14.10.2024 Po říji jelení, která byla pro mě letos ubohá, následuje říje daňčí a já si předsevzal, že se ji pokusím využít na maximum. Znamená to časté návštěvy lesa, kam na daňky chodívám, v pokud možno ideálních podmínkách - za svítání, chladno, bez větru, bez deště. Jen to nepůjde každý den, jsou i jiné povinnosti, ale budu se snažit. Je to nádherný pocit, když vstoupíte do lesa a kdesi opodál slyšíte ze dvou třech míst daňčí rochání. Pak je to jen na vás, jak focení dopadne, jestli se podaří dostat se blízko, nepozorován, neodhalen. U každého říjiště se mi vybavují vzpomínky na roky minulé, kde jsem co fotil, jak to probíhalo, třeba i deset roků zpátky. Takže "lov" první. Ráno bezva chladno, tak 7 stupňů, polojasno. Ale nahoře v lese mlha docela vydatná. Kdesi daleko na protějším kopci slyším rochat daňka, za tím ale nejdu. Pomalu procházím svá místa a poslouchá, jestli neuslyším rochání. Zpočátku je ale ticho, přeci jen říje je v plenkách, tahle výprava je spíš na seznámení se a jestli něco náhodou bude, fajn. Pak ale zaslechnu snad 300 metrů daleko a kousek výš takové nejasné zarochání. Ale je to daněk! Přemýšlím, kudy na něj - nejdřív po staré lesní cestě, pak šikmo svahem, abych se dostal na jeho úroveň. Postupuji pomalu, v lese je ticho a každé prasknutí větvičky nebo klepnutí kamene o kámen (a že je jich požehnaně), může daňka zradit. Docela se daří přiblížit, podle hlasu jsem snad sto metrů od daňka, ale zatím ho nevidím, je v malé roklince na říjišti, kde jsem kdysi fotil drobný daňčí souboj. Jenže jak to bývá, taková klasika, daněk se za neustálého rochání rozhodl zvednout kotvy a pomalu míří nahoru na vršek kopce. Vidím ho mezi stromy, sem tam se zastaví a zarochá, ale fotit nejde, stromy moc překáží. Mám namířeno objektivem do malé mezery, kudy by měl projít a čekám, až tam dojde. Mám trošku kliku, daněk se zastaví a obhlédne ze svahu, co je pod ním. Jedna, dvě fotky a je konec. "Lov" druhý. K další návštěvě lesa jsem se dostal za tři dny. Za svítání úplně jasno, jenže teplo a fouká a to vůbec nejsou dobré podmínky pro jakoukoliv zvěř! No co, zajdu se podívat, třeba bude štěstí. Stoupám na kopec stejnou cestou jako posledně a stejně jako minule rochá na protějším kopci daněk. Ale jen málo a je mi jasné, že dneska mi pšenka nepokvete. V lese sice krásně, ale úplné ticho. Chci počkat na místě, kde jsem před třemi dny fotil daňka, třeba něco půjde po zvěřím chodníku, třeba se nějaký daněk na říjiště zajde mrknout. A nepohrdnu ani muflony, kteří tuto stezku také využívají. Po chvíli se objeví daněla, zašla k takové bažince na lesní cestě kousek pode mnou. Pod korunami buků je ještě docela šero, vysoké ISO neslibuje kvalitní fotku a navíc jsou všude stromy. Překvapivě :-). Ale jedna dokumentační trošku fotka je. Asi za půl hodinu zahlédnu u bažinky nějaký pohyb. Dva mufloni se stavili, aby snad našli nějaké minerály v blátě. Modlil jsem se, aby vyšli kousek nahoru, blíž ke mě. A fakt, povedlo se! Stoupali pomalu nahoru, uždibovali různé listy bylin, až byli tak na třicet metrů. Jenže dlouhý čas i přes vysoké ISO dělal své, každé nepatrné hnutí znamenalo neostrou fotku nějaké části jejich těla. Ale třeba cosi vyjde. "Lov" třetí. Konečně počasí, jaké jsem si představoval - 5 stupňů, polojasno, nefouká! To přece musí klapnout. Stoupám do míst minulých lovů, všude je úplné ticho, ani lísteček se nepohne, jen moje opatrné kroky. Snad je slyším jen já a ne zvěř. Ale je to nějaké čudné, minule bylo slyšet z protějších kopců sem tam rochání, teď ticho. Nevěstí to nic dobrého. Pomalu se blížím do míst, kde jsem při prvním lovu v mlze narazil na rochajícího daňka. Tentokrát ale nikde nic, ticho, nikde žádná zvěř a nejen daňci. Najednou, asi sto metrů do svahu, se ozve daněk! Konečně! Jdu podle zvuku, očima hledám hnědou skvrnu mezi kmeny, jakýkoliv pohyb. Ale nic. To znamená dvě možnosti - je stále na místě a nechce rochat nebo šel kamsi dál. Druhá možnost se ukázala jako ta správná, po desetiminutovém čekání se neozval. Procházím dál lesem po divočáky rozryté lesní cestě a blížím se k takové malé smrkové houštince. Najednou lámání a ze smrčin vyjde daněk! Ani jsem si nestačil dřepnout nebo kleknout, stojím "jako kůl v plotě" uprostřed cesty. Daněk se pár vteřin věnuje krajním větvím smrčků, pak ale slyší cvaknutí spouště foťáku, mrkne na mě a bleskově odskakuje. No jo, byl jsem fakt blízko, ale jinak to nešlo. Přemýšlím, jestli ho mám následovat, když koutkem oka zahlédnu za mnou u cesty pohyb. Zase daněk! Tentokrát si aspoň pomaličku dřepnu, daněk si mě prohlíží, je nejistý, ale ne vylekaný. Pomalu přechází na druhou stranu cesty a stále mě kontroluje. A za ním druhý! Oba jsou to mladíci, evidentně šli za tím prvním starším daňkem. Obchází mě obloukem, neustále kontrolují, co jsem zač. Je fajn je sledovat, jsou docela blízko, ale podmínky na focení bídné, snad bude něco ostrého. I přes další dvouhodinové čekání a toulání už nikde nic nepotkávám, tak končím a mizím z lesa. Dám si pár dnů volna a pak zase do lesů.