9.2.2008
Slunce jsem si o víkendu v letošní zimě užil docela málo, zato mlhy a
mraků hodně. A tak musím sem tam vyrazit do vyšších horských poloh, aby
byla alespoň nějaká šance na zajímavé snímky. Tentokrát padla volba
překvapivě na Lysou Horu :-), jenže přece jen drobná změna - s kolegou
jsme vyrazili na večerní fotky. Stav tlakových podmínek sliboval inverzní
počasí, ale i tak to byl trochu risk, protože bylo docela zamračeno. Pod
vrchol jsme vystoupali okolo tři čtvrtě na čtyři, pod námi inverzní mraky,
nad námi mraky "normální", jen sem
 tam
se trošku roztrhly a vysvitlo slunce. Čím více se však blížil večer,
tím více se
obloha
čistila a tím více se slunce pokoušelo zbarvit krásným zlatým světlem
okolní kopečky. Do západu slunce
chyběly již jen minuty, tak honem zachytit poslední
nádheru. V
chatě
na vrcholku Lysé jsem
si dal malou večeři a již za tmy jsme se vydali na zpáteční cestu. V údolí
sem tam mezi inverzní oblačností prosvítala
světla chat a vesnic, ale na nějaké kloudné
focení to nebylo. Snad se mi tyhle noční snímky ještě někdy poštěstí
nafotit.

13.1.2008
První snímky roku 2008 musely čekat až na polovinu ledna. Počasí žádná
sláva, stále trochu mlžno, teploty na nulou. Prostě podmínky, které nic
moc neslibovaly. A tak spíš nouze a nečinnost mě vyhnaly na výlet do
Beskyd, kdy jsem využil "dopravní" nabídky svých přátel. Foťák jsem si
vzal s sebou jen pro případ nějakého zázraku, Lysá hora umí často
překvapit. Vlhký vzduch, mírná mlha, teplota nad nulou, žádný sníh, to
byly podmínky, které nás doprovázely asi do výšky 1000 metrů. Čím výš jsme
stoupali, tím čistší byl vzduch a sem tam se zdálo, že by mohlo i
slunce vykouknout. Na vršku Lysé jsme stanuli asi kolem půl dvanácté a
bylo se na co dívat. Směrem na východ bylo zamračeno, ale oblačnost byla
ve dvou vrstvách - ta nižší dosahovala těsně pod nejvyšší vršky Beskyd, v
dálce se daly vytušit obrysy Fatry, ta vyšší vrstva mraků kryla slunce,
které se jen sem tam dírami v mracích dostalo trošku ke slovu.
Směrem na západ mraky nebyly, jen lehké mlžno, což
hezky
dotvářelo celou atmosféru. Ale výhledy nádherné, měnily se každým
okamžikem. Ten kopec, který je na většině fotek je Smrk, v pozadí Kněhyně.
Takže jsem fotil a fotil a fotil. Musím se podělit také o jednu "veselou
historku z natáčení" - Fotím fotím a ve foťáku hláška, že je karta
plná! No nic, vymažu starší fotky. Jak jsem si pomyslel, tak jsem činil,
ale najednou jsem se uklepl a zadal výmaz celé karty! A už "mazací
teploměr"
jel! Naštěstí mě napadlo rychle vypnout foťák a tak jsem přišel jen o
několik starých snímků! Ale hrklo ve mě pořádně, celý den by byl v háji. A
fotky taky.
Cestou
zpět jsme se stavili nahlédnout krátce na Satinské vodopády, rychle jen
dvě dokumentační fotky a odjezd.
23.12.2007
Několik dní byla v Beskydách nádherná inverze, všude dole pod horami
oblačno, na vršcích slunce pralo jako sedlák cepem a teploty pod nulou,
stromy nádherně obaleny sněhem - prostě ideální podmínky pro krásné
kýčovité fotky. Jenže to mělo jeden háček, vše se odehrávalo ve všedních
dnech, kdy se nemohu jen tak sbalit a odjet fotit. S kolegou
jsme
se chystali na sobotní brzké ranní vstávání, abychom stihli východ slunce
nad Lysou horou (ten jsem fotili také před rokem,
k
vidění je to zde ...). Ale ve čtvrtek konec, inverze sice
stále byla, ale na horách se oteplilo asi na 5 stupňů nad nulou, což
znamenalo konec krásně "zafujaných" stromů. Navíc se začala rozpouštět i
mračna
v údolí a tak už nás to na vrcholek Lysé nelákalo.
