Aktuality

15.8.2009
Makroobjektiv v mé sbírce nechybí, ale moc často jej nepoužívám a tím pádem moc makrosnímků nemám. I na následující fotky jsem použil něco jiného, tentokrát to byl zoom 70-200, zdál se mi na to, co jsem od fotky očekával, vhodnější.
Na zahradních kopretinách jsem překvapivě nachytal zlatohlávka, tam bych jej moc nečekal. Nešlo mi o hodně detailní fotku, spíš o takovou zelenobílou pohodovku.

Jeden večer při uklízení starého dříví v rohu zahrady mě brácha upozornil na zajímavé dění. O páření se zde, na starém kusu silné a prohnilé jabloňové větvi, pokoušeli dva nádherní exempláři tesaříků piluna! Je to mimochodem jeden z našich největších brouků, samička byla snad 4,5cm dlouhá, sameček o málo menší.
Samička ukazovala samečkovi neustále své kladélko a všelijak se před ním naparovala, ale on jen seděl kousíček vedle a nechal se ukecávat. To trvalo snad hodinu, teprve až se zšeřilo se sameček odhodlal.
Vlastní páření trvalo s kratičkými přestávkami téměř dvě hodiny, to už byla úplná tma, pak někam zalezli. O dva dny později, zase večer, byli opět na tom samém místě a opět stejný rituál! Jelikož nemám makroblesk, musel jsem použít blesk interní, ale snad je něco vidět. Foceno opět objektivem 70-200.

Pro jistotu jsem dřevo zatím neuklízel, počkám až uběhne nějaký týden, abych jim dal trochu klidu, než jim zima dá zabrat.

11.8.2009
Ne vždy je čas vyrazit kamsi do lesů nebo k vodám. Tentokrát jsem zůstal na své chatě a tak mi nezbývalo, než vzít zavděk tím, co nabízí zahrada. Před několika lety jsem postavil pro zimní krmení místní ptačí drobotiny docela velké krmítko s dosedovou větví. A protože krmím slunečnicí vydatně celý rok zima léto (jen za prázdninové měsíce toho potvůrky sezobou asi 15 kilo!!), mám neustále pod "nosem" docela plné krmítko. Samozřejmě ne vždy se podaří vyfotit všechny návštěvníky, ale například dlaska jsem tak často nevídal.
K focení jsem využil rybářský přístřešek, na který si ptáci velmi rychle zvykli a tak nebyl problém fotit ze čtyř metrů, což je zhruba nejbližší ostřící vzdálenost čtyřstovky. Spíš byl problém se trefit na toho , který zrovna na větev přilétnul :-).
Je zajímavé, že na krmítko přilétají ptáci v určitých hodinách a intervalech, samozřejmě ráno je docela plno, pak je asi do 10 pauza, další pauza je kolem poledních hodin a brzy odpoledne, nejvíce plno bývá v podvečer. Ale stačila snad hodinka a na krmítku se vystřídala celá škála známých návštěvníků.
A přilétli i dlasci - dva samečci a jedna samička. Pánové se ale vzájemně pošťuchovali, tak tomu žrádlu moc nedali. Samička zase ne a ne sednout na větev, tak jsem se musel spokojit s fotkou na krmítku.

Nemohly chybět ani časté sýkorky, nejdříve to byla větrem rozčepýřená modřinka a pak několik mládežníků sýkory koňadry. Ti mají ještě nevybarvenou černou "pokrývku" hlavy a sem tam se nechají ještě krmit. Nechyběli zvonci, čížci, rychlí brhlíci a sem tam pěnkavy, ale ty budu mít někdy příště.

Další zajímavé ptáčky jsem odlovil na hřbitově. Jo jo, je to tak. Při jedné toulce jsem se zašel podívat na starý evangelický hřbitov kdesi v podhůří Jeseníků, je to 65 let opuštěný hřbitov místních osadníků v docela zdevastovaném stavu. Sem tam kdosi cosi drobně opraví a loni se dostala na řadu vstupní brána, na které jsem vyplašil hejnko ptáků, kteří ale odletěli dřív, než jsem je stačil identifikovat. Zajímavé ale bylo, že oklovávali maltu a omítku z této brány! Neměl jsem ale čas ani vybavení a tak jsem se na to místo vrátil ještě jednou za pár dní. Asi hodinové čekání se vyplatilo, "ozobávači" opět přilétli a tak jsem je identifikoval i nafotil. Byly to křivky! Vídávám je sem tam ve vrcholcích smrků otvírat šišky, ale krmit se omítkou, to tedy ještě ne. Cihlově červenější je sameček, ten hnědý je mladý jedinec. Aspoň takto jsem to vyčetl z chytrých knížek.

