10.3.2025 Tak ještě jednou jarní potok a něco opeřenců, to obnášelo několik mých "výprav" do přírody. Co si tak pamatuji, na skorce jsem chodíval už v půlce února a to většinou opravovali své hnízdo, zavěšené na stěně propustku pod silnicí. Jenže po podzimních povodních je hnízdo strženo, tak jsem byl zvědav, co se bude dít letos. Skorce jsem sice načapal na jeho oblíbeném kameni na břehu řeky, ale po odletu už se ani za hodinu neukázal a já uznal, že je letos asi na něj ještě brzy. Musel jsem vzít zavděk střízlíkem, který chvíli okolo vody poskakoval. Zhruba za týden počasí stále "drželo" na krásno, navíc hezky teplo a já neodolal Satině. To je známý beskydský potok s jedním hodně fotografovaným vodopádem, ale já si namířil po silničce o nějaký ten kilometr výš proti proudu a chtěl jsem projít koryto Satiny směrem dolů. Satina teče v docela strmém a hlubokém zářezu, takže mi bylo jasné, že to bude po podzimní povodni dřina mezi kameny a padlými stromy. A nemýlil jsem se. Koryto potoka bylo o dost rozšířeno, na mnoha místech se dělilo dokonce na koryta dvě, uprostřed s takovou zvýšenou "páteří" menších kamenů a štěrku. Svahy břehů jsou většinou z hustě vrstevnaté břidlice, která lehce eroduje. Vypadá to dobře a zajímavě a kontrastuje to s téměř bílými kameny a balvany v korytu. Moc vody nebylo, spíš jen malý potůček, ale to se dalo po minimálních zimních srážkách čekat. I tak toho bylo opravdu hodně k focení a zabralo mi to snad tři hodiny lopoty, než jsem došel k dolnímu vodopádu. Ale vodopád je docela silné slovo, spíš je to nyní taková malá kaskáda, protože povodeň navalila do kdysi hlubší hladiny pod vodopádem množství kamenů a o dost ji zvedla. Ale opět kombinace vyčištěných světlých kamenů, vody a zbytků mechů působila zajímavě. Takové potoky jsem dlouho neviděl. I ten malý strmý přítok těsně před vodopádem vypadá najednou divočeji a stejně impozantní zůstává průrva, v které vodopád Satiny je. A hned následující den mi nedali skorci spát, takže další výprava. Tentokrát jsem měl více štěstí a pár fotek se podařilo. O stavbu hnízda zatím skorci stále nejevili zájem, ale o to větší zájem měli vůči sobě :-). Sameček krásně vyzpěvoval, pak přiletěla samička, sedla necelý metr od něj a po chvíli oba odletěli proti proudu. Je docela možné, že to původní hnízdo neobnoví, po minimálně dvaceti letech, co je tam vídávám. Byla by to škoda, ale stát se může. Krátké video skorcova zpěvu ... A poslední zastávku jsem si udělal u Krnova, stavil jsem se na malý a docela starý hřbitov. Naposledy jsem tady byl před snad patnácti lety, možná i dřív, roky letí. Tentokrát to bylo brzy ráno, ještě nízké slunce nasvítilo scénu dozlatova. O nic dalšího nešlo, jen se podívat, projít se okolo starých rozpadlých hrobů, sem tam umělá kytička a pár trsů sněženek, někde snaha o úpravu hrobu .... takové smutné, nostalgické.