9.2.2008
Slunce jsem si o víkendu v letošní zimě užil docela málo, zato mlhy a mraků hodně. A tak musím sem tam vyrazit do vyšších horských poloh, aby byla alespoň nějaká šance na zajímavé snímky. Tentokrát padla volba překvapivě na Lysou Horu :-), jenže přece jen drobná změna - s kolegou jsme vyrazili na večerní fotky. Stav tlakových podmínek sliboval inverzní počasí, ale i tak to byl trochu risk, protože bylo docela zamračeno. Pod vrchol jsme vystoupali okolo tři čtvrtě na čtyři, pod námi inverzní mraky, nad námi mraky "normální", jen sem tam se trošku roztrhly a vysvitlo slunce.  Čím více se však blížil večer, tím více se obloha čistila a tím více se slunce pokoušelo zbarvit krásným zlatým světlem okolní kopečky. Do západu slunce chyběly již jen minuty, tak honem zachytit poslední

nádheru. V chatě na vrcholku Lysé jsem si dal malou večeři a již za tmy jsme se vydali na zpáteční cestu. V údolí sem tam mezi inverzní oblačností prosvítala světla chat a vesnic, ale na nějaké kloudné focení to nebylo. Snad se mi tyhle noční snímky ještě někdy poštěstí nafotit.

13.1.2008
První snímky roku 2008 musely čekat až na polovinu ledna. Počasí žádná sláva, stále trochu mlžno, teploty na nulou. Prostě podmínky, které nic moc neslibovaly. A tak spíš nouze a nečinnost mě vyhnaly na výlet do Beskyd, kdy jsem využil "dopravní" nabídky svých přátel. Foťák jsem si vzal s sebou jen pro případ nějakého zázraku, Lysá hora umí často překvapit. Vlhký vzduch, mírná mlha, teplota nad nulou, žádný sníh, to byly podmínky, které nás doprovázely asi do výšky 1000 metrů. Čím výš jsme stoupali, tím čistší byl vzduch  a sem tam se zdálo, že by mohlo i slunce vykouknout. Na vršku Lysé jsme stanuli asi kolem půl dvanácté a bylo se na co dívat. Směrem na východ bylo zamračeno, ale oblačnost byla ve dvou vrstvách - ta nižší dosahovala těsně pod nejvyšší vršky Beskyd, v dálce se daly vytušit obrysy Fatry, ta vyšší vrstva mraků kryla slunce, které se jen sem tam dírami v mracích dostalo  trošku ke slovu. Směrem na západ mraky nebyly, jen lehké mlžno, což hezky dotvářelo celou atmosféru. Ale výhledy nádherné, měnily se každým okamžikem. Ten kopec, který je na většině fotek je Smrk, v pozadí Kněhyně. Takže jsem fotil a fotil a fotil. Musím se podělit také o jednu "veselou historku z natáčení"  - Fotím fotím a ve foťáku hláška, že je karta plná! No nic, vymažu starší fotky. Jak jsem si pomyslel, tak jsem činil, ale najednou jsem se uklepl a zadal výmaz celé karty! A už "mazací teploměr" jel! Naštěstí mě napadlo rychle vypnout foťák a tak jsem přišel jen o několik starých snímků! Ale hrklo ve mě pořádně, celý den by byl v háji. A fotky taky. Cestou zpět jsme se stavili nahlédnout krátce na Satinské vodopády, rychle jen dvě dokumentační fotky a odjezd.