7.8.2009
Na Kralickém Sněžníku jsem nebyl již několik desítek let a tak na něj padla volba při plánování turistických výletů. Nebyl to výlet fotografický, ale přeci jen jsem si našel něco, co mě docela překvapilo a nadchlo.
Cestou ze Stříbrnice, výchozího bodu cesty, jsem procházel kolem jednoho z pramenů Stříbrnického potoka a v jeho částečně písčitém a žlutě oblázkovém dně jsem uviděl zajímavý zelený kámen. "Zelený" je ne zcela vystihující slovo. Kámen byl krásně jasně zelený v části, která byla pod vodou! Nad vodou to byl opět "jen" kámen, ale úplně jiné struktury, než všechny běžné jesenické potoční kameny. Byl jakoby z jednotlivých různě zbarvených vrstev, jakýchsi plástů šedé barvy a plástů barvy jakoby křemene. A nebyl to zde kámen hojný, řekněme, že na 10 metrů potoka byl jeden, dva, někdy byl pod vodou celý (a celý zelený), někdy jen část. Nejsem geolog ani náhodou, takže opravdu vůbec netuším, o co jde. Ani se mi nepodařilo zjistit, zda krásnou zelenou barvu způsobuje nějaká řasa nebo je to reakce na něco, co je v potoční vodě. Zajímavé je, že se tento úkaz vyskytuje až od určité části potoka směrem dále po proudu. Alespoň tak mi to připadalo, protože v horním toku potoka jsem nic takového nespatřil a přitom se tam tyhle kameny vyskytovaly také.
V kontrastu s žlutým podkladem však působil nádherně. Moc jsem se na místě nemohl zdržovat, byl jsem vázán na ostatní členy výletu, takže se pokusím se sem ještě někdy vrátit a pořídit pár dalších fotek. Možná se mi také do té doby podaří najít vysvětlení této "záhady".

31.7.2009
Po delší době jsem měl možnost navštívit pro mne známé louky u Města Albrechtic. Ranní vstávání mi problémy nedělá a tak ještě před východem slunce šlapu na svou pozorovatelnu. Trošku mě ale překvapilo, že nikde v dohledu není žádný srnec či srna, všude docela pusto, což tady nebývá zvykem, navíc se již pomalu blíží srnčí říje. No nic, maskuji se a čekám asi hodinku, zda se něco neobjeví. Ale nikde ani kopýtko. Balím maskovačku a stoličku do batohu a vydávám se, již za nízkého slunce, projít okolní remízky a okraj lesa. Za chvíli se dostávám na starou lesní cestu, je zarostlá travou, z obou stran nízký mladý smrkový les.
Překonám malý výšvih a překvapuji srnečka, jak si pochutnává na lístcích malé břízky a pomalu si na jejím kmínku "brousí" parůžky. A je jen asi 10 metrů ode mne! Je mi jasné, že se mi celý do záběru mé čtyřstovky objektivu nevejde. Jen si pomalu dřepnu a pokouším se skrz trávu a listí ostřit. Není to vůbec jednoduché, je tady docela tma, ISO 1250 dovolilo alespoň čas 1/160, ale pár snímků se trochu podařilo. Dokonce jsem srnce ani nevyplašil, za chvíli však odešel za dalším dobrodružstvím.

