10.8.2024 Trošku na horách a trošku na srnčí říji. Závěr července a počátek srpna je v lesích a na loukách čas srnčí říje. Jenže okolo mého města není jednoduché najít klidné místo a ještě k tomu dobře "fotitelné" není jednoduché. Všude hodně turistů a cyklistů a tak hledám i v širším okolí, ale to je zase spíš na náhodu, snažím se vytipovat místa, kde by srnčí mohla vycházet. Jednou jsem čekal u fajn loučky pozdě odpoledne asi hodinu a půl a když jsem to vzdal a zašel do již tmavého lesa, hele srnec! Kousek od místa mého čekání. Ježe už hodně tma a tak použitelná je jen jedna fotka, zato je na ni krásný upír! :-). Při návratu k autu jsem úplně náhodou načapal dalšího srnce, šel loukou proti mně, zase nedobré podmínky a dvě fotky. Tak aspoň něco. Pak jsem si dal pauzu relaxem v Jeseníkách, zašel jsem si na jeden téměř dvanáctiset metrový kopec, na něj zajdu klidně i víckrát do roka. Sice to nebyl výšlap kvůli focení, to bych musel brzy ráno nebo večer, ale když už jsem byl nahoře, pár fotek jsem pořídil. Krásnému letnímu počasí se nedalo odolat. A teď zase na srnčí, čas se krátí a já nemám letos žádnou dobrou fotku. Když chodívám na podzim na jedno místo na daňky, vídávám srnčí na takové malé louce u lesa přímo napojené na rozlehlá pole. Tak to večer vyzkouším, třeba cosi bude. Našel jsem si místo na kraji lesa, s dobrým větrem a hned při příchodu jsem zradil srnu, zalehlou ve vysoké trávě. No jo, neviděl jsem ji, škoda. Kdesi dááááleko na poli je další, ale je to jen tečka. Pak se objeví jedna blíž, zdá se ale, že také z toho nic nebude. Jenže pak to srna vzala  klusem a přímo na mě! Aniž mě zaregistrovala, zapadla do lesa snad patnáct metrů ode mne. Já čekal, že poběží lesem dál, ale ona si snad po třech metrech lehla pod strom kousek ode mne! Tak to je problém, musím se otočit o devadesát stupňů, ve stoje, neslyšně a pak ještě najít díru ve větvích k focení. To nemůže srna ustát! Naštěstí se vše povedlo a já mám na kartě pár fotek. Uf, i kdyby už nic, cosi mám. A za chvíli zase kus v poli tři srny běží odkudsi z daleka přímo na mě. Pokouším se udělat pár "běžících" fotek, ale je to fofr, nevím, co z toho bude. A zase vběhly do lesa kousek ode mne! Tentokrát se nezastavily a pokračovaly kamsi dál. O nějaký den později jsem se ještě večer stavil na louku v jiných místech, kde jsem onehdá při cestě autem viděl srnce běhajícího za srnou. Ale klasika - srnec nevyšel z lesa, jen jeho békání bylo slyšet. Aspoň tedy jeho družka mi dopřála jeden snímek už téměř za šera. Ještě chvíli čekám, slunce je už za horizontem a tak to balím. Uvidím další dny, opět se kdesi pokusím :-).