11.10.2025

Daňčí říje sice probíhá, ale je to bída

Za daňky jsem již vyrazil několikrát, ale zatím se jim moc rochat nechce. A navíc je hnusné počasí. A doposud žádná daňčí fotka!  Takže jasně, mám absťák :-).

Tak jsem toho škaredého počasí využil a vydal se na Satinu. Není slunce, bude o něco jednodušší focení, nebude takové drámo s expozicí. Ale vím, že jakýmsi přepalům ve zpěněné vodě se nejspíš nevyhnu, i když použiji více fotek s jiným časem.
Tentokrát má ale focení Satiny jednu výhodu - nemusím brzy ráno vstávat! Takže klidně pojedu po obědě. Čím blíž jsem horám, tím větší mlhavo a drobné mrholení. Parkuji na lesní silničce docela blízko míst, kam se chci zajít podívat. Po lesní rozblácené pěšince se dostávám na první místo focení. Je to takový zářez potoka, v hodně zajímavých šikmých vrstvách břidlice. Vrstvy jsou jen pár centimetrů silné, hodně tmavé barvy kontrastují s vodou i prvním podzimním listím. Vypadá to hezky, tak se snažím najít zajímavá místa, snad se mi aspoň trochu podaří zachytit tu zajímavost. Jo, mě se to líbí. Zářez je zakončen vodopádem, ale tam se dostat nedá. Voda byla dost divoká, všechno klouzalo, tak jsem se nedostal do všech míst, kam jsem chtěl. Nemá cenu riskovat.



Druhým místem k focení je asi nejznámější vodopád Satiny. I když je dál proti proudu ještě jeden, neméně pěkný, ale méně známý.
Ale původní pěšina levou stranou proti proudu je u vodopádu neschůdná, takže musím zpátky na silničku, pak po ní kus hodně do kopce a strmým svahem zpátky k vodě. Co mě ale těší je, že tam budu nejspíš sám. Ale při sestupu už vidím někoho, jak se hrbí za stativem s fotoaparátem :-). Nevadí, to se domluvíme, hlavně, když nejsou davy.
Fotograf je z Polska, jezdí sem prý každý rok. Já si rozbaluji fidlátka a za chvíli hledám, odkud a co fotit. Asi po půlhodince už nevím, jaký pohled najít, takže balím, loučím se s kolegou a stoupám k silničce. A na kafe už jsem zase doma :-).