Ještě chvíli čekám, pak pokračuji po cestě dál. Po snad chvilce pomalé tiché chůze slyším kdesi pár desítek metrů vlevo ode mne v nízkém smrčí něco jako dusot kopýtek a zahlédnu v malých, sluncem prosvětlených přízemních mezerách pohyb něčích nohou. Tipuji to na divoká prasata, nedaleko byly vidět stopy jejich přítomnosti. Zase jdu do podřepu a čekám, co se vykulí, objektiv namířený na cestu před sebou, adrenalin trošku stoupá. Ale místo prasat se rozhodlo přejít cestu několik nádherných jelenů!! Šli postupně jeden za druhým, zprvu jsem myslel, že je to jen jeden jelen, ale za každým se vynořil ještě další, paroží v lýčí ........ celkem pět krasavců mě poctilo nádherným divadlem! A všechno se to odehrávalo snad padesát metrů přede mnou! Zase je mi jasné, že se mi celí do záběru nevejdou.
První z nich vykouknul z větví smrků na cestu a pomalu ji začal přecházet. Bohužel je cesta dost úzká a zrovna v místě jejich přechodu byly větve smrků o něco delší, takže moc volného místa nezbývalo. Opět ISO 1250, clona 7,1 a čas vycházel tentokrát jen na na 1/60. Snad nebude všechno roztřepané! Opět se mezi větvemi pokouším dobře zaostřit, autofokus se často "chytá" větví, zkouším to tedy i manuálně. Pár vteřin a první jelen na druhé straně, následuje další a další, jeden z nich je výrazně tmavší, některý prohlédne cestu vlevo i vpravo, mě si naštěstí nevšímají, vítr je příznivý ... Celé tohle parádní podívání trvalo asi minutu a půl.... Ne všechny fotky se povedly, ale pro mne mají své kouzlo.

Tyhle snímky věnuji především Martinovi Žatkovi a Radimovi Kalivodovi, abych jim předvedl (ale ne, že by to nevěděli :-)), že v Jeseníkách je stále krásná divoká příroda.

6.7.2009
Tak poprvé jsem udělal výjimku a zajel si fotit do obory. Je nedaleko, jen asi půl hodinky autem a chovají tam v asi třicetihektarové oboře jelence viržinského, což je druh původem z Ameriky, u nás žijící volně v Středočeském kraji a to jen díky dávnému zrušení obor.
Nejlepší doba na focení zvěře začíná brzy ráno za svítání, kdy sice ještě nemusí být světla dost, ale postupně slunce nabývá na síle a tak 2-3 hodinky focení jsou pak ideální. V téhle oboře jsem byl poprvé a tak první návštěva byla orientační, zjistit kde co žije, kam zvěř chodí, odkud jde vítr, kde jsou dobrá místa k focení ... Sice jde o zvěř v obře a tedy trochu na člověka zvyklou, ale i tak to není žádná legrace a blíž než na 150 metrů vás nepustí. Je to takový poloviční wokshop.
Ale co je pro focení docela problém, kromě lesa na okraji a několika remízků je téměř všude horizont! Obora je totiž většinou na vrcholu kopce a tak nedostat do záběru jen "vydařenou siluetu" není jednoduché. Jelenům v tuto dobu dorůstá paroží, takže je zabaleno v krásně sametovém lýčí a jejich srst měla v záři nízkého ranního slunce nádhernou červenohnědou barvu. Bylo legrační je sledovat, jak jsou zvědaví. Jednou jsem se k nim pokoušel přiblížit vyšší travou, viděli mě, ale nebyli si jisti, o co jde. Tak se od skupinky oddělilo několik jedinců a velkým obloukem si mě přišli prohlédnout z boku. A vzali do zaječích ...nebo do jeleních? :-)
Pokusím se do obory ještě vrátit někdy později, snad v listopadu, kdy mají říji a samci budou mít krásná paroží.
Tak nejdříve se podívejte třeba na několik siluet ....

a na jiné snímky ....

3.7.2009
Dnes NEPRŠELO! Našel jsem si chvilku odpoledního volna a zajel do jednoho menšího lesa poblíž, kde volně žije docela pestré osazenstvo - srnčí, divočáci, daňci, nechybí zajíci, lišky a kdo ví, co jsem ještě nezahlédnul. Usadil jsem se na jednom místě s kalištěm a přístupem k vodě a trochu jsem doufal, že se něco objeví.
Asi za hodinu a půl čekání bez cvaknutí závěrky jsem se sbalil a odcházel k autu. Vybavení jsem si rozebral a sbalil asi 20 metrů od auta a nastala docela klasická situace - kousek před sebou v lese jsem zahlédl pohyb, byla to daněla a nevěděla o mě! Honem zase vybalit stativ, foťák a maskovačku. Než jsem se nachystal, kousek odběhla a vešla do pšeničného pole. Stačil jsem udělat jen pár snímků, pak se vrátila do lesa, na posledním slunečném místě na mě jukla a odkráčela do houštin.

