30.9.2024 Podzim nastoupil docela rychle, ale na konci léta stihlo ještě počasí docela řádně zatočit s celou republikou. Povodně všude a také v mém útočišti, odkud vyrážím na jesenické výlety za zvěří či jen tak na túru. Bohužel horší než v roce 1997. To zas bude dřina. Metr deset vody uvnitř a samozřejmě lepivé bahno. Ale sousedi na tom jsou daleko hůř, jejich dům to nepřežil. Začala jelení říje a já neměl možnost se za jeleny nijak dostat, všechny vhodné přístupové cesty byly neprůjezdné. Až poslední zářijový víkend se dalo projet a studené ráno slibovalo snad i úspěch na horách. Ale ouha, vršky kopců, kam jsem měl po devadesátiminutové jízdě namířeno, zakrývala mlžná čepice. A co víc, vál studený severní vítr a to vše mi už předem říkalo, že z jelení říje nebude dnes nic. Ale co, když už jsem tady, podívám se. Hodinka pěcho do kopců do míst, kam na jeleny chodím, mi docela propotila košili. Chystám si foťák, oblékám maskovací blůzu a vyrážím. Pomalu, krok za krokem, rozhlížím se mezi smrky či po nějaké světlině, jestli nezahlédnu hnědou skvrnu dřív, než ona mě. Ale všude je ticho, jen vítr fičí mezi větvemi a žene chuchvalce mlhy. Tohle mé šoulání trvá asi dvě hodiny, jelen se neozval vůbec žádný a ani se jim nedivím. Hodně zklamán se vracím, už zbývá snad dvě stě metrů, než zase zabalím foťák do batohu .... a vidím tu známou hnědou skvrnu! Obeznávám jelínka, snad šestráček, paroží nic moc, ale je to jelen. Na poslední chvíli! Pase se na trávě, chodí sem tam a já se snažím najít si místo co možná bez větví, abych měl čistý výhled. Není to jednoduché, větve smrků sahají téměř k zemi. A ještě tak, abych jelena nezradil. Nakonec se pár fotek podařilo, snad vystihují i tu atmosféru sychravých a studených hor. Ale jasně, jedna větev samozřejmě překáží, to snad ani jinak nejde :-). A když jsem došel k autu, samozřejmě, mlhy se ztratily a sem tam slunce ........