9.10.2006
Podzim se nezadržitelně blíží a příroda se barví do nádherné škály RGB (nebo CMYK? Asi jak pro koho :-)). A počasí zatím fotografům přírody všeho druhu přeje, takže jsem ve volné chvilce zajel do Beskyd, kde sice moc času nebylo, ale na pár snímků se dostalo. Tohle jsou pohledy z úbočí Ropice a Lipového vrchu, jednou směrem na Morávku, podruhé na vrcholek Travného a v pozadí Lysou horu. Meteorologové sice předpovídali trochu deštivo, v noci na neděli ale bylo
vymeteno, takže ještě za tmy budíček, rozcvička, hygiena, snídaně, klíče od auta, batoh s vybavením a honem na chvíli do terénu. Bylo to opravdu jen na dvě hodinky na mé oblíbené místo poblíž. Tentokrát nebyla žádná přízemní mlha, takže se dalo fotit hned při prvních náznacích rána. Srnčí vychází na pastvu ještě za tmy a tak jsem je nemohl "nachytat" na okraji lesa, už se potloukali na poli se zbytky zaorané řepky. Uvedený snímek je právě z takové ještě temné snídaně.

18.9.2006
Nedávno jsem fotil novým makroobjektivem saranče, tentokrát došlo na její vzdálenou příbuznou - kobylku zelenou. Slunce již bylo docela nízko, krásně teplo a tak se kobylky ozývaly svým typickým silným cvrkotem. Tahle samička seděla na listu lískového keře a opalovala se. Takže nebyl tak velký problém najít správný úhel a fotit. Důvěrně ji říkám Pythagoras..
Ještě jsem na svém oblíbeném místě "nachytal" nějaké ptáky, je to brhlík a uličnicky vypadající sýkorka modřinka.

15.9.2006
Začíná pomalu jelení říje a protože zatím nemám žádnou fotku krásných jelenů, vydal jsem se do Beskyd na jedno místo, kde bych mohl mít úspěch. Ale jak to bývá, velké očekávání=velké zklamání. A opravdu to tak bylo.Za celý večer neprošel místem, kde jindy často jeleni procházejí, ani jeden kus. Čekal jsem asi do 20 hodin. To se už setmělo a protože jsem chtěl zůstat přes noc a brzy ráno se vrátit na místo, našel jsem si "hnízdečko" v trávě pro bivak ve vysokém bukovém lese. Do rána daleko, tak jsem využil krásného západu slunce a pořídil alespoň pár večerních a nočních snímků západu nad Čeladnou. A asi v devět večer začalo divadlo. Ve svahu nad mým bivakem, asi 100 metrů daleko, začali spolu bojovat jeleni. Ozývalo se klepání paroží o sebe, sem tam vydal některý z nich krátké zatroubení, šustění listí..., ale vidět nebylo nic. Pokoušel jsem se pomocí blesku udělat naslepo nějakou fotku, ale blesk už tak daleko vůbec nestíhal. Posvícení baterkou ale ve tmě rozzářilo krásné oči, několik párů. Nádhera. A pak začalo šustění podstatně blíž, snad 30-40 metrů. Bleskal jsem "jak o dušu", ale na snímcích nic! To snad není možné, vždyť slyším ty zvuky hodně blízko! Tak jsem vzal baterku a trochu se přiblížil a pořád nic. A pak jsem ve vyšší trávě uviděl krásné divoké prase! Hrabalo v bukovém listí a v trávě a hledalo něco k snědku. Honem jedna "bleskovka" a pokusit se jít ještě blíž. Vítr byl příznivý, tak se mohlo podařit. Ale zlomená větvička v listí mě zradila a prase s "výkřiky hrůzy" uteklo. Ale aspoň je trochu na fotce vidět.

Bylo asi 22 hodin, když k mému místu přijelo auto s lovcem, který šel do nedalekého posedu na vysokou. Dali jsem řeč, šel na jelena, měli by tudy procházet kolem půlnoci. Ale nepřišlo zase vůbec nic. A do rána ani noha! To snad je zlý sen. Tak jsem se ráno sbalil, zašel si ještě na nedaleký vrch názvem Smrček, kde je krásný jakoby vysokohorský kamenitý svah s již podzimními barvami. Tak alespoň nějaká fotka a jede se domů. Bohužel zklamán.