28.6.2009
Prší, prší a prší. Nic jiného se ZASE nedá napsat. Povodně V Jeseníkách navíc zdevastovaly mnoho vesnic a protože neustále prší, je riskantní kamkoliv vyjet za úlovky. Sice jsem nachystán, kdyby se náhodou počasí rychle změnilo, ale bylo to jen zbožné přání.
Musím si tak vystačit jen se zahradou, na které létají a skáčou různí drobní ptáci, které jsem již mnohokrát fotografoval, ale jedno z nich se mi ještě nikdy nepodařilo obstojně nafotit - rehka zahradního. Jeho sameček je docela hezky zbarven, ale jsou to ptáčci neposední. Auto parkuji kousek od plaňkového plotu a všimnul jsem si, že dneska rehci sedávají právě na tom plotu, kousek od auta. Použil jsem tedy auto jako "posed", udělal si v kufru pohodlí a přes otevřené zadní okno kufru (u mého kombíku to jde) jsem nejdříve nachytal mladého jedince a chvíli za ním i samečka. Pak mě napadlo dát na vršek plotu dosedovou větvičku (to aby to nebyla "plotovka"), ale přiletěl jen mlaďoch, dospělých jedinců jsem se ten den už nedočkal.

Podmínky byly na focení hodně špatné - zamračeno, mírné mrholení a tak se vyšší ISO na kvalitě podepsalo. Snad se povede příště za lepších podmínek.

16.6.2009
Safra, čas letí jako voda, půlka roku je pryč a ze všech předsevzetí, co jsem chtěl nafotit, zbývá skoro všechno :-) Ale nedá se nic dělat, musím se s tím nějak porovnat a tak se pokouším využívat každé volné chvilky a každého pěkného počasí. Nějakou dobu jsem plánoval návštěvu Žimrovic - a kam jinam, než na již známá místa s občasným výskyte daňků, muflonů a divočáků.
Vstávání ještě za tmy asi ve třičtvrtě na čtyři, snídaně, kontrola všeho potřebného, pro jistotu vypnout zvonění mobilu a vyrážím na cestu. Ještě před východem slunce parkuji auto a jdu asi 40 minut na kopec, kde snad budu mít trochu štěstí. Cestou začínalo vykukovat slunce a ostrými paprsky ozařovalo stráň pod vrškem kopce. Cestou jsem vyplašil několik kusů srnčího, ale to je docela běžné, jsou zalehlí ve vyšší trávě a prostě je není vidět.
Nahoře si chystám první maskované čekání, na podzim jsem v tomto místě narazil na několik kusů krásných daňků. Snad budu mít štěstí, vítr mi přeje. Ale minuty ubíhají a nikde nic. Jen kousek za mnou se usadila na větvi káně a její křik se rozléhal okolím. Chvíli jen tak poslouchám, pak se otáčím pod maskováním o 180 stupňů (málem jsem se u toho ukroutil) a malou dírou mezi listím a větvemi fotím stále ještě v ostrém ranním slunci. A tohle je výsledek, aspoň takový.

Ještě chvíli čekám, pak se přemisťuji na jiné stanoviště asi o kilometr vedle. Mám výhled na malou stráňku zarostlou vyšší travou, bohužel na ni zatím moc slunce nesvítí. Nejdříve projde poměrně daleko několik divočáků, ale míří ode mne a ztrácím je. Ale za chvíli zahlédnu nějaký pohyb na kraji svahu - pomalu se objevuje ušatá hlava a pak celá daněla. Jde vysokou travou, každou chvíli se otáčí a zase pokračuje. Nejdříve jsem myslel, že je nervózní z něčeho za ní, pak jsem zahlédl malinké uši a bylo jasno! Měla za sebou malého potomka, v té trávě ho nebylo vůbec vidět. Nakonec se mi podařila společná fotka až v okamžiku, kdy mě již minuli, ale snad ten "zadní" pohled není moc na škodu. Za chvíli zmizeli v houští.

7.6.2009
O počasí tady píšu stále dokola, ale ono to moc jinak nejde. Léto v nedohlednu, zato zimy a deště si můžeme užít dost. Ale dost nářků. Je to asi měsíc, co jsem navštívil mou známou vodní lokalitu. Při minulých návštěvách zde nebyl plný stav vody, což značně ovlivnilo výskyt vodního ptactva, ale to, co jsem nalezl nyní, mě docela rozladilo. Vodní hladina byla tak metr dvacet pod normálem, všude jen kamenité odhalené břehy, minimální množství travnatých mokřin a mělkých blátivých břehů, volavky neměly moc kde lovit, u ledňáčka to samé, na jeho tradičních místech bylo sucho, téměř žádní "bahenní" ptáci ..... I počtem jedinců to bylo tentokrát velice slabé. Naštěstí přišla alespoň jedna volavka popelavá, chvilku pózovala na vynořeném pařezu než ji vyplašili cyklisté. Stihnul jsem tak jen několik snímků.

