15.7.2007
Tropický víkend jsem využil k ranním foto procházkám do okolí Ostravy. Pomalu začíná srnčí říje a tak jsem myslel, že se mi po delší době podaří nějaký slušný srnčí portrét. Ani vstávání za tmy se mi ale nepřineslo úspěch. Všechna pole jsou ještě neposečená, dosahují až k okrajům lesů a tak srnčí přechází přímo do obilných polí, kde jsou dostatečně skryti a k focení jsou jen jejich hlavy (viz. 26.6.). Což není to pravé ořechové. Zkusil jsem tedy počkat na nějakou ptačí "havěť" a docela se mi to i povedlo. Z dálky se ozývalo krákorání krkavců, ti jsou v těchto místech častými hosty, ale dostat se k nim je prakticky nemožné a tak jsem jim ne věnoval pozornost. Slyšeli jste někdy zvuk jejich křídel, když přelétávali nad vámi? Tak tenhle zvuk se mi najednou ozval kousek nad hlavou! A malé hejnko čítající 5 jedinců se rozsadilo po okolních smrcích. Byli asi ve vzdálenosti 30 metrů, tak honem ostřit a fotit (na tuhle vzdálenost jsem musel na 400mm), dokud je nenapadne odletět. Protože však seděli na vrcholcích stromů, většina fotek byla silně do protisvětla. Jedna dvojice si však naštěstí sedla i trochu níže a oždibávala šišky. Dlouho jim to ale nevydrželo a odletěli s hlasitým křikem někam jinam. Na malém smrčku se ještě zlobila paní ťuhýková, ale trochu neopatrný pohyb a byla také pryč.
Více fotek krkavců v galerii ptáci.
Foceno Canon 30D, Tokina 80-400, monopod

8.7.2007
Čtyři volné dny byly jako stvořeny pro fotografování jak spoustou času, tak počasím.  Ale ať jsem dělal všechno možné, obrázky vhodné k představení se nějak nepodařily. Zvířecí fotky neostré nebo z velké dálky, začínající srnčí říje probíhala vždy na jiné straně louky, než jsem se zrovna nacházel, zajícům vyčuhovaly z trávy jen uši a docela silný vítr rozhýbával při focení makra mne i focené objekty. Naštěstí jsem si trochu spravil náladu při výletu z Karlovy Studánky k pramenům Bílé Opavy, kam jsem po delší době opět zamířil. Nebyl to výlet fotící, nýbrž rodinný, takže pro mne spíš jen možnost zjistit, co je tam zajímavého k focení. A pro vyznavače krásných zákoutí, vodopádů, čůrků, mechových kamenů a čirých bystřin je to opravdu velmi zajímavé prostředí. Během krátké doby jsem zde potkal kromě desítek "kompaktních" také několik "zrcadlových" fotografů (a dokonce i fotografku! Nebývají tak často vidět...) vybavených tou správnou technikou.  Je to jedno z míst, kam se určitě brzy vrátím.
 

 

 

 

26.6.2007
Nastává čas dozrávání obilí a v místě mých toulek v příměstské oblasti také čas srnčích hlav. Nemyslím tím hlavy setnuté, ale vyčnívající. Právě z toho obilí. Krátkou večerní procházku jsem končil na cestě kolem obilného pole, slunce již bylo hodně nízko a asi 100 metrů přede mnou něco narušovalo jednolitou plochu zlatavého obilí. Jak jinak - srnec. Podél kraje pole jsem se pomalu přibližoval, došel jsem až na jeho úroveň a stihl pořídit pár fotek.

17.6.2007
Nic moc se tento víkend nepodařilo nafotit, v přírodě bylo jaksi pusto a prázdno, jako by si všichni vzali dovolenou. Ani večer, ani ráno, na mých oblíbených místech jsem prostě úspěšný nebyl. Tedy - nebyl - ne tak, jak bych si představoval. Pár snímků jsem samozřejmě udělal , spíš z nouze a kvalita trochu pokulhává, ale když už nepršelo, alespoň kapalo.

Krajinka je ranní pohled z České Vsi směrem k Pradědu, bylo poměrně jasno, sem tam problesklo slunce.

Chvíli po téhle fotce jsem načapal dva zajíce při ranní rozcvičce, byla to opravdu rychlovka, další snímek jsem již nestačil.

A poslední fotka je z večera, krátce před západem slunce, na rákosinách podél malého potůčku, zřejmě rákosník obecný.