Rozhodnutí padlo v sobotu ráno - pojedeme na zamrzlý Bučací
potok. Ten je zaříznutý do severního
úbočí
Smrku a tam by nad nulo být nemuselo. Na cestu k němu jsme se dali z
Ostravice,
kde bylo asi 5 pod nulou, ale sotva jsme vystoupali několik desítek
výškových metrů, ovanul nás překvapivě
teplý závan vzduchu a my
mysleli, že ani ten led na potoce nebude. Naštěstí jsme
se mýlili, úzký zářez potoka zabránil přístup teplému vzduchu a nám se
naskytnul krásný pohled na částečně zamrzlé peřeje a vodopády potoka.
Trochu problém bylo d ostat
se strmým svahem kolem potoka na vhodná místa, ale výsledek za to stál.
Ohromné množství neuvěřitelných ledových tvarů, jako si jen člověk může
představit - od obyčejných rampouchů po bizarní tvary, připomínající
prehistorická zvířata, mimozemšťany, různé ledové závěsy spíše známé z
jeskyní, prostě nepřeberné množství kreativity mrazu a vody. Tři hodiny strávené focením nám sice namohly záda, ale spokojeni jsme
odcházeli na zasloužený oběd. Snad se i vám budou některé snímky líbit.
Více fotek najdete ve
fotogalerii Krajiny
2.12.2007
Čas pozdního podzimu znamená šedé dny, málo světla, mlhu, déšť ... Ne
zrovna to, co bych měl nejraději. A od doby, kdy jsem si pořídil nový
teleobjektiv, tak jsem o nějakého kloudného tvora k fotografování ani
nezavadil. Zklamala i má oblíbená místa a abych dnes neodešel z lesa s
prázdnou, podíval jsem se trochu okolo starých pařezů na makrosvět. Mechy
jsou v tuto dobu stále krásně svěže zelené a tak jsem schoval tele a
nasadil makro, kleknul do mokrého listí a pokusil se o několik snímků,
které jsou při běžných pohledech téměř neviditelné. Určování mechů není
mým koníčkem, ale snad je to baňatka obecná (Brachythecium rutabulum).

28.10.2007
Pravý podzimní čas asi definitivně nastává. Mlhy teploty kousek nad
nulou sem tam mokrý sníh .... Rozhledy na horách žádné a tak padlo
rozhodnutí - jde se fotit potok. Ale který? Naštěstí kolega měl již delší
dobu jeden v zásobě, jmenuje se Zimný a teče z úbočí stejnojmenného kopce
vedle Lysé hory.
Vyrážíme poměrně brzy, abychom na místo dorazili kolem osmé hodiny a měli
dost času na focení a brzký návrat k dobrému obědu. V údolí nás přivítala
mlha, naštěstí ne moc hustá a asi 5 centimetrů mokrého sněhu.
Stoupáme úzkým chodníčkem podél potoka a hledáme vhodná místa pro první
snímky. Několikrát musíme
přebrodit
potok z jedné strany na druhou, cestička se chvílemi ztrácí. Zatím ale nic
zajímavého. Už jsem pomalu ztráceli naději, naštěstí jsme nejasně uviděli
asi 100 metrů
nad
námi malý vodopád. Konečně. Nebyl to jen jeden vodopád, ale přímo malá
kaskáda několika krásných malých vodopádků, zajímavě
stékajících z jakoby kamenných zdí jednotlivých teras, postavených z
plochých kamenů, vydatně porostlých mechem. Nemám moc rád snímky potoků,
kde voda teče jako mlíko,
přeci
jen preferuji, pokud to podmínky dovolí, trochu "ostřejší" pojetí tekoucí
vody. Ale t
entokrát
jsem se musel spokojit se slabých světlem a tedy i s tím "mlíkem". Karta
foťáku se pomalu plnila a my postupovali proti proudu až k cestě, která
potůček protínala. Po ní jsme se již spustili zpátky do údolí, trochu
unavení a hladoví, ale o to vlastně také šlo.