Na zpáteční cestě k autu jsem potkal srnu zalehlou na pěkné letní louce, což mi maličko zvedlo náladu.

A večer doma prošel okolo krátký, ale silný déšť, mraky nádherně osvětlené nízkým zapadajícím sluncem. Jenže to jsem už venku nebyl a tak nabízím jen dokumentační snímky parádního duhového oblouku. Celá scéna byla nasvícena zajímavých žluto-oranžovým světlem, které dodávalo všemu krásnou atmosféru.

31.5.2009
To letošní počasí je takové zvláštní - chvíli prší, chvíli svítí slunce. A jako na potvoru prší zrovna v dobu, kdy mám čas dostat se ven na focení. Asi hodinka jakž takž bez deště stačila jen na jednu fotku strakapouda a později večerní snímek dramatické oblohy, jak byla k vidění z balkonu mého bydliště. To v pozadí (co není vidět :-)), to jsou Beskydy a to úplně vpravo Lysá hora. Ale za týden je tady další víkend, snad něco bude k vystavení.

24.5.2009
Čtrnáct dnů uteklo jako voda, ale fotky žádné. Tedy téměř žádné. Jaksi stále není čas a když už by se i něco našlo, počasí je proti. Aspoň takové, kdy jsem ochoten někam vyrazit :-).
Sobotní Jeseníky byly sice chladné, ale slunečné a dostatečně prověřily mé nohy (a dalších účastníků) při jednom delším výletě, mimo jiné i kolem krásného Šumného potoka. Tam by stálo za to vrátit se s dostatkem času. Jak už to při takových akcích bývá, čas na vlastní focení není, a tak přikládám jen dvě fotky pořízené "za pochodu".

10.5.2009
Rozkvetlé louky plné pampelišek mi připomněly loňské focení srnčí zvěře, a tak jsem se vydal podívat se dopoledne na stejné místo. Ještě před tím jsem brzy ráno navštívil jeden rybník na Osoblažsku, měl jsem o něm kusé informace, že snad by mohl být vhodný na focení vodního ptactva. Ale zdaleka to nebyla pravda a tak jsem se trochu zklamán vrátil na výše zmiňované louky u Města Albrechtice.
Jelikož již nebylo ráno, musel jsem se spolehnout jen na dobrý směr větru a hlavně na tichý krok. Pomalu krok za krokem postupuji na rozhraní mladých smrčin a vysoké trávy, asi 50 metrů přede mnou začíná louka. Pohledem ji "skenuji" a hledám něco živého - cosi se na rozhraní vysoké loňské trávy a svěže zelené nové hýbe. Zprvu jsem myslel, že to jsou uši zajíce, ale srnčí parůžky mezi ušima prozradí majitele. Vítr přeje, stará tráva mě trochu kryje, mírný vítr dělá dostatečný šelest, aby přehlušil mé kroky. Ještě kousek, ještě pár kroků, abych měl čistý výhled ... několik "jistících" snímků a pokouším se dostat ještě blíž. Srnec mě sice viděl, ale i když jsem jen dřepěl asi 30 metrů od něj, asi mě nepovažoval za nebezpečí a klidně pokračoval v pastvě. Asi po pěti minutách však proběhl těsně kolem mne a zmizel v smrčí. Nevím, zda to byl stejný kus, kterého jsem fotil přesně před rokem, ale je to docela možné místo to bylo úplně stejné (psal jsem o tom setkání 5.5.2008 na třetí straně starších "aktualit").

Na druhou lokalitu víkendového focení jsem se vrátil už po 14 dnech, nedočkavost zvítězila nad pohledem na kalendář. Na mé oblíbené přehradě je ještě v tuto dobu asi o půl metru vody méně a tak voda chybí tam, kde v létě loví volavky, různí bahňáci a hlavně ledňáčci. Nicméně, co kdyby. Opět ještě před s vítáním čekám na místě, naštěstí nebyla ani zdaleka taková zima, jako posledně. Mlha se pomalu zvedá a ptáci, sedící na starých pařezech, čekají na první sluneční paprsky. Na prvním snímku si povídá konipas bílý s jespákem, poslední snímek jsem zase nazval "Strážce majáku". Bohužel tím to také skončilo, další úlovky již nebyly, snad někdy příště.....

