4.6.2026

Když není zvěř, snažím se aspoň o pestrost fotek

Ať to je hmyz, krajina, ptáci .... to všechno se dá nějak vyfotit, někdy lépe, někdy hůř. A zajímavé je, že to "hůř" bývá častější :-)
Vezmu to po pořádku.
První focení (od toho minulého v Aktualitách) bylo v Jeseníkách. Dlouho jsem nebyl v oblasti Obřích skal, počasí přálo, jde se na to. Cestou nahoru se prochází okolo Vražedného potoka, tak jsme si s bráchou vylezli kousek proti vodě, ne moc daleko, kameny byly mokré,  docela to klouzalo a pořídili pár fotek. Jen tak, abychom si něco blesjkli, když už jsme tady.



K Obřím skalám bylo ještě slušné stoupání, nakonec i tam přibylo na kartu pár fotek, i když blízké okolí skal bylo docela obsypáno turisty.



Vzpomněl jsem si na rákosníky, "mívám" je na jednom rybníku, který na zimu vypouštějí a letos napustili pozdě, až na počátku května, kdy už většina vodních ptáků dávno hnízdí. Nemyslím, teď rákosníky. Bývalo tam na jaře hodně života, letos téměř nic. Ale v rákosníky jsem doufal a nezklamali. Jen nebylo jednoduché je v rákosinách najít i podle nezaměnitelného skřehotavého hlasu. Ale opět pár fotek vyšlo a tak jsem spokojen. Třeba se k nim ještě vrátím.



Znovu jsem se vypravil za ledňáčky, měli by už krmit, což znamená častější přílety do hnízda s nákladem rybek. Ale ani tříhodinové čekání mi fotky nepřineslo. Ne, že by ledňáčci nekrmili, ale vlétali i odlétali přímo z nory, bez mezizastávky na nějaké odsedačce. Tak se k nim zase později vrátím, třeba už budou venku mladí a bude tak víc rušno.
A když už jsem byl na cestách, vzpomněl jsem si na břehule, které jsme před několika roky fotil v jedné pískovně. Ale letos pískovnu hodně rozšířili a prohloubili a já nikde v jejích stěnách břehule neviděl. A i kdyby byly, vysoké strmé svahy by focení neumožnily.
Trochu zklamán neúspěšným dnem jsem při návratu k autu uslyšel v lese vedle silničky typické projevy mladých strakapoudů. Tak co kdybych je zkusil najít a fotit? V tuhle dobu jsou těsně před vylétnutím z dutiny.
Tak podle hlasu hledám dutinu, chvíli to vypadalo, že se ozývají kdesi tak 4-5 metrů nad zemí, nedalo se to zpočátku moc odhadnout a já stále hleděl kamsi nahoru. Pak jsem si všimnul dutiny tak metr a půl nad zemí .... tam přece nebudou hnízdit, je to hodně nízko, pro nějaké predátory dostupné. Ale opak byl pravdou, v otvoru se objevila hlavička mláděte! Tak jsem se zabudoval asi šest metrů od dutiny a čekal jsem, co bude. A měl jsem docela štěstí, že snad ani ne za čtvrthodinu přiletěl tatík s krmením a mohl krmní fotit. Bohužel za další hodinu žádný přílet, ani nebyl žádný z rodičů v okolí, tak jsem to vzdal. Ale docela spokojen s výsledkem.



A co bude na pořadu příště, se uvidí. Možná jezevci, možná vysoká kdesi v horách ....