28.9.2025

Konečně nastala jelení říje!

Je poslední dekáda září a já si uvědomil, že jestli chci slyšet a vidět říjící jeleny, čeká mě dřina. Za jeleny chodím do Jeseníků, do vyšších poloh, do pravých horských lesů. Tak teď jen počkat na správné počasí..
V noci svítily hvězdy "jak o dušu" a bylo poměrně chladno, okolo 10 stupňů. To by mohlo vyjít. Ještě téměř za tmy parkuji na takovém plácku u lesa, jezdím sem už hodně roků a takhle ráno tu jsem sám. Ale dneska ne, už tady bylo asi pět aut houbařů! Nojo, před nedávnem trochu zapršelo.
Nejdříve asi 1,5km plus minus vrstevnicí po lesní cestě a pak dalších 1,5km strmě do kopce 300 výškových metrů. To s batohem vybavení, svačin a pití dá zabrat, ale nevadí mi to, rád se zapotím :-).

Už jsem asi ve dvou třetinách výstupu, když najednou přichází závan větru, sice pro hledání jelenů ze správné strany, ale je úplně horký, snad 20 stupňů! To byl docela šok. A znamená to jediné - daleko menší aktivitu zvěře. Přicházím na takové plošší místo, zalesněné asi pětimetrovými smrčky po nějakém polomu či těžbě a asi padesát metrů před sebou vidím nějakého člověka, s batohem na zádech, v něm je vidět stativ. Takže také fotograf a třeba taky za jeleny. Dívá se kamsi před sebe, neví o mě. Obcházím jej z dostatečné vzdálenosti, nechci rušit. V lese je ticho, jen vítr šumí ve smrcích. A nikde ani hlásek jelena. Pak zaslechnu kdesi vlevo, odhaduji tak dvěstě, třista metrů, hluboké zatroubení jelena! Tak to je super, třeba i na "mém" místě, které je pár set metrů na druhou stranu, budou troubit. Chvíli uvažuji, jestli raději přeci jen nemám zkusit toho jelena, co troubí, ale asi po sto metrech jsem to vzdal, přes staré popadané stromy a husté mlází se projít nedalo.
Mířím na druhou stranu, na rozhraní vysokého a řídkého lesa, kde se s jeleny setkávám a odkud mám nádherné zážitky. Ale je ticho, stále okolo dvaceti nad nulou, nikde nic jsem nezradil ani neviděl. Asi po hodině a půl to vzdávám a vracím se.
Sice krásný den, ale jinak na nic.



Týden uplynul, počasí se změnilo, ochladilo se i přes den a také noční teploty jsou nižší. A je konec září, teoreticky nejlepší čas slyšet a vidět jeleny. Opět vyrážím na oblíbené místo, tentokrát jsem na plácku s autem sám. Jak tak stoupám po staré lesní cestě, přemýšlím, jestli něco dneska bude, kudy ujít, kam zajít, prostě vymyslet strategii "lovu".  V místě, kde jsem posledně potkal fotografa, jsem si na chvilku sednul a poslouchal, jestli něco neuslyším. Ale je ticho. Slunce se tak akorát vylouplo nad obzor, je krásně oranžové. Pokračuji ve výstupu, už pomalu, s nachystaných foťákem, co možná nejtišeji. Za každým hrbem, za každou skupinkou smrků, kdesi mezi stromy mohu potkat zvěř. Snažím se využívat stezek, které tady za dlouhé roky vyšlapala zvěř, jde se po nich docela tiše. Půlhodinka je pryč a stále nikde nic. Zvláštní. Přitom pobytových stop zvěře je docela dost a relativně čerstvých.
Je asi půl osmé, modrá obloha, slunce, chladno .... krásné horské ráno. Jen ti jeleni chybí :-).



Rozhoduji se, že posedím nějakou dobu kdesi pod smrčkem, třeba budu mít štěstí a nějaký hledající jelen se objeví. Sotva sednu, zvedne zpoza borůvčí hlavu laň! Je asi sto metrů, na slunci. Jak jsem se hlemejždil, určitě mě slyšela. Dvě fotky, pak udělala čelem vzad a odskočila dolů svahem. Tak zvěř tu asi kdesi je, sem tam. Sedím asi půlhodinku, jsem propocený a na větru mi začíná být docela zima. Takže se v klidu převlékám do suchého, mám přece čas, nic tu stejně není.



A sotva si zase sednu, v místě, kde zmizela laň, se hýbe nějaká suchá větev. To není větev, to je paroží! Bleskově popadnu foťák, kontroluji nastavení, co kdyby, a v tom vyjde nahoru jelen! Je na plném slunci, proti tmavšímu smrčí, to není ideální focení. A je zajímavé, jak se mění i barva srsti podle toho, jak je sluncem nasvícena.
Závěrka párkrát cvakla, jelen se podíval mým směrem, ale pak se v klidu vydal nahoru, přímo na mě! Zašel do stínu a stále stoupá borůvčím ke mě. Asi na třiceti metrech zajde do smrčin, kterými prochází dál nahoru. Vím, že houštinka kousek nade mnou končí, vítr je v pohodě a jelen zase vyjde ven. A taky že jo. Jenže už je přímo za mnou, hodně blízko, musím stáhnout objektiv na 100mm a nějak se v sedě otočit. Jenže to se nepovedlo, jelen můj pohyb neustál a odskočil. Konec.
Ale parádní zážitek a netrmácel jsem se zbytečně. Teď ještě, aby pár fotek vyšlo, to se uvidí až doma u počítače. Ještě nějakou chvíli sedím, co kdyby ještě něco bylo. Zahlédnul jsem dolů svahem, v takové mezeře mezi skupinami smrčků, dalšího jelena, vypadal na krásného, mohutného s velkým parožím, ale byl hodně daleko, fotit se nedalo a on zase zmizel.



Vracím se zpátky, užívám se krásných rozhledů na okolní kopce, divokou přírodu, skalky, staré vybělené kmeny velkých smrků ....
Ještě se pokusím zajít do kopců až po jelení říji, třeba se povedou i kamzíci.