Jestli jste dočetli až sem, je to fajn :-)

3.5.2009
Volné dny se daly využít všelijak, já je trochu rozdělil na focení neživé (listnaté) a živé (chlupaté) přírody. Páteční výšlap na druhý nejvyšší beskydský vrchol Smrk byl pojat opravdu jen jako turistický, nicméně v batohu samozřejmě foťák chybět nemohl. Na krajinářské snímky však počasí nebylo, velká vlhkost vzduchu halila vše vzdálenější do docela silného oparu. Jedna z cest však vedla kolem krásných starých bučin, v kterých ležely staré rozpadající se stromy, bohatě pokryté mechy, torza starých rozpraskaných pařezů čněla do několikametrových výšek. A právě pařezům jsem se tam chvíli věnoval, i když slunce bylo vysoko a jeho ostré světlo moc focení nepřálo.

Nedělní ráno bylo opět docela chladné, ale to mě neodradilo být za svítání poblíž místa, kde jsem v březnu (14.3., viz dole) fotil koupající se čuníky. Hned na kraji lesa, na rozhraní polí a nové trávy, ukazovali zajíci své skákací umění. Slunce již sice svítilo, ale přeci jen jsem musel použít docela dlouhé časy i když jsem věděl, že to může mít vliv na kvalitu fotek. Což se bohužel potvrdilo v okamžiku, kdy jsem se na fotky podíval v počítači. Takže zaječí snímek mám jen jeden, tenhle ušák mi téměř otiskl čumák na čočku objektivu :-).
V dalších hodinách jsem se spíš věnoval průzkumu celé lokality, abych lépe zjistil, kde co žije, podíval jsem se na jeden zastrčený a docela zajímavý rybník a cestou potkal sem tam mezi stromy i něco živého.

26.4.2009
Předpověď počasí slibovala krásný víkend, škoda toho nevyužít. Po delší zimní odmlce jsem se zajel podívat na jednu přehradu, kde bylo loni pár drobných úspěchů s focením ledňáčků a chtěl jsem si ověřit, jaká se tedy situace z jara. Vstávání ještě za tmy mi naštěstí moc problémů nedělá, takže za svítání už jsem byl namístě. Že mělo být ráno trochu chladno, to předpověď říkala, ale že bude taková zima s jinovatkou na trávě, to bylo trochu kruté, zvláště, když máte čekat nějakou tu hodinku zamaskován na okraji vody.
Ale jinak to stejně nešlo, tak jsem se smířil. Naštěstí nějakou hodinku po východu slunce se začalo výrazně oteplovat a tím se probouzel i okolní život. První hodina je pryč - sem tam v dálce na břehu nějaká volavka, sem tam kachny na hladině, ale k focení zatím nic. Slunce pomalu zasvítilo na celou plochu hladiny i okolních rákosin. Zaslechl jsem v nedaleko v mladých vrbičkách bekání srnce, pomalu se přibližovalo a tak jsem se tím směrem nachystal. Vtom vyběhla z vrbiček do rákosin podmáčených vodou dvojice srnců - jeden mladý, parůžky ještě v lýčí a za ním v závěsu starší kus s vytlučeným parožím, pořádně naštvaný! V několika kruzích přeběhli mokřinami, na chvíli se zastavili a měřili pohledy, nakonec ten starší, pán tohoto kousku mokřadu, mladého soka odehnal. Ten celý promočený jen nevěřícně kouknul a poražen odešel.

postupně se objevily všechny druhy ptáků, které se zde v létě vyskytují (volavky, kachny, různí bahňáci, konipas) ale zatím jich bylo velmi málo a co mě docela trápí je strašně malý výskyt ledňáčků! Loni jsem jich pozoroval na tomto jednom místě minimálně kolem 6 jedinců, teď jsem za celý den zahlédl jednoho! Po lovu odlétal směrem k hnízdišti, snad tedy bude mít i družku a podaří se jim vychovat novou generaci. Možná, že ostatní loví v jiné lokalitě, uvidím později na počátku léta. Nakonec jsem tedy pořídil jen několik dokumentačních fotek různých ptáků a také jednoho zvědavého konipase, který dohopsal tak blízko, že na něj už moje čtyřstovka nezaostřila.