 

12.9.2006
Jak jsem se zmínil níže, koupil jsem makroobjektiv a tak jej bylo nutné trochu odzkoušet. Na skalce, kterou mám na chatě, se to v teplém odpoledním slunci docela hemžilo sarančaty, ale jen jedno z nich bylo v hávu fialovém. A když bylo osvícena sluncem, byla to opravdu krásná fialová barva, která kontrastovala se stříbřitou barvou skalniček. Jenomže to je potvůrka neklidná a tak jsem ji "chytal" jednou mezi netřesky, pak chvíli zalezla do štěrbin mezi kameny, vylezla ven do stínu a tak pořád dokola. Ale nakonec tyhle dva snímky vznikly.

8.9.2006
Zatmění měsíce - málo často vídaný úkaz patří je zajímavým podíváním. V našich oblastech bude zase takový typ zatmění k vidění prý až za 100 let! Naštěstí bylo docela jasno, takže byl měsíc vidět již téměř od začátku zatmění, maximální bylo chvíli před devátou hodinou.

 Těsně nad obzorem              asi v 20:30                           20:50                              asi v 21:10

5.9.2006
Náhoda tomu chtěla, že jsem si udělal neplánovanou radost dalším přírůstkem do rodiny mých objektivů. I když tento objektiv nepatřil v současné době k mým prioritám, lákavé nabídce nešlo odolat. A tak slovo dalo slovo a doma jsem rozbalil balíček s objektivem Sigma AF 105mm f/2.8 EX Macro. Sice o málo starší než současně prodávaný model, nicméně kvalitou vynikající. Drobný náhled je v sekci vybavení, jeho recenze je například na http://www.fotografovani.cz/art/forec_prislus/makrofotografie-2.html. Zatím jsem ani nestačil pořídit žádné snímky, které stojí za zveřejnění, ale snad tomu bude za chvíli jinak. Už se těším.

29.8.2006
Žádná "zvířata" se tentokrát nekonají. Ale v lese jsem byl. Je to jedno místo z mladých i starých buků, do kterého ráno hned za svítání začne svítit slunce. A opravdu je na co se dívat. První paprsky slunce jsou nádherně zlaté a osvětlují kmeny buků opravdu tmavou zlatou barvou. To však trvá jen několik minut, pak následuje světlá žlutá barva, která je již docela svítící a o pár minut později je to již normální sluneční svit, ráno navíc ostře osvětlující šedé kmeny a vytvářející velmi kontrastní scénu s velkým rozsahem světla a stínu. Což je náročné na vyfocení, mě se to asi moc nepovedlo, ale snímky jsou spíš jen pro dokumentování ranních proměn lesa, kterých si možná někdo ani nevšimne, někdo je třeba nikdy neuvidí.

21.8.2006
Safra safra, týden pryč a žádné pořádné fotky nejsou. A to jsem se opravdu snažil! Byl jsem se například podívat na řeku Moravici, ale zrovna trochu vypouštěli přehradu Kružberk kvůli vodákům, takže byla zvýšená hladina řeky a navíc kalná voda. V těsném okolí řeky taky nic zajímavého, z jedné strany je již "obšancovaná" ohrazenými pastvinami pro krávy, z druhé strany je zase nějaká obora a kvůli plotu se k řece dostat téměř nedá a to vše v délce několika kilometrů...Tak jsem zvolil ještě procházku oblíbenými místy za Ostravou, ale taky nic. Ale snad přeci alespoň něco - ve větší vzdálenosti snad 50-70 metrů na jednom suchém stromě jsem zahlédnul na větvi jakéhosi poměrně velkého a barevně zajímavého ptáka. Tak jsem si jej teleobjektivem přiblížil, jen abych zjistil, co to je. A ona to žluva. A když už jsem ji měl zaostřenou, tak jsem ji cvaknul. Ani jsem nevěřil, že by se fotka dala jakkoliv použít, přeci jen ta vzdálenost byla značná a pták na fotce miniaturní. Ale přece jen se mi pak doma podařilo udělat alespoň trochu použitelný výřez, i když v menším rozměru. Takže tímto představuji žluvu hajní, pěkného a ne tak často vídaného ptáčka.