26.10.2007
Shoda náhod mě přivedla po třech týdnech opět na úbočí nejvyššího
beskydského vrcholku - Lysé hory. Tentokrát to byla čistě turistická akce
s několika mými
přáteli , ale samozřejmě jako první šel
do batohu foťák a makroobjektiv (co kdyby). Několik dní předtím na horách
nasněžilo, počasí bylo vytrvale zamračené a tak jsem si od výletu nic
fotograficky zajímavého nesliboval. Postupně jsme se dostali asi tak do
výšky tisíce metrů, teplota byla kolem nuly. A jak tak člověk hledí
při stoupání pod nohy, všimnul jsem si nějakého černého pavoučka, jak
pomalu a líně šlape po spadlém listí. Musím se podívat, kdo že v takové
zimě ještě vyleze ven. A bylo se na co dívat! Sice malý vzrůstem, asi 2
centimetry i s nohama, ale zato s krásnými "račími" klepýtky! Takže honem
vyměnit objektiv, využít sem tam probleskujícího náznaku slunce a pořídit
několik snímků z ruky. Snad se něco z toho vydaří! V počítači jsem po
shlédnutí prvních fotek jen nespokojeně vrčel neostré, neostré, neostré
....a tenhle by mohl vyjít! A tak tedy mohu představit alespoň jednu
fotku, která nabízí pohled na toho zimního cestovatele a lovce.

Hledal jsem docela dlouho na internetu, co že by to mohlo být, našel jsem
jen několik trochu podobných pavoučků, ale tohoto ne. Naštěstí mi pomohl
jeden z nejlepších českých makrofotografů, pan
Pavel Krásenský, který mi napsal:
"..... a hned musím pogratulovat, protože jste vyfotil poměrně vzácné a
velmi zajímavé zvíře. Samozřejmě, že najít jej na internetu není snadné,
neb jej na fotkách moc vidět není. Já sám jsem mu věnoval loni několik
výletů a nepodařilo se mi ho najít...viděl jsem ho jen když jsem byl
sbírat hmyz, ale již řadu let zpět. A nyní k určení...jak vidíte je to
pavoukovec, resp. zástupce sekáčů. Je to druh, který je specializován na
lov šneků, které vytahuje z ulity svými klepítky...odtud také český název
klepýtník. Toto by měl být klepýtník členěný (Ischyropsalis helwigii). U
nás vzácně rozšířený v chladných a zachovalých údolích, horách apod.
......"
Takže panu Krásenskému moc a moc děkuji! A kdo má zájem o video,
jak si takový klepýtník poradí s malým šnekem, může se
podívat sem.
15.10.2007
Tak už to vypadalo, že počasí sklouzne do typicky podzimní mlžné
nálady, ale víkend byl vydařený. Zamířil jsem do míst, která navštěvuji
rád a která nejsou moc turisticky navštěvovaná - je to oblast Orlíka a
Medvědího vrchu v Jeseníkách. V noci bylo trochu mrazivo a ve výškách nad
1000 metrů už trochu nasněžilo. Ale sníh
vydržel
jen chvíli, dokud se neobjevilo trochu slunce, které sem tam skrz mraky
nasvítilo okolní krajinu. Panorama je pohledem od Heřmanovické chaty u
Orlíku směrem na Medvědí vrch a do údolí Heřmanovic.
Cestou na tohle místo jsem stoupal kolem Sokolího potoka, který také
sliboval zajímavé snímky a tak jsem se k němu druhý den vrátil.
Údolí potoka je směrováno na východ a tak abych v něm zastihnul i sluneční
paprsky,
které
dokáží nádherně nasvítit zlaté a rudé bukové listí, vyrážel jsem docela
časně. Les okolo potoka byl ještě docela tmavý, ale sem tam nízké
sluneční
paprsky prosvítily zlátnoucí bučiny a vytvářely tak nádherná zákoutí a
pohledy. Potok také vodou nešetřil a nespočet kaskád a malých
vodopádů
vybízel k focení. Snad se budou líbit i vám.
Více fotografií najdete
v galerii Krajiny.
|