27.6.2024 Rok s rokem se sešel a já se vrátil na místa, kam každým rokem v tuto dobu jezdím fotit jelení zvěř a kamzíky. Plán je pokaždé stejný - okolo poledne ubytování na horské chatě, později odpoledne první průzkum bojem až do doby, kdy se už nedá kvůli světlu fotit a druhý den za svítání opáčko. Odpoledne jsem se v první fázi zaměřil na kamzíky, loni se mi s nimi vůbec nedařilo. Posledních pár roků je to s nimi horší než kdysi, jsou více schovaní, málokdy vychází na volné pastviska. Jen s nostalgií vzpomínám dobu, kdy se dali nachytat a krásně nafotit. Tipnul jsem si pás skalek, kde by se mohli ukrývat, ale cesta k nim byla docela náročná, takové lození po všem možném, nahoru a dolů, i když s menším převýšením. Cestou ve vysokém horském lese jdu pomaleji, kdekoliv se může něco zjevit a neodpustil bych si, když bych svou neopatrností zvěř vyplašil. A nevyfotil. Zhruba za hodinu a půl a se ztrátou snad litru potu jsem na místě. Pobytových stop jelení zvěře je dost, sem tam i cosi kamzičího. Moje, snad už za ta léta trochu trénované oko, periferně zahlédne něco kousek dole pode mnou ....  Na skalním ostrohu pokrytém jehličím leží kamzík! Ale on si mne také všimnul, tak vstane a nehybně si mě prohlíží. Já se taky nesmím ani pohnout, je to hra kdo z koho. Po několika minutách se kamzík uklidní,  pak si v klidu lehá, i když po mně sem tam šlehne okem. Pořizuji fotky co to jde, na můj foťák vysoké ISO následované delším časem .... snad aspoň pár fotek vyjde. Kamzík se co chvíli dívá kamsi pod sebe, vím, že tam musí být kámoši. Taky, že jo, Druhý kamzík, do té chvíle pro mne schovaný za jakousi muldou, vstává, pak vstává i můj a pomalu se dávají na ústup kamsi do hloubky pod skalami. Jsem moc rád, že snad fotky budou a říkám si, že i kdybych už nic dalšího nefotil, tohle stálo za celý výlet. Hodiny běží, musím se dát na ústup. Cestou zpátky už tolik nehlídám okolí, chci být včas v místech, kde bych mohl tahle navečer potkat jelení zvěř. A v tom vpravo ve svahu zase pohyb! A opět dva kamzíci, jeden už přebarvený do letního, druhý ještě ne úplně. Asi jsem je vyplašil, když překonávali zářez potoka a já si jich nevšiml. V rychlosti dvě tři fotky a jsou pryč. O kus dál ještě chvilku čekám, zda se nějaký jelínek či laň neobjeví, ale vzdálené hřmění a docela temná mračna mě vyhánějí z lesa. Nakonec se opravdu rozpršelo na docela dlouho a já jen trnul, aby tak nebylo i ráno. Budík zvoní ve čtyři, kouknu se ven, jestli fakt neprší. Ještě je dost tma, ale měsíc prosvěcuje mraky, takže zase tak moc zataženo není. Nakonec se přemluvím a vyrážím, abych byl na místě "lovu" s východem slunce. Daří se a já pomaličku procházím horským lesem, za chvíli jsem promočený do půli stehen, durch i s nepromokavými botami. No jo, noční déšť vše pořádně zalil a z trávy, smrčin a borůvčí se veškerá voda stěhuje na mě. Nevadí mi to ale, důležitější jsou zážitky a případně i fotky. Asi třicet metrů vlevo ode mne, v mladém smrčí je nějaký pohyb. Pod větvemi vidím jen tenké běhy vysoké ... jeden, dva, tři kusy ... a další! Jdou šikmo ke mně, je mi jasné, že míří dolů a protnou mou cestu kus přede mnou. Ale nemohu se teď hýbat, klečím a pokouším se fotit. Je to ale docela problém, neustále překáží tu větve, tu kmeny, nebo všechno dohromady a objektiv těžce ostří. Vysoká přesazuje mou pěšinu, rychle, jakoby tušili, že je někdo sleduje a pokračují dál. Jsou to samí jeleni, asi osm kusů, různého stáří i paroží ještě v lýčí. Snažím se je následovat, na chvíli mi mizí z dohledu. Pak asi po dvou stech metrech zahlédnu vpředu hýbající se větev v borůvčí. Jasně, mladý jelínek a klidně si leží! Ta moje grupa si dala pauzu, motají se všude okolo, opět se snažím fotit a opět doufám v několik slušných fotek, co se podaří proostřit mezi větvemi smrků. Dali mi tak dvě minuty, pak se zvedají a pokračují svahem dolů. Už nemám šanci je dohnat a tak pokračuji svým směrem. Opět pár set metrů hledání a opět se opakuje předchozí! Zleva, podél mě jdou jeleni! A zase budou křížit mou pěšinu, ale jsou nějací nervozní a asi padesát metrů přede mnou přebíhají mezi větvemi smrčin jeden za druhým do vyššího lesa. Napočítal jsem jich snad deset! Fotka sice žádná, ale zážitek parádní, jsou to majestátní zvířata. Ještě chvíli se toulám, pak zavelím k návratu. Tak to byl docela povedený dvouden, jsem spokojen a ještě víc budu, až uvidím, že se pár fotek povedlo.