20.4.2009
Jeseníky jsou u mne v kurzu a tak jsem se jim o víkendu opět věnoval. Plán je sice hezká věc, ale skutečnost se počítá - chystal jsem se navštívit jelení lokalitu, na které se mi podařilo minulý týden vyfotit jelení sněm, ale nebyl jsem vůbec úspěšný. Přes týden totiž poblíž těchto míst dřevaři těžili smrky a tak se zřejmě vysoká vydala do klidnějších míst. No nic, alespoň jsem si později nafotil několik "krmítkových" ptáčků, zajímavý byl jeden zvonek, měl na nožičce kroužek, snad se mi podaří na jeho fotkách identifikovat nápis na kroužku. Mohlo by být zajímavé zjistit, kde k němu přišel.
Zleva: Dlask tlustozobý (samec), Čížek lesní (samička), Zvonek zelený (samec, samička)

Jeden víkendový den jsem věnoval horám, kde je v potocích vody stále dost a tím pádem vypadají jejich peřeje docela zajímavě. Na řadě byl Slučí potok, který teče z Medvědího vrchu do místa zvaného Drakov, kde se vlévá do Černé Opavy. Takže se zde můžete podívat na jarní vody potoční. Mimochodem - stejný potok jsem fotil před rokem v květnu.

13.4.2009
Tak zase pár dnů volna a na řadě jsou Jeseníky. K focení lesního života jsem sice mohl využít jen jedno dopoledne, ale počasí náramně přálo a tak jsem se opravdu těšil. Slunce již pomalu vycházelo nad obzor a já stoupal do docela strmého kopce s nákladem stativů, sedaček, objektivů, foťáků, svačin a maskovacích sítí. Tak dobrá, v množných číslech byly jen ty objektivy :-). I tak váha batohu by se zastavila na hezkých pár kilech, takže jsem docela funěl. Chtěl jsem být na kopci co nejdříve, mám tam vyhlédnuto pár slibných míst a dokud je ranní lesní ruch v nejlepším. Už mi scházelo k vrcholu kopce asi 200 metrů, když jsem před sebou, těsně nad horizontem lesní cesty, zahlédl povědomou siluetu. Asi 150 metrů přede mnou se pásl na kraji paseky a mladého smrčí jelen nebo laň! Na tohle setkání jsem ještě nebyl připraven - honem do dřepu, vybalil jsem teleobjektiv a pomalu se přibližoval, skryt za tím nedalekým horizontem. Když jsem si myslel, že už bych se blíž nedostal aniž by hrozilo prozrazení, pomalu se nadzvedávám ..... a nic. Nikde nikdo. Naštěstí jsem si všimnul pohybu dost vpravo na pasece. A tam na rozhraní mladého lesa a paseky se páslo několik kusů vysoké zvěře! Ale vzdálenost byla dost velká, nic moc kromě "blech" by na snímcích nebylo. Ale štěstí mi trochu přálo, mezi mnou a zvěří byl takový větší dolík, kterým jsem se mohl dostat a takových 50 metrů blíž, aniž bych se prozradil. Vítr mi přál, ranní slunce zboku, tak do toho. Na čerstvé pasece bylo množství suchých smrkových větví, které hrozily zapraskáním, takže jsem se pomalu a opatrně posunoval dopředu. A pak už to dál nešlo, musel jsem se

nějak zvednout a fotit. Bohužel však přímo mezi mnou a jeleny bylo dost staré suché trávy, což fotkám nepřidá. A posunout se jinam prostě nešlo. Neřeším to a fotím "o dušu". Ale když jsem se hledáčkem díval, byl jsem hodně překvapený! Těch jelenů tam bylo minimálně šest v jednom klubku!! Pásli se na jehnědách, pupenech a nové trávě,

všichni pohromadě jak v závodní jídelně. A mezi nimi dvě laně. Tedy laně - to jsem si zprvu myslel, ale při podrobnějším pohledu to byli také jeleni, jenže už bez svých ozdob. Tohle všechno trvalo asi 5 minut, pak skupinka zmizela v hustém smrčí a to byl konec focení. Tak takový zážitek jsem opravdu nečekal a bylo to po všech stránkách parádní, i když bych se rád dostal do větší blízkosti. Snad budu mít příště větší štěstí.
Cestou zpátky jsem ještě nachytal lišku, kterak se vyhřívá na vyvýšenince mezi vysokou travou, ale dostat se blíž pro lepší fotku se přes hustou suchou trávu nedalo.