14.8.2006
O víkendu jsem měl nějaké období siluet. Ať jsem fotil cokoliv, vždy to bylo proti světlu a vyšla z toho krásná siluetka. A pak nastalo dilema, zda ponechat v "barvě" nebo převést do BW. Takže něco tak, něco jinak, posuďte sami, jestli to bylo k něčemu dobré. A samozřejmě nesmí chybět nějaká "veselá historka z natáčení". Srnčí říje je na konci, ale říkal jsem si, že třeba nějaké zajímavé snímky srnčího národa ulovím. Takže jsem vyrazil ještě téměř za tmy na svá oblíbená místa a zabudoval se na rozhraní sklizeného řepkového pole a okraje lesa, z kterého pravidelně vychází srnčí na pole. Jenže tentokrát byla opravdu ještě skoro tma a fotit se dalo jen v protisvětle. Proto ty siluetky. Ale ta historka - to už se trochu rozednilo, vyskočil z lesa asi 20 metrů ode mne krásný srnec a hned mě spatřil. Tedy ne mne, ale kryt , ve kterém jsem čekal. A asi byl nějaký ještě říjí nabuzený, okamžitě začal ladnými vysokými, dalo by se říct tanečními kroky, hopkat ke mě. Ani jsem na něj nestačil otočit objektiv. Zarazil se asi 5 metrů ode mne (ta "srna" asi vypadala nějak divně) a odklusal dál na pole. Setkání to bylo zajímavé a opravdu k smíchu. Bohužel jsem nestihl v tom fofru něco vyfotit. Takže snad příště. Tak přikládám ještě dvě fotky - ranní dramatično a ťuhýka.

9.8.2006
Vracím se ještě k horkým letním dnům - při jednom z mých výletů do okolí Zlatých Hor jsem se pohyboval v okolí starých štol, v kterých se kdysi dobývaly barevné kovy. Na jednom z odvalů jsem hledal vchod do staré štoly a místo něj jsem málem v malém smrčí, které na odvalu rostlo, šlápnul na nádherně vybarvenou zmiji. Stačil jsem ji jen rychle bez přípravy blejsknout, na další snímky už čas bohužel nebyl, rychle zmizela mezi kameny. Snímek žádná sláva, ale na seznámení stačí.

8.8.2006
Moje dovolená skončila a s ní naděje, které jsem vkládal do množství nových fotek. Očekávání jsou jedna věc, skutečnost druhá. Takže to znamená, že se mi moc nedařilo..... ale nějaké nové fotky by se našly. Zatím jsem ještě neměl snímky hnízdících ptáků a tak jsem se jim chvíli věnoval. Objevil jsem kosí hnízdo s dvěma holátky, které krmila kosí samice docela pravidelně, dalo se tedy chvíli posedět na vhodném místě a jen počkat, až mamka s ňamkou přiletí. Bylo zajímavé sledovat, jak nejdříve přistane na nedaleké větvi a dobré dvě minuty sleduje, zda je v okolí bezpečno. Teprve pak zaletí k hnízdu se zobákem plným různého hmyzího "chrastí". A jde to raz dva - do prvního zobáku, do druhého, spolknout výměšky a zase rychle pryč.
Na krmítku, které zásobuji po celý rok, se pravidelně krmí několik (a někdy i desítky najednou) známých návštěvníků, takže jsem si pořídil pár nových snímků.
Focení zvěře mi tentokrát nevyšlo, měl jsem někdy i na známých lokalitách docela smůlu, ale i to prostě k focení patří. Takže snad příště budou úlovky lepší.

7.7.2006
Volné dny mne opět zlákaly na ranní návštěvu lesa, tentokrát jsem se vypravil za svítání do Beskyd v okolí Bílé. Ranní čas dával předpoklad ke klidnému focení, ale omyl, prázdninový čas a s ním i houbaři již o sobě dali vědět. Co chvíli se někde někdo vynořil s košíkem v ruce, ale všichni s prázdným. Tak proč tam už do toho lesa lezou? Takže klid žádný, navíc po sedmé hodině ze začaly houfně ozývat motorové pily snad v každém údolí. Všechno špatně. Alespoň jsem se tedy prošel a byl brzo doma. Jen jeden úlovek se podařil, i když ne ten, který jsem hledal. Krásný Lumek veliký, chvíli pózoval na smrkové kůře. Je opravdu veliký, i s kladélkem asi 6cm! Tak honem několik fotek. A to bylo ten den všechno, ale i za jednu snad dobrou fotku jsem vděčný.

