10.2.2025 Do míst, odkud kdysi nebylo nic vidět. V blízkém okolí mých jesenických pobytů zasáhla před několika lety kůrovcová kalamita do smrčin hodně výrazně. A od té doby jsem vlastně v těch místech na kopcích ani nebyl. Nějak mě ten binec po těžbě a holé kopce nelákaly. Ale uběhlo pár let a tak mě brácha do těch míst zlákal na výlet. Počasí zpočátku nic moc, zamračeno, okolo nuly, sníh dole žádný. Třeba se ještě vyčasí. Stoupáme nějakou lesní cestou pod hřeben takové podkovy, s nejvyšším vrškem Solnou horou,  868 metrů. A čím výš stoupáme, tím víc se objevují dříve nevídané rozhledy. Před kalamitou tady byly všude vysoké, staré smrky, teď jen nízké mladé, tak do pěti metrů, často ale ještě i holiny připravené na zalesnění. Ale i to odlesnění má svá pozitiva - je krásně vidět hodně daleko, na všechny hřebeny směrem na Roudný, na hlavní jesenický hřeben i všechny kopce okolo. Nahoře je ještě sníh a žluté trávy jej pěkně dobarvují. Sem tam už i slunce probleskne a ozáří kopečky.... docela pěkné to je, překvapivě. Pod Solnou horou se cesta stáčí zpět, jdeme okolo nově označeného prameniště Solného potoka a ještě nás čeká jeden vršek - Jindřichova vyhlídka 794 metrů nm. I odsud jsou pěkné výhledy, dokonce tam je z klád udělané malé posezení. Pak už ale cesta zpět docela krutým klesáním (i po lyžařské sjezdovce) .... to zas budou bolet kolena :-).