11.11.2024 U nás moribundus, na horách nádhera. Minimálně týden je u nás poklička inverzní oblačnosti  a zima, ale když se dívám na kamery na horách, je tam nádherné počasí a relativně teplo, dole v údolích bílé moře. Krásné podmínky na focení! Nemohl jsem se ale rozhodnout, zda vyjet brzy ráno, abych byl na kopcích před svítáním nebo zajet na pozdní odpoledne a vydržet do západu slunce. Pár dnů mi rozhodování trvalo, nakonec vyhrálo večerní focení. Balím vše potřebné .... foťák mám, karta v něm je, stativ, nějaké pití, skládací turistické hole a telefon, co kdy by něco. Na parkoviště, výchozí bod, přijíždím okolo dvou odpoledne a čeká mě strmý výstup 430 výškových metrů na dvou kilometrech na hřeben Ondřejníku. Dýchám jak lokomotiva a jsem stále v mracích. Konečně se začíná projasňovat a přes mraky vidím bílou zářivou kouli. Stačí pár výškových metrů a jako když mávne kouzelným proutkem - modrá obloha, výhled na hory, slunce ... Hledám místa, odkud se dá fotit, i když zatím trošku překáží stromy. Mám dost času, než se slunce skloní k obzoru. Výhled mám na stranu Lysé, Smrku a Stolové. Je to ale s focením docela boj, to bílé moře dává expozici zabrat. Jednou je to bílá slitá plocha a hory akorát, pak zase hory tmavé a inverze v pořádku. Musím to nějak zkombinovat. Pokouším se i o drobná panorámka, je to aspoň takový celkový pohled, co vidím. A totéž jsem uložil jako krátký film. Jsem na vršku nejvyšším, na Skalce. Je tady asi patnáct dalších lidí, někteří jen kecají, někteří s mobilem v ruce pobíhají okolo a fotí všechno možné. Ani se jim nedivím, protože to samé dělám i já :-). Pohledy jsou nádherné.   Jsem nahoře až do doby, kdy se slunce téměř dotýká oblačnosti, chvíli před západem. Končím,  sestupuji dolů a pomalu se zase blížím k hranici mraků, slunce osvětluje vršky kopců i mraků oranžovou barvou, každých pár minut je úplně jiný pohled. Nořím se do šera, do mraků, je vidět tak na dvacet metrů. Ještě není "hodinově" tak pozdě, doma stíhám kávový čas :-). A tady je ještě krátké video .....