2.11.2025

A jsem zase v lese, se zaměřením na cokoliv

Některou zvěř jsem v téhle lokalitě nepotkával téměř celý rok, prasata snad vůbec, muflony jen kdesi daleko mezi stromy, srnčí to samé a u lišky už ani nevím, jak vypadá.
Tak doufám, že něco bude. Brzy ráno na kole vyjíždím na kopec, což mi šetří desítky minut. Kolo schovám do smrčí a zrovna vybaluji techniku, jen tak pohlédnu okolo do lesa .... hm, nějaká divná bílá skvrna na malé pasece svítí mezi kmeny. Podívám se teleobjektivem a ona to bílá daněla, krásný albín. A hned vedle se ve vyšší trávě pohybují hřbety dalších daňků! Jen jak se k nim dostat, samozřejmě všude záplava listí a je úplné ticho, bezvětří....
Nakonec se trošku daří, dokonce je mezi nimi i jeden pěkný tmavší daněk! Jsou ale daleko a stále musím fotit jen úzkými mezerami mezi kmeny buků, moc toho nenavymýšlím. Nakonec daňci přeci jen jakési podezření pojali a pomalu odešli za hřbet kopce. Ale cosi mám a pro začátek to je fajn.



Celý les byl pokryt vrstvou právě spadaného, načechraného listí, do toho nízké slunce, prostě zlatá nádhera javorů a tmavě rezavá barva buků. Jdu po lesní cestě, vlevo je mírný svah nahoru, pak hřbet a za něj už nevidím. Ale periferně cosi zahlédnu ... to jsou mufloní rohy! Souběžně se mnou, asi třicet metrů, jde krásný muflon a vzájemně o sobě nevíme! Zastavuji se za kmenem buku a čekám, až muflon ještě kousek popojde, ať ho mám celého. Ale muflon jakoby něco tušil, odbočuje dál do lesa. Musel jsem na něj zavolat, abych ho zastavil. Povedlo se, muflon zastavuje, otáčí se a hledá viníka. Pár fotek, muflon asi slyší závěrku, tak se zafučením kousek odbíhá, zastavuje se a chvíli si mě měří vykukujíc zpoza velkého buku. Pak už opravdu mizí pod svahem.



Přicházím do míst, kudy zvěř chodí a v tuto dobu hlavně mufloni. Sednu k patě stromu a asi hodinku čekám. Užívám si slunce, zlata, teplého rána a vůně spadaného listí. Jenže nikde nic, jen jeden muflon, běžící z jedné strany amfiteátru na druhou, nefotitelný, ale pěkný kousek. Asi se mufloní říje teprve rozbíhá.
Vracím se do míst, kde jsem ráno fotil daňky a mám v plánu ještě jedno místo, kde mohu zvěř překvapit. Protože mě cloní taková zvýšená hradba skalek a právě za ní sem tam zvěř bývá. Na tom místě jsem kdysi fotil všechno možné, tak snad ....
Pomaličku stoupám k hřbetu skalek a hledám za nimi něco ..... a ona tam danělka! Teda ještě mladá, letošní a krásně na slunci. A kousek dál ve vysoké trávě pod dohledem mamky a tety. Jsem docela blízko, moc šancí si nedávám, ale nakonec pár fotek je.



A to je konec dnešního lovu, sedám na kolo a sjíždím do údolí.