asi v poledne jsem našel dostatečně slibnou lokalitu v místě, kde
se vléval do přehrady jeden z přítoků. Při příchodu jsem samozřejmě
vyplašil všechno živé, včetně asi deseti volavek a jednoho černého čápa.
Zamaskoval
jsem se na kraji vody pod malým stromkem, nachystal stativ a další
vybavení a nezbylo než čekat. Asi po hodině začaly na stanoviště přilétal
volavky, ale průšvih! Kousek jinam, než kam jsem měl dobrý výhled!
Přesunout se šance nebyla a tak jsem aspoň vyfotil pár snímků skrz vrbové
větve, což samozřejmě jejich kvalitu poznamenalo.
Můj nepatrný pohyb volavky opět vyplašil (jsou to potvůrky opravdu hodně
všímavé:-)) a tak jsem toho využil k přemístění na lepší stanoviště. A
zase čekání ....... po další hodince bez jediného pírka jsem to už
vzdával. Pomalu začínám balit a v tom si všimnu, že z protějšího křoví
vychází čáp černý! A ne jen jeden! Hned celá rodinka - mamka, taťka a
menší mládě!


Nevím, zda jsem se nemýlil,
ale rozhodně bylo o něco menší a v hnědé barvě, což odpovídá mladému
ptákovi. Vše se odehrávalo poměrně daleko, takže jsem musel ke čtyřstovce
použít konvertor 1,5x. Stihnul jsem jen pár fotek a rodinka zmizela tam,
odkud se nenadále objevila. Takový úlovek jsem nečekal ani náhodou, takže
jsem odjížděl spokojen i když jsem na ledňáčka tentokrát nedosáhnul.
13.5.2008
Jak jsem psal včera, potuloval jsem se o víkendu po horách a kroky mne
zavedly kousek od Vrbna, do oblasti nad Bílým Potokem, kde je na hřebeni
několik skalních uskupení a Karliny skály jsou z nich snad nejhezčí.
Výstup sem je sice trochu náročný, přece jen musíme vystoupat do výšky
1200 metrů, ale vše bude vynahrazeno. Z jejich vršků se otvírají nádherné
pohledy na masiv Pradědu na jedné straně a na straně druhé
na Medvědí vrch
a Orlík, mezi nimi na údolí s Vrbnem. Počasí opravdu přálo, sice
bylo
trochu větrno, ale v závětří už slunce dalo pocítit svou
sílu. Svádělo to
k lehnutí si někam do trávy, chvíli se jen dívat okolo a sem tam i
zdřímnout :-). Já u toho ještě i trochu fotil, snad se aspoň něco povedlo.

12.5.2008
Tento prodloužený víkend jsem se zaměřil spíš na "přírodní
snímky". Na horách v Jeseníkách bylo totiž ideální počasí s téměř čistými
výhledy, mraky tak akorát v dobrém poměru s modrou oblohou a sem tam
slunce. Ale horské pohledy budou k nahlédnutí později, tohle je jen
upoutávka :-). Jedno dopoledne jsem se věnoval jednomu potůčku, který teče
kousek od Rejvízu, jmenuje se Slučí potok a vlévá se do Černé Opavy.
Dopolední slunce sem tam
prosvětlilo
jeho tok a blízké okolí, takže se objevovaly krásné kontrasty barev
mechů,
kamenů a vody.
Jestli se někdy dostanete do
těchto míst, najděte si nějakou hodinku a projděte se kolem některého z
blízkých potoků, je na co se dívat....

5.5.2008
Ty pauzy mezi vkládáním nových fotek jsou nějaké dlouhé! Snad teď
nastane trošku úspěšnější období ....
Letos poprvé jsem se vydal na svá známá místa poblíž Města Albrechtice,
musel jsem zkontrolovat, co kde žije, na co se přes léto zajít podívat.
Ještě před svítáním jsem si sednul na kraj lesa u rozlehlé louky, samá
pampeliška, svěží tráva .... Už při příchodu jsem vyrušil asi 10 kusů
srnčího a několik zajíců. Co ale vidět nebylo, to jsou lišky, které loni
na téhle louce lovily. Snad je někdo nevystřílel!
