18.7.2024 Vedra byla úmorná a nikde nic "nerostlo". A to jsem se fakt snažil cosi vyfotit, horko už od kuropění a zvěř byla kdesi zalezlá. Co chvíli se hnaly nějaké bouřky, sice krásné, ale u nás se odehrávaly blesky převážně v mracích. Krásná podívaná na prosvícené mraky, ale klasických viditelných blesků pomálu. Ale ještě není létu konec a třeba se dočkám :-). Dneska bylo konečně trošku chladněji, tak mě napadlo se vydat na polanecké rybníky a k Odře. Dlouho jsem u nich nebyl a třeba něco nafotím. A když ne, bude aspoň procházka. Na loukách i nad vodou se válela lehká mlha, slunce sotva vylezlo nad obzor, ještě mladé, oranžové a všechno okolo mělo podobný nádech. Jdu okolo rybníka po zarostlé, málo používané pěšince a pár metrů přede mnou silné plácnutí křídel a cosi velkého se vzneslo do vzduchu. Až jsem se lek. Dva černí čápi se dali na útěk. V místech, kde stáli u vody bylo na pěšince několik menších zasmrádlých ryb, možná velké k polknutí, kdo ví. Stihnul jsem honem dvě letovky, proti obloze a v tom světle vypadají jak pterodaktylové :-). Kousíček dál se "vyhřívá" volavka popelavá, dvě fotky a takhle hodně ostražitá kráska odlétá. V rákosí okolo břehů rybníků pokřikují rákosníci, většinou to je asi rákosník obecný. Snažím se je nalákat blíž na nahrávku jejich hlasu, daří se jen částečně, neustále překáží husté rákosiny. Obcházím ještě pár rybníků, ale nic zajímavého už nepotkávám. Ještě je docela ráno, tak se rozhoduji zajít na potok Ondřejnici, což je přítok Odry a kdysi dávno jsem u něj fotil ledňáčky, nutno dodat, že ne moc úspěšně. Ale za zkoušku nic nedám. Ale nakonec jsem dal! Dostat se k vlastnímu toku potoka byl děs, samé kopřivy vyšší než já, ostružiní, chrastí, větve, keře ..... Nakonec se mi to povedlo a hned napoprvé jsem zahlédl odlétajícího ledňáčka. Tak super, chvilku si počkám, jestli se vrátí. Ale asi po čtyřicetipěti minutách jen jednou přelétnul nad potokem. No jo, už asi nehnízdí, tak neloví často. Posunu se o kus dál, až téměř do místa, kde se potok vlévá do Odry a opět slyším typická pískání. Ale zase jen přelétávají, šance na fotku žádná. Stavil jsem se i k meandrům Odry, na jedné straně asi čtyřmetrový sráz k vodě, na druhé mělčina, ale dostat se tam nelze. Chvíli jen tak pozoruji, co kde lítá a během pěti minut přeletí tři ledňáčci kamsi okolo vody. Takže jich tady dost, zkusím být úspěšnější na jaře při jejich hnízdění. Po kolena promočený včetně bot a unavený tou džunglí se vracím domů.