10.6.2024 Po delší době jsem se dostal do Jeseníků a chtěl jsem věnovat dva dny focení něčeho živého, nejlépe kamzíků v kopcích mezi skalami či srnčí na loukách pod lesem. Na srnčí jsem vybral večerní čas, kamsi se usadím na rozhraní lesa a luk a počkám, co z lesa vyjde. Kdysi v těchto místech nebyl problém najít i deset kusů, ale tentokrát to už při příchodu vypadalo mizerně. Louka pokosená a na jejím kraji u lesa a keřů nebylo vidět žádná místa, kudy zvěř vychází. No nic, když už jsem tady, počkám. A dočkal jsem se! Kdesi v dálce, snad 500 metrů vidím dvě hnědé blechy :-). Teleobjektiv přitáhnul srny, jeden cvak a mám důkaz, že nevymřely. Asi za hodinu a půl to balím, na louce značný stín, nic nepřijde, zklamání. Cestou zpět jsem u hnojiště registroval nablízko zajíce, dvě tři fotky a je pryč. Nevadí, zítra je taky den a už se těším za svítání do kopců, do míst, odkud mám nafoceno pár fajn kamzíků. Čtyřkilometrová cesta nahoru ke skalám není zadarmo, ale pohání mě vidina kamzíků. Ale ouha - na zemi klády z čerstvě pokácených smrků, stopy strojů v lese, tady nebude v širokém okolí nic. Pro jistotu se protáhnu asi kilometr po hřbetu se skalkami, ale nic. Bohužel nevidím ani žádné bobky, žádné stopy kamzíků a to dříve nebylo problém najít. Něco se změnilo. Ještě mám v záloze jedno místo, ve svahu prosluněnou paseku, kde jsem na kamzíky narážel docela pravidelně. Pomalu se blížím lesem, vidím do paseky a .... jo, na jejím kraji je úplně nový posed, který tam ještě na jaře nebyl! Takže se střílí, "loví", kdo ví, co všechno, v jakém množství a proč. Tady už mi pšenka nepokvete, i to je určitě důvod, proč není nikde nic. Jsem z toho docela smutný, určitě to nebude stejné jako dřív. Zklamán a naštvaný scházím úžlabinou malého potoka dolů k silničce. Je to zajímavý potůček, zaříznutý v širším véčku svahu, hodně kamenitý, hodně mechovatý, krásně zelený a na jedné straně lemován skalní stěnkou. Parádní místo pro klidný odpočinek zvěře. Sem tam nacházím bobky, i relativně čerstvé, stop málo. Ale snad se aspoň tady mohou skrýt. Jsem dole na silničce, pode mnou krásný Skalní potok. Asi se opakuji, ale toho se nikdy nemohu nabažit. Jeho peřeje, splávky a vodopádky jsou nádherné v každou roční dobu. Člověk by nejraději šel těsně kolem vody a užíval si hučení peřejí a každých pár metrů nová hezká místa. Potok ale teče v ostrém a hlubokém zářezu a dostat se dolů a zase nahoru je docela těžké - jednak strmý svah, druhak to hodně klouže, stačí jeden chybný krok a jedu dolů po zadku jako blesk. Jednou, dvakrát to jde, ale pátý, desátý sestup a výstup už to je fakt dřina. Fotek Skalního potoka mám doma už dost, zkouším tentokrát štěstí jen u jednoho vodopádu. Ale příště to zas bude ... :-) Vracím se na svou chatu v podhůří, unavený, ale bohužel bez "živé" fotky. Tak jsem si uvařil kafe, sednul před ptačí krmítko, na stativ dal foťák s teletem a snažil se pořídit pár klasických krmítkovek. Ptáci lítali, slunko svítilo, kafe na stolku .... idylka :-). A za zvěří zas někdy.