Asi po 45 minutách z kraje lesa začaly postupně vycházet mladší kusy
srnčího, za nimi starší mamky a nakonec i taťci srnci s novými parůžky.
Vítr
byl naprosto dokonalý, takže i když mě bylo určitě trochu vidět, začaly se
pást v klidu. Loňští výrostci ještě dováděli mezi sebou, mamkám se už
docela kulatí bříška a srnci spíš pátravě prohlíželi okolí, zda je všechno
v pořádku. Z lesa vyhopkalo také pár zajíců, ale zůstávali docela daleko,
fotit se zatím nedali. Naopak srnčí se po louce procházelo docela
bezstarostně a sem tam někdo zabrousil i do mé blízkosti. Poprvé jsem
vlastně měl možnost v praxi trochu více použít tele 400/5,6 a těšil se, co
z foťáku "vypadne".
Druhý den ráno jsem návštěvu
místa zopakoval, to jsem použil čtyřstovku i s telekonvertorem 1,5x a také
to vypadalo, že není žádný problém. Jen bylo trochu legrační sledovat, jak
se srnčímu ztrácí zimní srst, sem
tak
už prohlídla i nová letní, byli takoví rozčepýření.
Už
se těším, až pojedu znovu, je to pohoda sledovat, co se na louce děje, kde
kdo je, jak se chová, jaké má zvyky a jak vůbec vzniká celý nový den ....
6.4.2008
Zhruba před 6 týdny jsem si při jedné procházce vyhlédnul na kopcích
okolo řeky Moravice místo, kde se zdržují mufloni. Od té doby jsem se na
ně chystal, ale počasí a moje neochota čekat hodiny v mraze posunula
focení až na dnešní den. Ráno slibovalo pěkný den a tak jsem brzy ráno
dorazil na místo. Slunce pomalu začínalo barvit vršky kopců, když jsem
začal stoupat žlabem malého potoka. Ale nepříjemné překvapení - tam, kde
bylo dříve místo přebývání muflonů, byl nyní docela vydatný polom.
Množství vyvrácených smrků a dokonce i mohutných buků udělal z tohoto
místa téměř neprostupnou divočinu. Takže jsem si musel najít nějaké jiné,
a to nebylo tak narychlo jednoduché.
Zašel jsem do vysokého bukového lesa, kde bylo vidět, že tudy mufloni a
daňci protahují a zvolil si jedno ze dvou možných míst. A samozřejmě volba
byla špatná. Asi po hodině čekání se přesně na tom prvním místě objevilo
asi 7 danělek, volně přecházely
sem a tam a vyhřívaly se v paprscích slunce. Udělal jsem na vzdálenost
snad 200 metrů pár fotek, jen abych ukázal, že tam byly. Ještě jsem chvíli
počkal, jestli náhodou nepůjdou mým směrem, ale ne, odešly za horizont
opačným směrem.
Pomalu jsem pak procházel lesní cestou na rozhraní bukového a smrkového
lesa a v jedné zatáčce mě málem trefilo. Tak jsem se leknul! Když jsem
vyšel z ostré z
atáčky,
asi 3 metry ode mne rylo pod malým smrčkem divoké prase. Oba jsem se lekli
pořádně, já rychle přidřepnul s foťákem v ruce, prase zafunělo a zaběhlo
jen 2 metry do houští. Když jsem se podíval pozorněji, viděl jsem ve vyšší
trávě za mohutným pokáceným smrkem asi 4 další prasata, která mě vůbec
nezaregistrovala, byla snad 6-7 metrů ode mne. Bohužel vítr foukal špatným
směrem a tak mě zřejmě ucítila a poklusem zmizela. Stačil jsem udělat jen
jeden snímek, opět jen jako dokument, že si nevymýšlím. Jo a kdyby jste
nevěděli, kde to prase je, tak hned pod kmenem a hlavu má vpravo skloněnou
:-))
Snad to příště vyjde lépe, už se na ně těším.