 

 


 


2.6.2007
Konečně! Nirvána je tady! Splnil se mi jeden sen, o kterém jsem si myslel, že přijde až za hodně dlouhou dobu. Ale postupně. Před nějakou dobou jsem jel na bruntálsku kolem přehrady Slezská Harta a v jedné zátočině jsem si všimnul hejno volavek popelavých, jak loví na břehu malé rybky. Téměř až k vodě byly stromky a vysoká tráva, takže ideální místo pro fotografování. No a nyní v sobotu jsem se tam hned zrána vypravil. Počasí sice žádná sláva, zamračeno, trochu mlha, ale věřil jsem, že se to vybere. Přišel jsem skrz stromky k břehu s volavkami, které samozřejmě odlétly, tak jsem se zamaskoval a čekal na jejich opětovný přílet. Hodinka uplynula a stále nic. Pak se po břehu pomalu jedna přikradla přímo přede mne, slupla několik malých rybek, kterými se to u břehu jen hemžilo a odkráčela z dohledu. Žádná sláva, fotek jen pár, špatné světelní podmínky. Jak se tak rozhlížím po hladině a hledám další volavky, zaujme mne rychle se přibližující bod těsně nad hladinou. Téměř hned mi bylo jasné, že to je ledňáček, jeho let jako střela, kmitání křídel není ani vidět. Proletěl pár metrů ode mne a svištěl podél břehu dál. Tak tohoto ptáčka "naháním" marně již pár let na jednom potoce v Beskydách a teď jej vidím tady. Takže počkám ještě na nějaké volavky a podívám se, zda nenajdu jeho hnízdo nebo místo lovů. Třeba budu mít štěstí. Během další hodinky proletěl okolo ještě párkrát, nebyl jen jeden, lítalo jich zřejmě několik.
Volavky se již neobjevily a tak jsem se vydal houštím kolem břehu a neustále jsem sledoval, zda jej neuvidím letět. Pak se znovu objevil a já si všimnul, že za hromadou kamení u břehu jeho let nepokračoval. Tak jsem se pomalu přiblížil a uviděl jsem ho, jak sedí na suché větvi nad vodou. No nic, musím jej bohužel vyplašit, abych se mohl dobře ukrýt. Zaujal jsem stanoviště ležmo v trávě asi 5 metrů od jeho větvičky, trochu z nadhledu, jinak to kvůli vodě a bahnu nešlo. A čekám. Přiletěl poměrně brzy, ale zrovna slyším z vody nějaké hlasy a než jsem se dostal k focení poodletěl kousek dál na strom. No jo, vodáci na okružní jízdě kolem břehu. Také ledňáčka zpozorovali, to bylo křiku! Takže ten vzal křídla na ramena a odfičel pryč. Říkal jsem si, že se za chvíli zase objeví, ale jak jsem se mýlil! Proležel jsem skoro 3 hodiny, všechno mě už brnělo a chtěl jsem čekání vzdát. Naštěstí se sem tam objevilo slunce, to mi náladu mírně pozvedlo a tak jsem ještě naštěstí čekal dál. Najednou blik - teď tam není a teď tam je! Přiletěl bleskem. Nádherný, osvícený sluncem, azurová barva na jeho zádech přímo září. Málem jsem zapomněl fotit! Takže honem pár zajišťovacích snímků, kdyby náhodou hned odletěl. Naštěstí měl asi hodně času. I já jsem měl tím pádem času dost. Ledňáček chvíli jen tak posedával, koukal okolo a asi se nudil. Takže jsem fotil a fotil a fotil. Pak se rozhodl pro svačinku, šupnul do vody a vyletěl na větvičku s malou rybkou. A protože ta sebou mrskala, plesknul s ní párkrát o větev a pak teprve slupnul. Chvíli ještě vydržel na místě, ale pak odlétnul dál na větev stromu, kam jsem již neviděl.
Zážitek nádherný, na který nezapomenu. A tak rychle k počítači, podívat se, jak se dařilo. Později se na to místo ještě vrátím a pokusím se zachytit jeho lov.
Všechny snímky jsem pořídil sestavou Canon 30D, Tokina 80-400, některé ještě Kenko 1,4x a místo stativy nezbytný pytlík rýže.


30.5.2007
Krátkou večerní návštěvu lesa jsem pojal opravdu jen jako provětrání po pracovním dnu. Obloha i vzduch čistý, slunce ještě pralo, mohly se podařit i nějaké večerní fotky. Ale hned na začátku jsem v lese slyšel "děsný" kravál, vycházející odněkud ze stromů. Podle křiku to byla mláďata strakapouda, nebylo tedy složité jeho hnízdní dutinu najít a počkat si na přílet krmících rodičů. Naposledy jsem je fotil před dvěmi lety, tehdy ještě s mým oblíbencem Fuji S7000.
 

