28.5.2025 - AKTUALIZOVÁNO Drobné focení u potoka a na krmítku a pak konečně na jezevce, už jsem se nemohl dočkat. Nějaký ten den jsem strávil na chatě v Jeseníkách. Bylo krásné jarně-letní počasí, slunečno, ráno chladno a tak jsem jedno dopoledne věnoval Skalnímu potoku (jak jinak :-)) a pak u kafe drobnému focení u krmítka. Letos je hodně dlasků, zatím je neskolila nějaká nemoc a na fotkách jsou pěkní. Potok jako vždy nádherný v té jeho nové tváři, nemohu se vynadívat. Tentokrát ale dávám jen dvě fotky, za slunečného počasí je jeho focení hodně tvrdý oříšek, ohromný kontrast světla a stínů můj foťák nezvládá úplně nejlépe. Ale pořídil jsem i krátký, necelé dvě minuty "dlouhý" film, tak se můžete podívat, odkaz je pod fotkami potoka. A pusťte si zvuk,ať jste opravdu u něj :-). Krátký film - Skalní potok Už pár dnů se chystám také na jezevce, jen to večerní počasí ne nedaří objednat. Musí být spíše jasná obloha, v místech, kde chci fotit, jsou listnaté stromy a pod nimi docela "tma". Počasí se nade mnou po pár dnech smilovalo a je jasno. Je šest hodin večer, balím fidlátka a vyjíždím k jezevčím norám. Do míst, kde jsem je na počátku dubna "ulovil" do fotopasti. Plán je jasný - posadit se na místo s výhledem na nory, trochu se zamaskovat a počkat do západu slunce. Neviděl jsem ale na všechny vsuky, musel jsem se rozhodnout, které zvolím na čekanou. Jezevci jsou potvory, jednou jsou tam a za pár dnů zase jinde. Musím doufat. Sedím půl hodiny, hodinu, pak o kus dál projde mladý srnec, nabere vítr a s bekáním odbíhá. Jen ptáci jsou všude a jejich zpěv je docela hlasitý. Ale je to pěkné. Slunce se začíná klonit proklatě blízko k obzoru a korunami stromů proniká méně a méně světla. Balím, už to nemá cenu, fotit se téměř nedá ani na vyšší ISO. A jak jen tak pro kontrolu procházím skrz nory, najednou se cosi kousek přede mnou pohne. Hnědý chlupáč! A hned je mi jasné, o co jde, je to psík mývalovitý! Tak tebe jsem tu opravdu teď nečekal. A kousek dál v kopřivách malá černá kulička. Takže je to mamka s mladým! Chvilku jen stojím a dívám se z několika metrů, pak už to mamka nevydrží a pomalu zajde do nory a vzápětí i to mládě. Ale má radost z tohoto nálezu je ohromná. Jenže to znamená, že sem co nejdříve musím přijít zase a pokusit se o nějaké fotky. Po čtyřech dnech, kdy jsem čekal na vhodné počasí, opět vyrážím. Psíci by měli vylézat před noru docela brzy, možná tak dvě hodiny před západem slunce. Chvíli po šesté večerní už procházím vysokou travou a kopřivami k norám. Foťák ještě v batohu ..  ještě mám hromadu času, žejo. A najednou blik, registruji tmavou skvrnu před jednou z nor! Psík mě pozoruje, je asi na 20 metrů! Jako ve zpomaleném filmu sundávám batoh, vytahuji foťák, který se řemenem zamotává do stativu, nadávám, snažím se být potichu. Psík to naštěstí vydržel a tak mohu pořídit první fotku. ISO vysoké, čas 1/30, z ruky ... snad bude něco ostré. A psík mě furt v klidu pozoruje. Odhodlávám se pomaličku krok za krokem dostat na trošku vyvýšené místo, aby nepřekážely kopřivy a sem tam pořídím snímek. Psící samice se snaží nabrat vítr jak jen to jde, ale ten pro mě fouká příznivě. Konečně usedám na správné místo s výhledem a teprve teď si všímám i dvou mláďat, kousek níž ve svahu. Neviděl jsem je, byla za kopřivami. Daří se jen pár fotek, pak už mamča zavelí a psíci mizí v noře. Čekám ještě hodinu, ale už se neobjevili. Nevadí, vím kde jsou a kdy mám příště přijít. Byl to super večer, hezká podívaná a konečně úlovek, který jsem si už dlouho přál. Krátký film - mládě psíka mývalovitého