31.3.2008
Po delší době jsem se vypravil do Jeseníků na nějaké kopečkové túry. V
nížině již panovalo téměř jarní počasí, ale kopce stále pokrývala docela
slušná vrstva sněhu. Vršky nad Zlatými Horami nebyly výjimkou, ale
Hornické i Tábornické skály byly již bez sněhu a nabízely zajímavé
pohledy. Tentokrát jsem se chvíli věnoval detailům, které byly narozdíl od
okolního sněhového bíla krásně barevné. Snad se něco z toho bude líbit.
24.3.2008
Další víkend, navíc prodloužený, který zrovna nelákal k vycházkám.
Aspoň tedy ne mě. Jeden večer jsem sice zašel na na chvíli do nedalekého
lesíku na kraji pole, to zrovna chvíli zasvítilo slunce, ale pár získaných
fotek bylo tak mizerných, že jsem je hned smazal.
Za oknem právě nasněžilo, pošmourno, mokrý sníh, hodně
od mrakem. Chvíli uvažuji, zda zajít ven, ale nakonec lenost zvítězila.
Přeci jen jsem však nekončil den s prázdnou. Někdy uprostřed léta jsem
tady dával fotky ptáků, kteří pravidelně nepravidelně
sedají na jednu břízu před mým oknem.
No a na tuto břízku si
sedl krahujec, chvíli se rozhlížel okolo a asi po
dvou třech minutách odletěl za svým. Ale to mi stačilo aspoň k jedné
fotce, kterou jsem splnil svůj denní příděl drogy. Na kvalitu vůbec
nehleďte, je to jen informační snímek pořízený za špatných podmínek proti
světlu.
PS. původně jsem zde napsal, že to byla poštolka, ale díky upozornění pana
Jiřího Liščáka
(mimochodem má krásné fotky!) jsem
změnil úlovek na krahujce obecného. To mě docela překvapilo, vůbec jsem
jej tady na sídlišti ještě neviděl ....
16.3.2008
Silné abstinenční příznaky z nedostatku nových fotek na paměťové kartě
mé zrcadlovky mě vyhnaly na dopolední vycházku. Navštívil jsem svá
oblíbená příměstská místa smíšeného lesa. Nic konkrétního jsem nehledal a
neočekával, spíš to měla být jakási jarní inventura co kde žije a co by se
někdy dalo využít. Bylo zataženo, foukal docela silný vítr a v lese bylo
úplně pusto. Sem tam jen nějaké pípnutí ptáčků, žádní zajíci, žádné srnčí
.... snad lepší počasí a pozdější jaro bude štědřejší.
Při prolézání různých údolíček jsem ale našel docela zajímavou část, kde
malý potůček v starším listnatém lese bohatě meandroval. Na chvíli jsem se
posadil na svah nad potokem, abych si udělal přehled, kde co se hýbe, kde
co žije.
Po chvilce jsem kousek před sebou ve větvích u vody zahlédnul
malého neposedu - střízlíka. Chvíli jsem jej sledoval, zda prolétával jen
náhodou nebo má nějaký cíl. A opravdu, pod břehem potůčku si zřejmě
stavěl
hnízdo. Našel jsem si tedy poblíž místo, kde jsem chtěl zamaskovat a
pokusit o nějaké fotky. Když jsem tam přišel a začal si vybalovat
nádobíčko, střízlík klidně dál létal k budoucímu hnízdu jako bych tam
nebyl. Jen tak jsem tedy "střelil" jednu jeho fotku a věřil
jsem, že jich bude podstatně víc. Ale chyba lávky, jakmile jsem se usadil
v krytu, střízlík odletěl a trvalo dvě! hodiny, než jsem jej znovu
zahlédnul. Jednou si dokonce vyzkoušel přílet na hnízdo a pak zase nic.
Přitom jiní ptáci si ze mě nedělali nic a klidně poletovali okolo.
Strakapoud byl jedním z nich. Po další půlhodince jsem to vzdal, když
začalo trošku pršet.
Ale místo je to zajímavé, podle mnoha stop je často navštěvováno černou
zvěří i srnčím, tak uvidím, zda se z něj dá formou fotek něco získat.
|