19.8.2024 Po čtyřech letech jsem se vrátil na místo činu, na jeden z nejhezčích vodopádů Jeseníků. Podle mého názoru. Jen je to taková nudná cesta k němu - 6km tam do kopce, v závěru hodně strmě, pár fotek, 6km zpátky. Ale úplně nejhorší to je právě u vodopádů a potom okolo Rudohorského potoka. Člověk pobíhá z místa na místo a neví, co fotit dřív! A co je paráda - jsem tu úplně sám! Ale po pořádku. Poslední kilometr je fakt docela strmý, dýchám jak dvě lokomotivy a bokem, pár metrů pode mnou, hučí peřeje potoka. K němu sejdu až se budu vracet, vypadá to také na pár zajímavých míst pro focení. Přicházím pod první vodopád, ale nefotím, nejdříve vyjdu k tomu poslednímu a fotit budu až cestou dolů. Ten svah kolem vodopádů je ještě strmější, to mě snad zabije. Ale třeba posílí :-). Bohužel svítí ranní slunce i do vodopádů, to není dobré, jsou příliš velké kontrasty, raději mám pro takové focení zataženou oblohu. Pokusím se s tím popasovat. Celé skalnaté koryto horní části potoka okolo vodopádů má krásnou tmavě rezavou až hnědou barvu, včetně kamenů, je to nádherná podívaná a barevně to ladí se sytě zelenou okolo a stříbrnou vodou. Ale té bylo posledně o hodně víc, vodopády byly plné vody. Musím dávat pozor, všude mokro a kameny kloužou jak svi.... hodně. A tak vlhký vzduch, že se mi zapotil polarizační filtr, což jsem si všimnul až za chvíli. Tak první vodopád jsem přežil, pomalu sestupuji k druhému. Není hučivý, kolmý, ale je to taková fajn šlajsna, celkově tak patnáct metrů. Shora se fotit v podstatě nedá, jedno uklouznutí a jsem dole jako blesk. A odspodu také moc ne, není kam se postavit, šlajsna pokračuje dalších patnáct metrů k poslednímu vodopádu. Snad se mi podaří zachytit jeho zajímavost. Třetí vodopád je takový "nudný", nic divokého, ale je pěkný tím, jak je vymydlený, porostlý mechy a voda v něm pak vypadá zeleně. Končí hranou posledního vodopádu. Scházím strmě dolů okolo toho poelsdního, je to vlastně taková kaskáda menších skalních stupňů, voda spadá do malého jezírka a opět vynikají rezavě hnědé skály v kontrastu s tím ostatním. Opravdu to je krásné, celá kaskáda těchto vodopádů. Vydávám se na zpáteční cestu, chci se ještě stavit do peřejí rudohorského potoka, sem tam se v něm najdou zajímavá místa. Je to pár set metrů pěkného podívání, i když v hlubším a ne zrovna pochozím zářezu. Pokouším se vybírat zvláštní místa, ale je toho tolik, že bych tu strávil den. Všechno jednou končí a tak balím vercajk a jdu zpátky. Večer jsme se chystal ještě vyzkoušet ulovit nějaké meteory, ale drobné mráčky mi plán překazily, tak jsem si hrál na chatě s nočními fotkami mráčků, nasvícených měsícem. A to je pro včil definitivně vše.