4.11.2024 Krásný a teplý podzim končí, ale naštěstí jsem to aspoň jednou, podívat se na zářivé barvy, stihnul. Byl to výšlap z vesničky Krásná jedním úbočím k pomníku na Ivančeně a druhým zase zpátky. Nic moc dlouhého, ale převýšení slušné, nějakých 400 metrů. První část vedla podél malého potůčku, který ale při povodních dokázal napáchat docela škod a vyhoblovat koryto až na skalná podloží. A také jsme tam našli dvě krásné chaty, povodněmi téměř nepoznamenané, jen čas se na nich vyřádil. Na chvíli jsme se u pomníku na Ivančeně zdrželi, zavzpomínali na dobu před mnoha desítkami let, kdy jsme tady byli ještě v době, kdy mohyla byla ohromná, s chodbami a vysokými stěnami. Nejhezčí rozhledy a podzimní barvy však byly při sestupu, nestačili jsme se kochat vlevo a vpravo, barvy na slunci opravdu naprosto úžasné.   Moc mě zajímalo, jak po povodních vypadá říčka Mohelnice, hlavně její kaskády v horním toku, kam je chotím fotit tak třikrát do roka. Je to mé hodně oblíbené místo, pokaždé je trošku jiné. Do povodní byla tato část říčky krásně mechová, všechny kameny sytě zelené, patřičně kluzké a celé to působilo tak jaksi měkce. Podle jiných potoků jsem tušil, jaké budou změny a také byly. Všechny kameny obrousil proud a unášený štěrk od mechů, byly zajímavě čisté, šedé, jen místy sem tam zeleno. Ale bylo to zase krásné, posypané zlatým listím jilmů, které v tomto místě rostou. Jen vody málo, dlouho nepršelo, ale aspoň se dalo chodit přímo v potoce a nemusel jsem se složitě brodit pro zajímavé fotky. A ani jednou jsem sebou neprásknul na ty šutry :-). Tak jestli jste tam nebyli, kukněte se, o jakou krásu přicházíte.