4.7.2006
Pondělí je dobrým dnem vyrazit za úlovky :-), zvláště, když jsem se o víkendu věnoval jiné činnosti. Krásný slunečný den dává předpoklad dlouhého večerního světla. A protože většina zvířat vychází na pastvu a žrádlo i k večeru, je šance. Již několikrát jsem si při svých toulkách na jednom místě všimnul zajíce, který se pravidelně takhle večer pase na dobré trávě u jedné skupinky křoví a tak jsem si řekl, že se jej pokusím nafotit. Takže pomalu kradmo postupuji k tomuto místu a opravdu, zajíc tam je. Ale zatím je daleko a samozřejmě, když jsem se přiblížil, tak odhopkal do křoví. No nic, počkám si na tebe, přijdeš. Zabudoval jsem se na okraj remízku a čekám...čekám...čekám....hodinka pryč... a nic. Tak jsem remízek obešel a on si klidně žere na druhé straně! Samozřejmě zase utekl.
Raději jsem se vydal na šoulačku na jiná místa a doufal jsem, že alespoň na něco fotogenického natrefím.Bylo ještě docela horko a tak jsem si sednul na posed na kraji ohromné louky s vysokou travou. Slunce bylo již těsně nad obzorem, krásně zlatě svítilo. Sotva si sednu, něco mě nakukalo, abych se podíval pod posed a hele ho - zajíc! Musel přijít k posedu hned za mnou! Tak honem zaostřit, jedna fotka, druhá, třetí a zmizel v té vysoké trávě. Snad z toho vyjde aspoň jedna! Spokojen se splněným a překročeným plánem na 110% jsem se vydal domů k počítači. Cestou, již za šera, takže jsem musel použít ISO 1600, na mě na kraji lesa hleděl krásný srnec. Jeho čas lásky se již nezadržitelně blíží a tak byl v plné parádě. Zašustění v lese (vypadalo to na jeho kolegy)  jej sice vyrušilo a odběhl, ale jedna fotka vyšla.

 

26.6.2006
S novým fotovybavením (Canon 30D a něco málo k tomu, viz. úvod) jsem při příležitosti krátké dovolené v Českém Švýcarsku něco málo času věnoval zvířatům. Již hodně dlouho vím o tom, že zde žijí dříve uměle vysazení kamzíci a tak jsem se na ně zaměřil. V jedné z úzkých a hlubokých skalnatých roklí jsem našel neklamné stopy po jejich vandrování - pěšinky vyšlapané asi v půlce svahu těsně pod skalami, kterými chodili k vodě a pastvu na jednu náhorní planinku. Ve vzduchu byl ještě cítit jejich pach, tak jsem věděl, že nebudou daleko. Stoupal jsem roklí k jejímu vyústění na planince, vítr byl příhodný a jak jsem nahlédnul přes okraj strže na planinu, skupina kamzíků snad 40 metrů přede mnou se pase na poli! Tak honem pár fotek! Bylo zataženo, žádné ideální podmínky. Ve skupince byl jeden dorostenec (je na první fotce) , měl pochroumanou pravou přední nohu, tak kulhal za mámou, která se za ním neustále ohlížela a povzbuzovala jej. Moc štěstí jsem ale neměl, něčím jsem

zašustil a tradáá, byli pryč. Tak jen pár snímků, třeba se tam někdy vrátím a bude víc času. Ve stejném místě ve strži jsem vyplašil stádečko krásných laní a jelenů, bohužel to bylo v hustém lese a nebyla šance něco vyfotit. Ale aspoň se mám proč na ta místa vracet.
Ostatní fotky v galerii.

