26.8.2025

Do hor, do lesů, za jeleny .. ale nejen za nimi

Za měsíc už může být v lesích nebezpečno, tak jsem za jeleny vyrazil už nyní. Jasně, není to v době jejich říje, ještě netroubí a nenahání laně, ale i tak mohou být zajímavá setkání.
Šel jsem do míst, kde se setkávám s vysokou docela pravidelně a tak jsem doufal v úspěch i nyní. Většinou ta místa procházím až večer při návratu z toulek, vysokou tam často potkám, ale problém je, že vysoká míří dál na pastvu a já jdu až za nimi. To není pro focení ideální. A tak jsem se tentokrát rozhodl si na ně počkat. Nacházím si úkryt v místech s dobrým rozhledem dopředu, odkud by měli přijít, vlevo i vpravo tak sto metrů .... prostě nepozorováni neprojdou. A vítr mírný, v ideálním směru. Tohle musí vyjít! No, dvě hodiny čekání se docela táhly a až do západu slunce nepřišlo nic! To snad není možné! Pořídil jsem jedinou fotku zvědavé srnky.



Večer přemýšlím, jak dnešní fiasko napravit, ale plán je jedna věc, zvěř si to stejně udělá podle svého. Ale plán uzrál - brzy ráno půjdu lesem po vrstevnici k zářezu potoka a pak dál, až ke skalkám, kde by mohli být kamzíci. Je to sice tak 4 kilometry lopoty tam a 4 kilometry zpět, ale snad se mi ta námaha vyplatí.
A sotva vejdu do lesa, zradím laň s kolouchem! Ale nedalo se jinak, byli schovaní v mladé smrčině a já o nich neměl tušení. Procházím vyšším, horským lesem, sem tam jsou malé houštinky mladých smrčků a právě ty vysoké vyhovují. K jedné takové přicházím a za mírnou zatáčkou pěšiny se cosi povědomého ve vyšší trávě zahýbá! Hned stopka, zmrznu v pohybu, pomalý krok dva zpátky, abych byl z dohledu. Je tam jelen! Honem přemýšlím, jak na něj, aby z toho byla kloudná fotka. Pomaličku přidřepnutý vykukuji za zatáčku ... jelen tam je furt, já začínám fotit. Byl tak 30-40 metrů daleko (nebo blízko?), takže zřejmě uslyšel zvuk závěrky, zvednul hlavu a pátravě se díval mým směrem. Zřejmě jsem nebyl okamžitým nebezpečím, ale přesto po chvilce sešel z pěšiny níž svahem právě do smrčí. Chvíli čekám, jestli se za ním ještě něco neobjeví, ale už je klid. Zato pod pěšinou je slyšet šustění větví, evidentně tak jelen není sám. A ozývá se něco jako kratičké brouknutí, jen jedna slabika, není to klasické jelení troubení. No jo, pomalu se chystá říje.
Snažím se k jelenům dostat z boku, ale marná moje snaha, byl jsem odhalen. Celkem byli tři, s docela pěkným parožím .... byli.



Asi o tři sta metrů dál, v podobně vypadajícím místě slyším pod pěšinou dole ve svahu lomoz jeleních paroží o sebe. A zase to brouknutí. Je to jasné, dva jeleni trénují :-). Jen nevím, jak vypadají .. mladí, starší, staří? Třeskot paroží se vzdaluje svahem dolů, nepůjdu za nimi, v suchém lese to nemá cenu.
Po necelé hodině přicházím do míst se skalkami, kde jsem kdysi fotil kamzíky. Ale nikde nic není, jen pár kamzičích stop na pěšině v měkkém podkladu. Svačím a čekám tak půl hodinky, jestli něco ... ale nic. Čelem vzad a stejnou cestou se vracím, už bez jakéhokoliv pozorování či setkání. Tak do těchto míst zase asi až na jaře příští rok.