23.12.2007
Několik dní byla v Beskydách nádherná inverze, všude dole pod horami oblačno, na vršcích slunce pralo jako sedlák cepem a teploty pod nulou, stromy nádherně obaleny sněhem - prostě ideální podmínky pro krásné kýčovité fotky. Jenže to mělo jeden háček, vše se odehrávalo ve všedních dnech, kdy se nemohu jen tak sbalit a odjet fotit. S kolegou jsme se chystali na sobotní brzké ranní vstávání, abychom stihli východ slunce nad Lysou horou (ten jsem fotili také před rokem, k vidění je to zde ...). Ale ve čtvrtek konec, inverze sice stále byla, ale na horách se oteplilo asi na 5 stupňů nad nulou, což znamenalo konec krásně "zafujaných" stromů. Navíc se začala rozpouštět i mračna v údolí a tak už nás to na vrcholek Lysé nelákalo.
    Rozhodnutí padlo v sobotu ráno - pojedeme na zamrzlý Bučací potok. Ten je zaříznutý do severního úbočí Smrku a tam by nad nulo být nemuselo. Na cestu k němu jsme se dali z Ostravice, kde bylo asi 5 pod nulou, ale sotva jsme vystoupali několik desítek výškových metrů, ovanul nás překvapivě
teplý závan vzduchu a my mysleli, že ani ten led na potoce nebude. Naštěstí jsme
se mýlili, úzký zářez potoka zabránil přístup teplému vzduchu a nám se naskytnul krásný pohled na částečně zamrzlé peřeje a vodopády potoka. Trochu problém bylo dostat se strmým svahem kolem potoka na vhodná místa, ale výsledek za to stál. Ohromné množství neuvěřitelných ledových tvarů, jako si jen člověk může představit - od obyčejných rampouchů po bizarní tvary, připomínající prehistorická zvířata, mimozemšťany, různé ledové závěsy spíše známé z jeskyní, prostě nepřeberné množství kreativity mrazu a vody. Tři hodiny strávené focením nám sice namohly záda, ale spokojeni jsme odcházeli na zasloužený oběd. Snad se i vám budou některé snímky líbit.

Více fotek najdete ve fotogalerii Krajiny

2.12.2007
Čas pozdního podzimu znamená šedé dny, málo světla, mlhu, déšť ... Ne zrovna to, co bych měl nejraději. A od doby, kdy jsem si pořídil nový teleobjektiv, tak jsem o nějakého kloudného tvora k fotografování ani nezavadil. Zklamala i má oblíbená místa a abych dnes neodešel z lesa s prázdnou, podíval jsem se trochu okolo starých pařezů na makrosvět. Mechy jsou v tuto dobu stále krásně svěže zelené a tak jsem schoval tele a nasadil makro, kleknul do mokrého listí a pokusil se o několik snímků, které jsou při běžných pohledech téměř neviditelné. Určování mechů není mým koníčkem, ale snad je to baňatka obecná (Brachythecium rutabulum).

28.10.2007
Pravý podzimní čas asi definitivně nastává. Mlhy teploty kousek nad nulou sem tam mokrý sníh .... Rozhledy na horách žádné a tak padlo rozhodnutí - jde se fotit potok. Ale který? Naštěstí kolega měl již delší dobu jeden v zásobě, jmenuje se Zimný a teče z úbočí stejnojmenného kopce vedle Lysé hory.
Vyrážíme poměrně brzy, abychom na místo dorazili kolem osmé hodiny a měli dost času na focení a brzký návrat k dobrému obědu. V údolí nás přivítala mlha, naštěstí ne moc hustá a asi 5 centimetrů mokrého sněhu.   Stoupáme úzkým chodníčkem podél potoka a hledáme vhodná místa pro první snímky. Několikrát musíme přebrodit potok z jedné strany na druhou, cestička se chvílemi ztrácí. Zatím ale nic zajímavého. Už jsem pomalu ztráceli naději, naštěstí jsme nejasně uviděli asi 100 metrů nad námi malý vodopád. Konečně. Nebyl to jen jeden vodopád, ale přímo malá kaskáda několika krásných malých vodopádků, zajímavě stékajících z jakoby kamenných zdí jednotlivých teras, postavených z plochých kamenů, vydatně porostlých mechem. Nemám moc rád snímky potoků, kde voda teče jako mlíko,


  přeci jen preferuji, pokud to podmínky dovolí, trochu "ostřejší" pojetí tekoucí vody. Ale t entokrát jsem se musel spokojit se slabých světlem a tedy i s tím "mlíkem". Karta foťáku se pomalu plnila a my postupovali proti proudu až k cestě, která potůček protínala. Po ní jsme se již spustili zpátky do údolí, trochu unavení a hladoví, ale o to vlastně také šlo.

