12.5.2007
Jedním z dalších ptáčků, na kterého jsem měl spadeno asi 2 roky, byl Skorec vodní. Jenomže na Černé Ostravici v Beskydách, kde jsem jej při svých toulkách viděl, je hodně plachý a ostražitý a focení je možné jen z dobrého krytu a ještě mít kliku. Brzké ráno ve městě slibovalo slunečné počasí, ale v horách bylo zamračeno a to nebylo pro focení dobré. Později snad bude lépe. Vydal jsem se proti proudu řeky, v které bylo tentokrát docela málo vody, ale o to více vyčnívajících kamenů, na kterých skorec sedává. Tak teď ještě najít vhodné místo, kde často sedává, kde je alespoň trochu světla a kde se dá vybudovat úkryt. Měl jsem ale trochu štěstí, všimnul jsem si, že jeden skorec zalétnul k vysokému břehu a tak jej stačilo chvíli sledovat a zjistil jsem, že má vybudované hnízdo kousek nad vodou v okraji břehu. Takže jsem počkal, až odlétnul do svého revíru hledat potravu a narychlo jsem si udělal ležení. A do do písmene, lehnul jsem si asi 6 metrů od jeho oblíbených kamenů do štěrku na břehu řeky a přikryl se maskovací sítí. Při dalším příletu skorec ani moc neprotestoval a tak se dalo poměrně dobře fotit. Jeden problém byl ale s nedostatkem světla, druhý zase v tom, že jeho přílety byly v asi půlhodinových intervalech a tak se ležení docela protahovalo. Potravu nenosil, asi měli zatím v hnízdě jen vajíčka, jen jednou za celé dopoledne donesl samičce, která seděla na hnízdě, něco na zub.
Dělal jsem si naděje ještě na jednoho obyvatele této říčky - ledňáčka. Loni jsem jej zde několikrát zahlédl, nyní, i když jsem prošel velkou částí toku říčky, jsem jej vůbec neviděl. Snad budu mít štěstí jindy.
 

1.5.2007
Tohoto ptáčka jsem již mnohokrát viděl poskakovat v křoví a v hromadách větví. Vždy však byl hodně skrytý a hlavně v tak tmavých místech, že nebyla šance něco vyfotit. Tentokrát jsem na něj narazil u malého potůčku v mladém listnatém lese. Naštěstí ještě nebylo na stromech moc listí, takže se dalo pořídit pár snímků. Ještě kdyby tak střízlík chvíli poseděl. Neustále prolézal břehy potoka, poskakoval chvíli po kamenech, chvíli po větvích popadaných v potůčku. Břehy potůčku byly trochu podemleté a kořeny s hlínou vytvářely jakési baldachýny, pod kterými střízlík hledal potravu. Takže bylo i docela legrační jej sledovat. Prostě v jednom místě zmizel pod kořeny a za chvíli vyhopkal asi o dva metry dále po proudu. Nakonec jsem to řešil tak, že jsem si trochu nadběhnul a počkal, zda se vynoří ve správném místě. No, bylo to hodně na náhodu a tyhle dva snímky jsem dělal asi půl hodiny. Pak jej to přestalo bavit a prostě se rozhodl mi zmizet, ani jsem nepostřehnul jak a kam. Byl pryč.

Foceno Canon30D + Tokina 80-400 + TC Kenko 1,5x + monopod Velbon RUP-43.

18.4.2007
Příměstské srnčí jsou ranní ptáčata. Aspoň mi to tak poslední dobou připadá. Pokaždé, když se za svítání vypravím na svá oblíbená místa, jsem ten poslední, který ještě není venku a i když světla teprve pomalu přibývá a slunce sotva vychází nad obzor, zvěř se už vrací z pastvy do lesů. A přistihnout je někde později za svitu slunce na "fotogenickém" místě je již téměř nemožné. Nedá se nic dělat, musím si počkat na pozdější roční období a tiše závidět těm, kterým se daří fotit srnce a srny i ve dne. Moje známá srnčí rodinka se právě vracela z pole tradiční cestičkou přes horizont na jeho okraji a tak jsem se sotva stačil přikrčit u malého smrčku. Všude byla loňská suchá   tráva, jakýkoliv můj pohyb při získávání lepšího výhledu by je vyplašil, čekal jsem tedy jen na okamžik, kdy se na horizontu objeví. Konečně. Nejdříve rozvážně starší otec srnec, pozorně se rozhlédnul a cvaknutí zrcadla zaregistroval, nicméně usoudil, že za poplach nestojím a volně odešel do mladého smrčí. Chvíli za ním se vynořila proti obloze mamka srnka, už trochu rozčepýřená výměnou kabátu. Také ona neopomenula pohled na mé stanoviště, ukousla jeden lístek černého

 bezu a následovala hlavu rodiny. A jako poslední se před vstupem do lesa zastavil k pozdravu mladý, zřejmě jednoroční srneček. Taky celý střapatý, s parůžky ještě v lýčí. Zajímavé bylo, že starý srnec měl ještě zimní srst kompletní, ale parůžky už čisté. Asi to tak má být.
Jelikož tohle focení nebylo vůbec o barvě, to prostě v protisvětle za těchto podmínek nešlo, udělal jsem fotky v BW.

Foceno Canon30D + Tokina 80-400 + TC Kenko 1,5x + monopod Velbon RUP-43.

18.4.2007
Víkendové letní počasí lákalo do přírody, já se byl podívat na Jesenicku na některá nová místa vhodná k focení. Bylo to spíš jen seznamování, ale protože jsem se vracel až k večeru, k vidění byly některé zajímavě osvícené scenérie. A v řídkém lesním porostu pípal a pobíhal po kmenech šoupálek krátkoprstý, tak rychle pár fotek a byl pryč.