19.6.2006
Konec minulého týdne byl u mne ve znamení oslav. Udělal jsem si radost a koupil zrcadlovku Canon 30D včetně dvou objektivů Tokina 24-200mm a 80-400mm a dalších potřebných drobností. Přechod z doposud používané Fujiny snad nebude moc bolestný, navíc jsem kdysi dávno na zrcadlovku s mnoha objektivy fotil, ale přece jen se budu muset učit, než zvládnu používání nové techniky bez zaváhání a ke své spokojenosti. Přeci jen jsem měl Fuji více než dva roky a přesně jsem již věděl, kde co a jak udělat, aby fotka vyšla.
O víkendu jsem tedy více zkoušel, než "doopravdy" fotil. Ale i tam mi zbyl čas na krátkou lesní hodně ranní procházku při svítání. Potkal jsem lišku na čerstvě pokosené louce, jak chytá myši. Bylo ještě docela šero, takže nic moc, ale je to moje první liška, tak si ji do galerie zařadím do doby, než bude lepší. A stejný osud potká i jezevce, kterého jsem nachytal (nebo spíš on mne :)), když jsem si stavěl malý kryt v bučinách. Neměl jsem kanona nachystaného a najednou se asi 30 metrů daleko objevil jezevec a peláší přímo ke mě! Honem popadnout foťák, ani nevím, co je nastaveno a rychle se pokusit zaostřit a vyfotit pár snímků. Ale v tom lese byla ještě taky celkem tma, i když nízké slunce sem tam osvítilo jako bodovka staré listí a trávu. Takže se fotilo nějakou dvacetinou, což bylo, jak se později ukázalo, zatraceně málo. Jezevec se na chviličku zastavil asi 5 metrů ode mne, na vteřinku, pak zafuněl a tryskem zmizel. A to je ta druhá fotka jezevce! Ale beru to jako zkušenost, příležitost přeje připraveným a to já nebyl.
 

29.5.2006
Slibované deštivé počasí naštěstí meteorologům moc nevyšlo (alespoň tady na severu Moravy), takže se dalo i přes svěží vítr sem tam něco nafotit. A při té příležitosti se mi stala jedna veselá příhoda z natáčení. Při čekání na jednoho pěkného ptáčka, který nakonec stejně nepřiletěl, jsem seděl ve vyšší trávě s foťákem namířeným na předpokládané místo dosednutí ptáčka. A protože to bylo docela blízko té větvičky, tak jsem se nehýbal a sledoval inkriminované místo. Po asi půl hodince jsem zaslechl drobný šelest asi 3 metry vpravo ode mne, tak se otočím a hledím do očí srnci! Nevím, kdo se víc lekl, jestli on nebo já, ale on hluboce vydechl a odklusal asi 20 metrů, chvíli se na mne díval a pak odešel volným krokem mezi malé smrčky. Ani jsem nestačil otočit foťák. Vítr byl pro mne příznivý, takže mě srnec necítil a opravdu se musel pohybovat jako duch, že jsem ho vůbec neslyšel přicházet. Takže si tam na něj někdy počkám. Tak jsem na té větvičce cvaknul alespoň kosici (obr. vlevo).

 

23.5.2006
Jarní čas je také ve znamení líhnutí různých druhů hmyzu a to někdy opravdu zajímavých. Při toulkách se svými přáteli po Jeseníkách v oblasti Rychlebských hor jsem narazil na velmi zajímavého brouka - Majku obecnou. Tento brouk může projít až několikanásobnou přeměnou, než je z něj dospělý jedinec. Z vajíčka se nejprve vylíhne v zemi larvička, která vyleze na nějaký květ, kde se uchytí včely a s ní se dostane do úlu a k včelímu vajíčku, které zahubí. Pak se živí medem a postupně se přeměňuje, až poslední přeměněná larva se zakuklí a přezimuje a na jaře se z ní vylíhne nový brouk. A další zajímavost - majka vylučuje smrtelně jedovatý alkaloid kantaridin, který již v malém množství dokáže usmrtit i člověka již v dávce 30 mg.
V krásném, i když větrném dni, se jich na jednom nejmenovaném vrchu ve výšce asi 1100 metrů hemžilo na zemi, v trávě i na vývratech stovky. Opravdu zajímavé podívání a musel jsem dávat pozor, kam šlapat. Takže dvě fotky i pro vás.