26.10.2007
Shoda náhod mě přivedla po třech týdnech opět na úbočí nejvyššího beskydského vrcholku - Lysé hory. Tentokrát to byla čistě turistická akce s několika mými přáteli , ale samozřejmě jako první šel do batohu foťák a makroobjektiv (co kdyby). Několik dní předtím na horách nasněžilo, počasí bylo vytrvale zamračené a tak jsem si od výletu nic fotograficky zajímavého nesliboval. Postupně jsme se dostali asi tak do výšky tisíce metrů, teplota byla  kolem nuly. A jak tak člověk hledí při stoupání pod nohy, všimnul jsem si nějakého černého pavoučka, jak pomalu a líně šlape po spadlém listí. Musím se podívat, kdo že v takové zimě ještě vyleze ven. A bylo se na co dívat! Sice malý vzrůstem, asi 2 centimetry i s nohama, ale zato s krásnými "račími" klepýtky! Takže honem vyměnit objektiv, využít sem tam probleskujícího náznaku slunce a pořídit několik snímků z ruky. Snad se něco z toho vydaří! V počítači jsem po shlédnutí prvních fotek jen nespokojeně vrčel neostré, neostré, neostré ....a tenhle by mohl vyjít! A tak tedy mohu představit alespoň jednu fotku, která nabízí pohled na toho zimního cestovatele a lovce.

Hledal jsem docela dlouho na internetu, co že by to mohlo být, našel jsem jen několik trochu podobných pavoučků, ale tohoto ne. Naštěstí mi pomohl jeden z nejlepších českých makrofotografů, pan Pavel Krásenský, který mi napsal:
"..... a hned musím pogratulovat, protože jste vyfotil poměrně vzácné a velmi zajímavé zvíře. Samozřejmě, že najít jej na internetu není snadné, neb jej na fotkách moc vidět není. Já sám jsem mu věnoval loni několik výletů a nepodařilo se mi ho najít...viděl jsem ho jen když jsem byl sbírat hmyz, ale již řadu let zpět. A nyní k určení...jak vidíte je to pavoukovec, resp. zástupce sekáčů. Je to druh, který je specializován na lov šneků, které vytahuje z ulity svými klepítky...odtud také český název klepýtník. Toto by měl být klepýtník členěný (Ischyropsalis helwigii). U nás vzácně rozšířený v chladných a zachovalých údolích, horách apod. ......"
Takže panu Krásenskému moc a moc děkuji! A kdo má zájem o video, jak si takový klepýtník poradí s malým šnekem, může se podívat sem.
 
 

15.10.2007
Tak už to vypadalo, že počasí sklouzne do typicky podzimní mlžné nálady, ale víkend byl vydařený. Zamířil jsem do míst, která navštěvuji rád a která nejsou moc turisticky navštěvovaná - je to oblast Orlíka a Medvědího vrchu v Jeseníkách. V noci bylo trochu mrazivo a ve výškách nad 1000 metrů už trochu nasněžilo. Ale sníh vydržel jen chvíli, dokud se neobjevilo trochu slunce, které sem tam skrz mraky nasvítilo okolní krajinu. Panorama je pohledem od Heřmanovické chaty u Orlíku směrem na Medvědí vrch a do údolí Heřmanovic.
 

Cestou na tohle místo jsem stoupal kolem Sokolího potoka, který také sliboval zajímavé snímky a tak jsem se k němu druhý den vrátil.  Údolí potoka je směrováno na východ a tak abych v něm zastihnul i sluneční paprsky, které dokáží nádherně nasvítit zlaté a rudé bukové listí, vyrážel jsem docela časně. Les okolo potoka byl ještě docela tmavý, ale sem tam nízké sluneční paprsky prosvítily zlátnoucí bučiny a vytvářely tak nádherná zákoutí a pohledy. Potok také vodou nešetřil a nespočet kaskád a malých vodopádů vybízel k focení.  Snad se budou líbit i vám.

Více fotografií najdete v galerii Krajiny.