25.8.2024
Tak nějak se to teď sbírá a
nemá cenu si nechávat fotky jen pro sebe.
Jedno focení
mně letos unikalo a já nevěděl, kam za tím úlovkem zajít. Focení na
Slezské Hartě už není, co bývalo, na "mých" místech je to zarostlé a díky
velkému stavu vody nejsou ani břehy vhodné.
A pak mě cosi osvítilo, vzpomněl jsem si na ledňáčky u jednoho z přítoků
Odry, jen se mi tam tehdy nedařilo a fotky byly bídné.
Asi před měsícem jsem se na tu lokalitu byl podívat znovu, ledňáčci sice
sem tam kdesi pískli nebo přeletěli těsně nad vodou, ale fotit se je
nedalo.
Ale měsíc uplynul a mě to do těch míst táhlo zas. Tentokrát jsem se ale
rozhodl zajít k dalšímu přítoku, u kterého jsem nikdy nebyl. Na takový
průzkum bojem. Nebylo to vůbec snadné, koryto je hluboké asi tři metry,
břehy téměř svislé a silně zarostlé různým bincem a kopřivami. Už jen
dostat se tak, abych viděl vodu, bylo o nervy. Musel jsem najít místo, kam
se dá sejít až k říčce, možnost se tam usadit a ještě tam musí být nějaká
odsedací větev pro ledňáčky. A samozřejmě ti ledňáčci :-). Našel jsem si
místo u suché, padlé vrby, která ležela v korytu, při příchodu jsem
vyplašil dva mladé ledňáčky, takže jakási šance tady byla. Asi po hodince
čekání začali sem tam lítat, ale pod břehem byla tma, žádné kloudné fotky
nevznikly a větve vrby nad vodou sedat nechtěli. Zato začali lítat jiní
ptáci, s ohromným hukotem. Tak mám nafocené tyhle :-).
Při odchodu jsem se zašel podívat ještě pár set metrů proti proudu a hele,
další dobré místo, tentokrát víc na světle a při příchodu jsem vyplašil
čtyři!! mladé. Musel jsem se ale vrátit domů, jiné povinnosti volaly.
Nicméně padlo rozhodnutí, že další den ráno, za svítání, už na tom místě
budu sedět.
Je ráno, slunce kousek nad obzorem a já už opravdu sedím zamaskován ve
vysoké trávě u břehu, s výhledem na další suchou velkou vrbu, padlou
částečně nad vodu. Právě tady jsem včera ledňáčky viděl. Sedím jen chvíli,
snad dvacet minut a už je tady první ledňáček a za chvíli druhý. Zatím
nefotím, sedají do míst mezi větve nebo tam, kde na ně dobře nevidím. Vím,
že má chvilka ještě přijde, jen to chce trpělivost. Pomalu přibývají
nějaké snímky, mladí se pokoušejí i lovit, ale zatím bez úspěchu a rodiče
je již nekrmí.
Pak si všímám, že sem tam odlétají za velkého pískání kamsi proti proudu,
do míst, kam svítí slunce. Tak to balím a přemísťuji svůj svatostánek asi
o sto metrů. Sotva na novém místě zasednu pod maskovačku, už slyším
pískání a dvoučlenná letka se žene těsně nad vodou. Napoprvé nepřistáli na
větvích přede mnou, ale při dalším průletu už jeden přistál. Opět fotím,
pak přiletí i druhý, ale vzájemně se odhánějí, asi už si brání své nové
teritorium a dospělí odhání mladé. Zajímavé je sledovat. Opět se pokouší
lovit, ale zase se nedaří, jen jedna malinká rybka a pak ji bleskově
slupnul zády ke mně. Podařilo se mi aspoň trošku vyfotit, jak se zbavuje
vývržku, nestrávených zbytků potravy. Jinak jen sedící, čumící. Nojo, ne
pokaždé je posvícení.
Ale jsem moc rád, že je mám a aspoň vím, kam na ně na jaře zajít, až budou
hnízdit. To možná vyfotím i krmení či vůbec lov větších rybek.
|