7.4.2009
Poslední víkend byl sice počasím slunečný a teplý, ale fotografováním studený. Nicméně alespoň volné pozdní středeční odpoledne mě zavedlo na kraj již oblíbeného lesa, kde jsem si sliboval nějaké snímky zvěře, vycházející na večerní pastvu. Sedím, čekám .... na kraji pole vyhopnul zajíc a odběhl mimo "dostřel", totéž bažant .... říkám si, ještě je čas, něco bude. Ale nebylo! Z lesa z různých směrů začala vyjíždět auta s přívěsnými vozíky naloženými dřevem! To místní vesničané byli lovit v podvečerním "panském" lese. Je zajímavé, že to zřejmě nikomu nevadí. Dobrá, snad už bude klid, do západu slunce ještě hodinka zbývá. Omyl! Mě z toho asi picne. Po okraji lesa směrem ke mě jde jakýsi člověk s loveckým psem. Prošel kolem mne asi 5 metrů, vůbec mě nezaregistroval a vyšel kousek dál na pole cvičit psa. Tak jsem se sbalil a šel se podívat jinam. Ten člověk mě uviděl a dohnal, vyklubal se z něj místní myslivec a protože viděl v mé ruce něco dlouhého (že by puška?), šel se pro jistotu zeptat, o co tady jde. A šlo o stativ :-) Prohodili jsem pár slov a v dobrém se rozešli. Nicméně už bylo dost pozdě na další čekání a tak jsem vyjel směrem k domovu. Cestou autem jsem míjel jeden rybník, bývají v něm různí vodní ptáci. Zahlédnu ve vodě dvě zvláštní bílé špičky .... co to může být? Pak mi to došlo - dvě labutě hledaly na dně cosi k snědku! Zastavil jsem kousek dál, vzal foťák a v zapadajícím slunci udělal pár fotek.

Zajímavá barva vody vznikla zabarvením zapadajícího slunce, její odstín je v těchto dnech ovlivněn sopečným prachem sopky na Aljašce, která v březnu vybuchla.

28.3.2009
Čtrnáct dnů, které uběhly od posledního focení bylo nekonečných. Po delší době konečně o víkendu předpověď slibuje polojasno a tepleji. A tak jsem si naplánoval jedno konkrétní focení konkrétného ptáčka - střízlíka obecného. Loni se mi jej podařilo blýsknout jen jednou při stavbě hnízda, také to bylo v březnu, takže jsem věděl, kam na něj. Malý potůček v listnatém lese hodně meandruje, jeho břehy jsou trochu vyšší s převislými kořeny a drny, tím pádem je to ideální místo na jejich hnízda.
Upravím si posezení, nachystám všechno potřebné a čekám. Půlhodina ..... další půlhodina .....a nikde nic ani nepípne! Jen kousek dál přechází mladý srnec a drbe si nové obnažené parůžky o mladé stromky. Možná je to ten, kterého jsem fotil v únoru (viz 15.2.)....
Sedím ještě chvíli, pak se sbalím a odcházím na jiné místo, kde jsem kdysi vídával zajíce. Třeba tam budu mít víc štěstí. Jdu kolem potůčku, když v tom uslyším charakteristický cvrkot a koho to nevidím, střízlík s plným zobáčkem mechu hopsá po kořeni stromu asi 4 metry ode mne! Takže je to jasné, někde blízko má hnízdo! Čekám nehybně, kam odletí. Mizí pod vysokým břehem, pod kořeny na něm rostoucího stromu. Takže židlička, stativ, foťák, maskovací síť .....

a zase čekám. Ta moje nová maskovací síť není asi úplně k ničemu, protože v podstatě po pár minutách jako bych pro střízlíka nebyl! Klidně poletoval okolo, choval se naprosto přirozeně, proplétal se kořeny, suchou travou, sbíral drobné suché kořínky, kousky listí a mechu a pilně všechno donášel

do hnízda. To však je hodně hluboko v kořenech, fotit mláďata při krmení nebude bohužel možné. Nevadí, i nošení hmyzu může být zajímavé a tak se sem na konci dubna nebo počátkem května určitě podívám.