25.5.2024 Má první večerní návštěva oblíbené lokality Polojasné počasí, okolo dvaceti stupňů, slabý vítr. O půl šesté večer si vyhlížím místo, kam zasednu. Je sice po dešti a tím pádem staré listí tolik nešustí, takže se dá i procházet lesem, ale já se nejdřív musím seznámit odkud kam zvěř vychází a kde bude lepší možnost úlovku. Samozřejmě vím, kde je šance, ale je to vlastně opačný postup ranního focení. Zasedám mezi kameny na takovém trošku skalnatém "hřebínku", vidím snad 270 stupňů okolo z mírného kopce a na pár míst, odkud by něco mohlo přijít. Všude okolo začínají kvést náprstníky nepřeberných barev, za chvíli jich budou na některých místech tisíce, úplný les. Je to pak nádherná podívaná. Já je beru i jako doplněk fotek se zvěří, takové fajn barevné oživení. Sedím snad půlhodinku a očima hledám něco živého, co by se mohlo objevit. Najednou zaslechnu klepnutí kamene o kámen, kousek vlevo pode mnou. Jo, vím, co to je! Cosi jde za oblinou hřbetu. Okamžitě směřuji foťákem tím směrem a čekám, co se vyloupne. Zpočátku se objeví jen kousek hnědého hřbetu, stále to může být prase, daněk nebo muflon. Ještě pár vteřin a je to jasné - mladá muflonka si to špacíruje přímo ke mně, sotva stačím odzoomovat, přitom závěrka cvaká, ale ona je v klidu, vítr i mé maskování je v pořádku. Ještě malý skok na kamení a je snad osm metrů vedle mě! Ještě kousek a už se nevejde do hledáčku. Samozřejmě ji zvuk závěrky zajímá, ale jen chvíli kouká, pak se přeci je otáčí a míří zpět, zastavuje se každých pár kroků a stále se na mě dívá. Neodbíhá, jen prostě odejde zase do náruče lesa. Tak to bylo parádní blízké setkání! Natěšen prvním úspěchem čekám, co bude dál. Ale uběhla téměř hodina a půl, pomalu začíná ubývat světla a nikde nic. Pak se pro jistotu otočím téměř za sebe a hele! Málem jsem propásl čtyři mufloní berany Jsou dost daleko, světla málo, je mi jasné, že to bude jen dokument. Ale co, aspoň to bude. Za pár vteřin zmizeli bezstarostně za vrškem kopce. Po dalších patnácti minutách se rozhoduji sezení ukončit, mé pozadí je už dostatečně otlačené. V tom se pod mladým smrčím cosi pohne ... Prase! A kousek vedle něj asi osm pruhovaných pirátů! Je mi jasné, že to je máma s mladými, kterou snad při každé mé návštěvě staré paseky vyplaším. Už jsem ji i párkrát loni fotil. Šupajdí si to nahoru svahem, mladí bezstarostně, máma hodně obezřetně, neustále se zastavuje, rozhlíží a bere vítr. A toho se bojím, protože za chvíli se dostane vůči mně po větru a to bude konec. Ne můj, ale setkání. A taky jo, hrozivé zamručení a pruhovaní se seběhli bleskově k mamce, čelem vzad a za neustálého vrčení naštvané mamky drobným klusem zpátky pod smrčí. Už bylo dost šero, špatný čas závěrky na špatné ISO, co už můj foťák moc nezvládá, ale snad pár fotek vyjde. A tady už o mně věděla ............ Balím, ještě mám kousek lesem. Cestou jsem si všiml ještě hnědé skvrnky mezi stromy a podařilo se mi vyfotit danělku, silně březí. Jen mě brzy objevila, békla a byla pryč. Ale parádní večer, jaký jsem ani nečekal! Určitě si takovou večerní návštěvu zopakuji a ne jednou.