 

 

 

27.5.2007
Po několika letech napustili nedaleko rybáři asi tříhektarový rybník, je v něm ale nyní hodně rákosí a různých dalších rostlin, které hodně ztěžují přístup k němu i fotografování. Ale na výběr nemám, je to jeden z mála rybníků v okolí. Na jaře byl rybník ještě relativně holý, ale abych se dostal k zajímavým ostrůvkům, chybělo mi vybavení, konkrétně vysoké gumové boty, něco jako rybářské. Vzpomněl jsem si na doby vojny, kdy jsme používali tzv. PCHOJ (pro neznalé - je to celogumový oblek) a sehnal jsem si z něj právě boty, které sahají až k pasu, jsou relativně lehké a pevné a hlavně se dají jednoduše nazout na jakoukoliv obuv. První křest
ohněm :-), v tomto případě vodou, dopadl na výbornou. A z ranní "gumové" vycházky jsem si donesl 1000 komářích bodnutí a jednu fotku rákosníka velkého (nebo obecného, nedokázal jsem přesně identifikovat). Poblíž v travinách má hnízdo moták pochop, ale nechtěl jsem je rušit, tak mám jen jednu fotku samečka z větší dálky.

 

 

 


23.5.2007
Život v trávě je někdy tak malý, že si jej při běžném pohledu ani nevšimneme. A v mladé trávě a na čerstvých lístkách je té drobotiny opravdu hodně. Při focení nějakých broučků jsem si všimnul na lístcích borůvek několika
malých pavoučků velikosti tak 5mm. Při bližším pohledu jsem poznal skákavky, ale netuším jeho přesné pojmenování. Poměrně hodně zde bylo i kovaříků, kteří létali zdánlivě zmateně sem tam a jedna úplně miniaturní kobylka, ta měřila snad jen 3 milimetry. Tak se s touhle drobotinou s vámi podělím.
 

 

21.5.2007
Tento víkend byl zajímavý hlavně tím, že jsem měl v lese po dlouhé době trochu nahnáno. Nejsem strašpytel, ale situace, do které jsem se dostal, nebyla tak úplně ideální. Na svém stálém "pozorovacím" stanovišti v Jeseníkách jsem si za krásného sobotního rána zašel nafotit něco srstnatého, už jsem měl absťák, poslední dobou jsem fotil  jen samé ptáky a hmyz. Těsně před svítáním jsem si  začal na kraji mladého smrkového lesa, kam chodí v zimě srnčí a vysoká na mls, budovat posezení - postavit malou židličku, z batohu vyndat maskovací sítě, monopod, foťák, teleobjektiv, něco na pití (ráno bude dlouhé). Pomalu jsem se usadil, kontroluji nastavení foťáku. Stačilo asi 15 vteřin! nepozornosti, zvednu oči a to bylo překvapení! Asi 30 metrů kousek od lesa najednou kde se vzalo tu se vzalo, objevilo se "Tucet špinavců"! Vůbec jsem je neslyšel. Jinak krásných asi 12 mladých divokých prasátek, pustily se do zbytků zrní a starého chleba. Honem fotit, ale ouha, ISO 1000, čas 1/60, to neslibovalo nic moc, zvláště díky tomu, že prasátka byla jak živé stříbro, zastavily se vždy tak na 1 vteřinu. Ale pak mě zatrnulo - kde jsou mladé, bude i stará! A pak jsem ji uslyšel i uviděl. Byla přesně na opačné straně a já seděl MEZI nimi! Jestli ji napadne podívat se, co vyvádí její drobotina, tak se nemineme, vítr šel od ní, takže bychom se určitě srazili a kdo ví, co by překvapením provedla. Honem jsem se podíval kolem sebe, jestli se dá na některý smrk vylézt, naštěstí hned vedle byly větve skoro k zemi. Ale protože jsem chtěl fotit, nechtěl jsem ji hlukem na sebe upozornit. Naštěstí (nebo bohužel) za minutku prasátka odběhla kolem mne za mámou a všichni zmizeli v porostu. Trochu se podařily jen dvě fotky, ostatní byly nepoužitelné. Ale krásný zážitek!
 

15.5.2007
Jarní čas je časem hmyzu a jedním z nich je i docela běžný brouk Klikoroh devětsilový. Já jej potkávám při svých toulkách kolem říčky, kde jsem posledně "naháněl" skorce, o něm jsem psal minule. Klikoroh je pěkný, asi 2 cm velký brouk, krásně černo-žlutý. A protože devětsil právě kvete, lze zastihnout tohoto brouka sem tam i na něm.